Celá e-kniha Muž v mlze ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
/čtyři podezřelí/
Ve společnosti přišla řeč na neodhalené a nepotrestané zločiny. Shromáždění dávali jeden po druhém k dobru svůj názor: plukovník Bantry, jeho roztomilá kulaťoučká ženuška, Jane Helierová, doktor Lloyd a dokonce i stařičká slečna Marplová. Jediný, kdo na dané téma nic neřekl, byl právě ten, kdo podle mínění většiny přítomných k tomu byl nejzpůsobilejší: sir Henry Clithering, bývalý komisař Scotland Yardu. Seděl mlčky a kroutil si knír — přesněji řečeno si jej poštipoval — a maličko se usmíval, jako by se náramně bavil tím, co se mu honí hlavou.
„Sire Henry,“ řekla nakonec paní Bantryová, „jestli vy k tomu nic neřeknete, budu muset ztropit skandál. Existuje spousta zločinů, které projdou bez potrestání, nebo neexistuje?“
„Máte zřejmě na mysli titulky z novin, paní Bantryová, že? SCOTLAND YARD OPĚT ZTRATIL STOPU. Načež následuje seznam nerozřešených záhad.“
„A ty asi, aspoň se domnívám, představují vzhledem k celku naprosto zanedbatelné procento, že?“ zeptal se doktor Lloyd.
„Ano. Ovšem, samozřejmě. O stovkách zločinů, které jsou vypátrány, a stovkách pachatelů, kteří neujdou trestu, se bohužel úvahy a oslavné pajány píší jen zřídka. Když ovšem mluvíte o neodhalených a nerozřešených zločinech, mluvíte o dvou různých věcech. Do první kategorie patří všechny zločiny, o kterých se Scotland Yard vůbec nikdy nedoslechne, zločiny, o nichž nikdo ani neví, že vůbec byly spáchány.“
„Takových ale doufám moc není, že ano?“ zeptala se paní Bantryová.
„Myslíte?“
„Sire Henry! Snad nechcete říct, že je?“
„Já bych hádala,“ řekla zamyšleně slečna Marplová, „že jich musí být strašně moc.“
Okouzlující stará dáma, vtělený starosvětský poklid a vyrovnanost sama, učinila to překvapující prohlášení naprosto klidným tónem.
„Ale proboha, slečno Marplová!“ zvolal plukovník Bantry.
„To se ví,“ řekla slečna Marplová, „hlupáků je spousta. A hlupáky vypátrají vždycky, ať dělají, co dělají. Ale je také dost a dost lidí, kteří zrovna hloupí nejsou, a člověk se až zachvěje při pomyšlení, co všechno by mohli napáchat, kdyby se přestali ohlížet na morální zásady.“
„To máte pravdu,“ řekl sir Henry, „je spousta lidí, kteří rozhodně nejsou žádní hlupáci. Často se stává, že nějaký zločin vyjde najevo jen proto, že vrah něco vyloženě zpacká, a člověk si pak pokaždé klade otázku: dověděl by se o tom někdy někdo, kdyby to ten osel takhle nezvoral?“
„Tady ale přestává všechna legrace, pane Clitheringu,“ prohlásil plukovník Bantry. „To je přece na pováženou, nezdá se vám?“
„Vám ano?“
„Jak to myslíte — vám ano? To bych prosil, že to je na pováženou.“
„Tvrdíte, že zločin zůstane nepotrestaný, ale víte to tak jistě? Nepotrestaný zákonem — možná, ale z příčiny vyplývají důsledky i tam, kde je zákon krátký. Řeknu-li vám, že každý zločin si s sebou nese svůj vlastní trest, bude to pochopitelně znít jako otřepaná fráze, ale přesto si myslím, že to je hluboká pravda.“
„No — možná,“ řekl plukovník Bantry. „To ale nic nemění na vážnosti — hm — no, na vážnosti —“ Rozpačitě se zarazil.
Sir Henry Clithering se usmál.
„Devadesát devět lidí ze sta si nepochybně myslí totéž co vy,“ řekl. „Jenže víte, ono nejde ani tak o vinu — jde spíš o nevinu. A to je právě to, co si nikdo neuvědomuje.“
„Já vám nerozumím,“ řekla Jane Helierová.
„Já ano,“ prohlásila slečna Marplová. „Když paní Trentová zjistila, že jí z kabelky zmizelo pár šilinků, ten, koho to postihlo nejvíc, byla její posluhovačka, paní Arthurová. Trentovi si přirozeně mysleli, že je ukradla ona, ale poněvadž jsou to hodní lidé a věděli, že paní Arthurová má početnou rodinu a manžela opilce — no prostě, nechtěli kvůli tomu hned zbořit svět. Začali se k ní ale od té chvíle chovat jinak a nikdy už jí nesvěřili do opatrování dům, když někam jeli, což znamenalo, že si tu změnu jaksepatří uvědomovala, a také ostatní lidé se na ni začali dívat spatra a držet si ji na distanc. Pak se ale najednou ukázalo, že ty peníze ukradla vychovatelka. Paní Trentová ji přistihla při činu — otevřenými dveřmi…
