ČÁST 2.
Sto dní
KAPITOLA 8
Několik minut po tom, co Sir James Manson položil sluchátko, Simon Endean a Kočka Shannon seděli a dívali se na sebe. Byl to Shannon, kdo začal hovořit první.
„Protože budeme pracovat společně,“ řekl Endeanovi, „musíme si něco vysvětlit. Jestliže někdo, prostě kdokoli, uslyší o tom projektu, pak se to případně dostane k té či jiné tajné službě jedné z hlavních velmocí. Pravděpodobně CIA nebo minimálně britské SIS nebo možná francouzské SDECE. A ty dovedou zasáhnout. Pořádně. Nebude existovat nic, co byste vy nebo já mohli udělat, abychom zabránili tomu, že všechno zlikvidují. Proto musíte být absolutně ticho.“
„Mluvte za sebe,“ vyštěkl Endean. „Já jsem do toho zamotán mnohem víc než vy.“
„OK. První věcí budou peníze. Zítra poletím do Bruselu a někde v Belgii otevřu nový bankovní účet. Vrátím se zítra v noci. Kontaktujte mě potom a já vám řeknu kde a ve které bance a na jaké jméno. Potom bude potřeba převést minimálně 10 000 liber. Zítra v noci budu mít kompletní seznam toho, kde se to vynaloží. Hlavně to budou platy mých pomocníků, vklady atd.“
„Kde vás mohu kontaktovat?“ zeptal se Endean.
„To je druhá záležitost,“ řekl Shannon. „budu potřebovat stálou základnu, která bude bezpečná z hlediska telefonu i dopisů. Co tenhle byt? Dá se vystopovat až k vám?“
Na to Endean nemyslel. Zvážil problém.
„Je najmut na moje jméno. Zaplacen hotově na celý měsíc,“ řekl.
„Znamená to něco, je-li jméno Harris na nájemní smlouvě?“ zeptal se Shannon.
„Ne.“
„Pak ho tedy převezmu. To mi dává měsíční nájemné - zdá se, že by bylo škoda ho nevyužít - a placení převezmu na konci té doby. Máte klíč?“
„Samozřejmě. Vždyť jsem sem přišel.“
„Kolik klíčů tu je?“
V odpověď sáhl Endean do své kapsy a vyndal kroužek se čtyřmi klíči. Dva byly zřejmě od předních dveří domu a dva od bytu. Shannon mu je vzal z ruky.
„A teď, pokud se týká spojení,“ řekl. „Můžete mi sem volat kdykoli. Možná tu budu, možná ne. Možná že budu v zahraničí. Protože předpokládám, že mi nebudete chtít dát vaše telefonní číslo, dejte mi adresu pošty, kam bych mohl posílat poste restante na vaše jméno do Londýna, někam, kde to bude pro vás pohodlné, ať už při cestě poblíž vašeho domova nebo kanceláře, a dvakrát denně se zeptejte na telegram. Pokud vás budu potřebovat naléhavě, pošlu vám telegramem telefonní číslo, kde jsem, a čas, kdy budete telefonovat. Pochopil jste?“
„Ano. Dnes v noci budu mít všechno připraveno. Ještě něco?“
„Pouze to, že budu během celé operace používat jméno Keith Brown. Všechno, co bude označeno, že přichází od Keithe, jde ode mne. Až mi budete volat do hotelu, žádejte Keithe Browna. Pokud někdy odpovím „U telefonu pan Brown“, okamžitě zavěste. To znamená, že máte špatné číslo nebo že jde o jiného Browna. To je pro dnešek všechno. Bude lepší, když se vrátíte do kanceláře. Zavolejte mi sem v osm hodin večer a já vám řeknu, co všechno se stalo.“
O pár minut později již byl Endean na chodníku před St. John's Wood a vyhlížel taxi.
Shannon naštěstí neuložil do banky 500 liber, které dostal od Endeana před koncem týdne za projekt útoku, a měl z nich stále 450 liber. Bylo potřeba zaplatit účet za hotel v Knightsbridge, ale to může počkat.
Zavolal do BEA a rezervoval si zpáteční letenku ranním letadlem do Bruselu, s návratem v 16.00, takže se do svého bytu bude moci dostat zpátky v šest hodin večer. Potom poslal telefonem čtyři telegramy do zahraničí, jeden do Paarlu, Kapská Provincie, Jižní Afrika, další do Ostende, jeden do Marseilles a jeden do Mnichova. V každém z nich bylo prostě napsáno „NUTNĚ VOLEJ LONDÝN 507-0041 KDYKOLI V NOCI V PŘÍŠTÍCH TŘECH DNECH STOP SHANNON“. Konečně si zavolal taxi a nechal se odvézt do hotelu Lowndes. Zaplatil, sebral si věci, a odešel tak, jak přišel, zcela anonymní.
V osm hodin, jak se domluvili, mu volal Endean, kterému mohl říci, co zatím zařídil. Dohodli se, že Endean bude volat znovu v deset hodin večer.
Shannon strávil několik hodin tím, že si prohlížel blok domů, ve kterém nyn…
