Celá e-kniha Inspektor Kostra ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
VI. Groult-Cotelovo alibi
Pak došlo k incidentu, který byl sám o sobě bezvýznamný, ale Maigretovi poskytl látku k přemýšlení. Bylo před večeří. Etienne Naud se pořád ještě neodhodlal usednout, jako by se bál, že jakmile bude bez pohybu, vydá se daleko víc všanc komisaři. Z jídelny bylo slyšet hlas paní Naudové a její služky, přely se o špatně vyčištěné stříbrné příbory. Geneviéva právě sešla dolů. Maigret si všiml, jaký pohled na ni vrhl otec, když procházela salónem. V tom pohledu bylo trochu zneklidnění. Naud dceru neviděl od minulého večera. To se jí udělalo špatně. Docela přirozené bylo i to, že ho teď ona uklidnila úsměvem.
Přesně v tom okamžiku zazvonil telefon a Naud vyšel na chodbu k aparátu. Dveře nechal otevřené.
„Co má být?“ divil se. „Ale hrom do toho, to víte, že je tady. Co říkáte…? Ale ovšem, pospěšte si, čekáme na vás…“
Ještě když se vrátil do salónu, krčil nad tím rameny.
„To bych rád věděl, co to našeho milého Albana popadlo. Už léta s námi denně večeří. Dnes telefonuje, aby se zeptal, jestli jste tady, a když mu řeknu, že ano, žádá mě o dovolení, aby směl přijít k večeři, s tím, že s vámi musí mluvit…“
Čirou náhodou se Maigret v té chvíli nedíval na otce, ale na dceru, a byl překvapen, jak zarputile se tváří.
„Před chvílí udělal něco podobného,“ vysvětlovala ve špatné náladě. „Přišel k obědu, a když zjistil, že tu komisař není, vypadal zklamaně. Myslela jsem, že odejde. Drmolil pořád: 'To je škoda, něco jsem mu chtěl ukázat…' Polkl zákusek a už utíkal. Musel jste se s ním přece potkat v městečku, pane komisaři?“
Bylo to něco tak těžko postižitelného, že se to ani nedalo vyjádřit slovy. Určitá nuance v dívčině hlasu. A ani ne v hlasu. Podle čeho například zkušený muž zničehonic pozná, že se z nějaké dívky stala žena?
Maigretův postřeh patřil právě k tomuto druhu pocitů. Zdálo se mu, že v Geneviévině špatné náladě je něco jiného než pouhé prosté rozladění, a umínil si, že slečnu Naudovou bude sledovat. Vstoupila matka a omlouvala se. Dcera toho využila, aby zopakovala:
„Alban nám právě telefonicky oznámil, že s námi povečeří. Předtím se zeptal, jestli je tady komisař. Nepřichází kvůli nám…“
„Bude tady za minutku,“ podotkl otec, který si teď, když tu byla rodina, konečně sedl. „Sedne na kolo a za tři minuty ho tu máme.“
Maigret zůstával ukázněně a zasmušile na svém místě. Jeho doprázdna upřené oči byly bez výrazu jako pokaždé, když se ocitl v delikátní situaci. Pozoroval je jednoho po druhém, nepatrně se usmál, když na něho promluvili, a říkal si: „Ti ale musí toho svého nešiku švagra proklínat, a co teprve mě!
Všichni vědí, co se stalo, včetně Albana. Proto se třesou, jen zůstanou na chvíli jeden bez druhého. Jak jsou pohromadě, uklidní se, vytvoří neprůstřelný blok…“
Co se tu vlastně odehrálo? Padl Etienne Naud na mladého Retail eaua v pokoji své dcery? Vypukla mezi nimi hádka? Poprali se? Vystřelil Naud nakonec na mladíka jako na zajíce?
Jakou strašnou noc asi prožili! Matka z toho asi byla hrůzou bez sebe! A strach z čeledi, která mohla slyšet nějaký hluk… U domovních dveří někdo lehce zaklepal. Geneviéva udělala pohyb, jako by chtěla jít otevřít, ale zůstala sedět a Naud, trochu užasle, jako by to bylo vybočení ze zaběhlého zvyku, vyšel na chodbu. Bylo slyšet, že mluví o mlze. Oba muži vstoupili do salónu společně. Maigret vlastně uviděl mladou Naudovou poprvé v přítomnosti Albanově. Podala mu trochu strnule ruku. On se uklonil, políbil konečky prstů a obrátil se nedočkavě k Maigretovi, aby mu ohlásil, že mu něco ukáže.
„Představte si, pane komisaři, že dnes dopoledne po vašem odchodu jsem náhodou padl na tohle…“
A podal mu malý čtvereček papíru, dvakrát propíchnutý, jak byl přišpendlený k jiným papírkům.
„Copak to je?“ ptal se familiérně Naud, kdežto dceřina tvář vyjadřovala nedůvěru.
„Všichni jste se smáli mé mánii schovávat sebemenší kousek papíru. Ale já takhle najdu každý účet od pradleny, ať je starý tři roky, nebo třeba osm let!“
Papírek, který teď Maigret obracel v tlust…
