Celá e-kniha Muž v mlze ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
/muž v mlze/
Tommyho netěšil život. Bluntovy Bystrozraké Detektivy potkala trpká blamáž, která citelně otřásla jejich profesionálním sebevědomím a kvůli níž taktak že nedoznala úhony i jejich společná kapsa. Když je povolali, aby s odborností jim vlastní hravě rozřešili záhadu perlového náhrdelníku, ukradeného v Adlington Hallu v Adlingtonu, Bluntovi Bystrozrací Detektivové shořeli jak papír a nevypátrali nic. Zatímco Tommy, houževnatě jdoucí po stopě jisté hraběnky propadlé karbanu, sledoval tuto dámu přestrojen za římskokatolického kněze, a Pentlička si na golfovém hřišti naposled „oťukávala“ synovce majitele zmíněného panského sídla, inspektor místní policie s bohorovným klidem zatkl mladšího sluhu, z něhož se vyklubal notorický zloděj, známý na kompetentních místech v celé zemi jak falešná pětka, a který se bez dlouhého okolkování a málem samolibě ke krádeži přiznal.
Z toho důvodu Tommy s Pentličkou s chatrnými troskami dekora, které se jim podařilo jakžtakž zachránit, vyklidili pole a v této chvíli se právě utěšovali koktajly v podniku místního pohostinství zvaném Grand Adlington Hotel. Tommy byl pořád ještě převlečen za faráříčka.
„Teda… Geniální případy Otce Browna jsme moc mistrně nezreprízovali,“ poznamenal zasmušile. „A to se mi prosím zrovna teď podařilo sehnat si ten správný deštník, s jakým chodíval.“
„Tohle byl úplně jiný případ než ty, co řešil Otec Brown,“ řekla Pentlička, „člověk potřebuje hned od začátku určitou atmosféru. Musí v jednom kuse dělat něco docela obyčejného a pak teprv se začnou dít fantastické věci. To je ono a tak to je,“
„Jenomže my se bohužel musíme vrátit do Londýna,“ řekl Tommy. „Jedině že by nás něco fantastického potkalo cestou na nádraží.“
Zvedl ke rtům ruku se skleničkou; z té ale pojednou nápoj vystříkl, neboť Tommyho plácla po rameně těžká ruka, a hlas, který si s rukou v ničem nezadal, začal vykřikovat hlaholivé zdravice.
„Namouduši — je to on! Tommy! Starý kamaráde! A tohle je tvá manželka, jestli se nemýlím, co? Kde se tu bereš? To je let, co jsme se neviděli, a za celá ta léta jsem o tobě ani neslyšel!“
„Proboha — Bulger!“ zvolal Tommy, postavil na stůl to, co z koktajlu ještě zbylo, a otočil se, aby si líp prohlédl halasivého návštěvníka. Byl to statný širokoplecí pán, asi třicátník, s ruměným obličejem zářícím jak měsíček v úplňku, naditý do sportovního golfového oblečku. „Bulgere! Stará vojno!“
„Jenomže to já jsem nevěděl, kamaráde,“ hlaholil Bulger (který se mimochodem ve skutečnosti jmenoval Mervyn Estcourt), „neměl jsem tušení, že tys šel do semináře na panáčka! Žasnu, jakej je z tebe fešáckej velebníček.“
Pentlička vyprskla smíchy a Tommy vypadal poněkud zaraženě. Pak si ale pojednou uvědomili, že je přítomen ještě někdo čtvrtý.
Vysoká štíhlá žena s oslnivě zlatými vlasy a mandlovýma modrýma očima, téměř neuvěřitelně, neskutečně krásná, s velkými perlovými náušnicemi, v efektním a opravdu drahém černém plášti s nádherným hranostajovým límcem. Usmívala se a její úsměv mluvil sám za sebe. Ujišťoval například, že si je dokonale vědoma, že svým zevnějškem poskytuje svým bližním tu nejpřitažlivější podívanou, jaká je k mání v celé Anglii a dost možná i na celém světě. Nebyl to projev marnivosti — ona pouze věděla, s jistotou a zcela bezpečně, že tomu tak je.
Tommy i Pentlička ji poznali okamžitě. Viděli ji třikrát v „Tajemství srdce“ a nejméně tolikrát i v další nesmírně úspěšné inscenaci „Ohňové sloupy“ a v nespočetných jiných hrách. V Anglii snad nebyla druhá herečka, kterou by britská veřejnost obdivovala tak bezvýhradně jako Gildu Glenovou. Noviny o ní psaly jako o nejkrásnější ženě v Anglii. Zlé huby ovšem dodávaly, že navíc je to i nejhloupější žena v celé Anglii.
„Moji staří přátelé, slečno Glenová,“ řekl Estcourt hlasem, který se maličko omlouval za to, že pozapomněl, byť jen na okamžik, na tak oslnivou bytost. „Tommy a vážená milostivá paní, dovolte, abych vám představil slečnu Gildu Glenovou.“
V jeho hlase bylo znát pýchu, kterou se ani nepokoušel…
