KAPITOLA 13
Benoit Lambert, známý svým přátelům a policii jako Benny, byl malou rybou v podsvětí a svým způsobem žoldnéř. Bylo ovšem pravdou, že mezi žoldnéři se objevil tehdy, když ho policie v Paříži hledala a kdy raději sedl na letadlo do Afriky a podepsal smlouvu se 6. komandem v Kongu pod vedením Denarda.
Z nějakých divných důvodů si velitel žoldnéřů oblíbil bojácného malého mužika a dal mu práci v hlavním štábu, což mu zajistilo, že se do boje nedostane. Ve své práci byl užitečný, protože mu to umožňovalo rozvinout talent, který skutečně měl. Byl úplným kouzelníkem v oboru, jak sehnat věci. Zdálo se, že je schopen vykouzlit vejce tam, kde nejsou žádné slepice, a whisky tam, kde není žádná palírna. V hlavním štábu každé vojenské jednotky je takový člověk vždycky užitečný a většina jednotek nějakého má. Zůstal u 6. komanda téměř rok, až do května 1967, kdy vycítil potíže hrozící z nastávající revoluce Schrammova 10. komanda proti konžské vládě. Vycítil, jak se ukázalo správně, že Denard a 6. komando by se mohli do těch sporů dostat, a že by se tak mohlo stát, že i štáb by se dostal do skutečného boje. Pro Bennyho Lamberta to byl okamžik, kdy prudce vystartoval opačným směrem.
K jeho překvapení také dostal povolení to udělat.
Zpátky ve Francii pěstoval kolem sebe zdání, že je žoldnéř, a později si říkal obchodník se zbraněmi. Tím prvním nepochybně nebyl, ale pokud se týkalo zbraní, pak se svými nejrůznějšími kontakty byl obvykle schopen tu a tam zajistit nějakou zbraň, obvykle ruční zbraň pro podsvětí, příležitostně bednu pušek. Rovněž se seznámil s africkým diplomatem, který byl připraven za dobrou cenu poskytnout slušně vybavený certifikát finálního uživatele ve formě dopisu z osobního stolu velvyslance, doplněného razítkem velvyslanectví. Před osmnácti měsíci se o tom zmínil v baru Korsičanovi, který se jmenoval Langarotti.
Přesto však byl v pátek večer překvapen, když ho Korsičan meziměstsky zavolal, aby mu řekl, že ho příští den nebo v neděli navštíví Kočka Shannon. Slyšel o Shannonovi, ale ještě více věděl o zuřivé nenávisti, kterou Charles Roux choval k irskému žoldnéři, a také již dávno slyšel o pověsti, která obíhala mezi žoldnéři v Paříži, že Roux je ochoten zaplatit každému, kdo by mu sdělil, kde Shannon je, pokud by se Ir vůbec v Paříži objevil. Po zvážení situace souhlasil Lambert s tím, že bude doma a že se se Shannonem sejde.
„Ano, myslím, že bych dokázal dostat to osvědčení,“ řekl, když Shannon skončil vysvětlování, co potřebuje. „Můj kontakt je stále v Paříži. Víte, vídám se s ním často.“
Byla to lež, protože jeho schůzky s ním byly velmi nepravidelné, ale byl si jist, že dokáže obchod projednat.
„Kolik?“ zeptal se Shannon krátce.
„Patnáct tisíc franků,“ řekl Benny Lambert.
„Ale hovno,“ řekl Shannon a řekl to francouzsky.
Byla to jedna z těch četných frází, které sebral v Kongu, třebaže nebývala vždy uváděna v nejlepších slovnících francouzštiny.
„Zaplatím vám tisíc liber, a to je ještě nad cenu.“
Lambert počítal. Částka při současném kurzu přesahovala o něco málo jedenáct tisíc franků.
„OK,“ řekl.
„A jestli o tom vykecáš jenom jedno slovo, pak ti podříznu chřtán jako kuřeti,“ řekl Shannon. „Anebo ještě líp, nechám Korsičana, aby to udělal sám.“
„Ani slovo, čestně,“ protestoval Benny. „Tisíc liber a já ten dopis budu mít za čtyři dni. A samozřejmě že nikomu ani slovo.“
Shannon položil na stůl pět set liber.
„Musíš si to vzít v librách,“ řekl. „Polovic teď, polovic až si to vyzvednu.“
Lambert chtěl protestovat, ale uvědomil si, že by to stejně k ničemu nebylo. Ir mu nevěřil.
„Zastavím se tady ve středu,“ řekl Shannon. „Měj ten dopis připravený a já ti předám zbývajících pět set liber.“
Když odešel, Benny Lambert přemýšlel o tom, co by měl dělat. Konečně se rozhodl, že nejdřív opatří dopis, vybere si část svého poplatku a Rouxovi to řekne až později.
Následujícího večera letěl Shannon do Afriky půlnočním letem, který přistával za svítání v pondělí ráno.
Byla to dlouhá cesta. …
