[3]
Právní zástupci majora Riche dali Herculu Poirotovi na srozuměnou, že mu nehodlají být příliš nápomocni. Ostatně to od nich ani nečekal.
Neřekli samozřejmě nic, ale naznačili mu, že z hlediska jejich klienta by bylo nejžádoucnější, aby paní Claytonová nevyvíjela žádnou aktivitu v jeho prospěch.
Poirot je navštívil jen proto, aby zachoval dekorum „korektnosti“. Měl na ministerstvu vnitra a na kriminálce dostatečné konexe, aby si povolení k návštěvě zatčeného vymohl sám.
Inspektora Millera, který byl vyšetřováním Claytonová případu pověřen, nemohl však Poirot počítat mezi své příznivce. V tomto případě se k němu sice nechoval vyloženě nepřátelsky, zato se značným opovržením.
„Nehodlám s tím starým popletou dlouho ztrácet čas,“ řekl svému podřízenému seržantovi, ještě než k němu byl Poirot uveden. ,,Co se ale dá dělat, musím se aspoň slušně tvářit.“
„Tentokrát budete muset opravdu tahat králíky z cylindru, jestli v té záležitosti nechcete sklidit fiasko, monsieur Poirot,“ poznamenal rozjařeně. „Toho chlapa nemohl zabít nikdo jiný než ten Rich.“
„Kromě komorníka.“
„Och, tím komorníkem si klidně poslužte! Myslím jako… možností. Velkou trefu s ním ale neuděláte. Nemá žádný motiv.“
„To nemůžete nikdy tak jistě vědět. Pokud jde o motivy, člověk nikdy neví, čeho se může dočkat.“
„Vždyť toho Claytona dohromady ani neznal. Rejstřík má úplně čistý, v minulosti nemá žádný škraloup. A na nějakého pomatence taky nevypadá. Nevím, co ještě chcete!“
„Chci mít jistotu, že major Rich tu vraždu nespáchal.“
„To jako — abyste udělal dámě radost, co?“ Inspektor Miller se jízlivě zašklebil. „Nepopletla vám náhodou tak trochu hlavu? Ženská je to ale pěkná, co? Cherchez la femme, (hledejte ženu /ve smyslu: za vším hledejte ženu/) která se chce pomstít. Ta kdyby měla příležitost, dejte na mne, oddělala by ho klidně sama.“
„Co to říkáte? Ne!“
„To byste koukal: kdysi jsem podobnou ženskou znal. Sprovodila ze světa dva manžely a těma svýma nevinnýma modrýma očima přitom ani nemrkla. Navíc se pokaždé tvářila, že jí to může srdce urvat. Porota jí šla na ruku, snažili se ji osvobodit, ale nedalo se nic dělat — důkazy byly proti ní.“
„Téhle diskuse radši necháme, vážený příteli. Spíš bych se vás osmělil zeptat na pár spolehlivých detailů kolem faktů případu. Noviny tisknou všelicos, jenže to není vždycky pravda!“
„To víte, musí mít taky nějakou radost ze života. A co vlastně chcete vědět?“
„Časový údaj — kdy nastala smrt, ale pokud možno přesně.“
„Přesně se to zjistit vůbec nedá — doktor totiž viděl mrtvolu až druhý den ráno. Přibližný odhad zní, že smrt nastala třináct až deset hodin před ohledáním. Což znamená mezi sedmou a desátou večer… Měl přeseknutou jugulárku — tedy krční žílu… Musel zemřít v několika vteřinách.“
„A co zbraň?“
„Něco jako italské stiletto — docela malá dýka — ostrá jak břitva. Předtím ji nikdy nikdo neviděl a taky nikdo neví, kde se tam vzala. Ale dovíme se to — nakonec se to dovíme… Chce to jen čas a dostatek trpělivosti.“
„Není tedy možné, že ji tam vrah někde při hádce popadl?“
„Ne. Komorník tvrdí, že nic takového v bytě nebylo.“
„Taky by mě zajímal ten telegram,“ řekl Poirot. „Telegram, kvůli kterému měl Arnold Clayton odjet do Skotska… Opravdu takový telegram dostal?“
„Nedostal. A také tam nedošlo k žádným potížím ani komplikacím. Ten prodej toho pozemku, nebo co to vlastně bylo, proběhl úplně hladce.“
„Kdo mu pak ale ten telegram poslal — předpokládám-li, že vůbec nějaký telegram existoval?“
„Musel existovat… Ne proto, že bychom tak bezvýhradně věřili paní Claytonové. Clayton ale sám řekl komorníkovi, že ho telegraficky odvolali do Skotska. A totéž řekl i kapitánovi McLarehovi.“
„V kolik hodin se s McLarenem sešel?“
„Něco malého spolu snědli v klubu — v Centrálním armádním klubu — a to bylo asi ve čtvrt na osm. Clayton si pak vzal taxík a odjel do Richova bytu. Přijel tam těsně před osmou. No a pak —“ Miller rozpřáhl ruce.
„Jestlipak si někdo všiml, že by se major Rich ten večer choval nějak …
