50
ÚTERÝ, 3.37 ODPOLEDNE
ÚDOLÍ BIKÁA, LIBANON
Než se seržant Chick Grey stal členem komanda Striker, byl to desátník Grey z elitní protiteroristické jednotky Delta Force. Když se poprvé hlásil k nástupu na výcvik ve Fort Braggu, byl to vojín, ale dvě jeho specializace mu pomohly vystoupit po žebříčku k hodnosti svobodníka a potom, po několika měsících, k hodnosti desátníka.
Jeho první dovedností byly seskoky z velké výšky se zpožděným otevřením padáku. Jak prohlásil jeho velitel v Braggu, když ho doporučoval k povýšení z vojína na svobodníka: „Ten chlap dovede lítat.“ Grey dokázal zatáhnout za uvolňovač níž nad zemí a přistát přesněji než kdokoliv jiný v historii Delta Force. Grey to připisoval tomu, že má vzácný cit pro vzdušné proudy. Věřil, že ten mu pomáhá i při jeho druhé dovednosti.
Greyovou druhou dovedností byla střelba; jak napsal zesnulý nadporučík Charlie Squires, když naléhal, aby Mike Rodgers přijal Greye do skupiny Striker: „Desátník Grey není jen ostrostřelec, generále; tak jako umí trefit ,býčí oko` ve středu terče, dokázal by vpálit kulku rovnou i do jednoho z těch vašich.“ V hlášení se nepsalo nic o tom, že Grey také dokáže nemrknout tak dlouho, jak je třeba. Tuto schopnost si vypěstoval, když přišel na to, že i pouhé mrknutí stačí, aby člověk minul „klíčovou dírku“, jak říkal - okamžik, kdy je cíl v dokonalé poloze, ve které se dá sundat.
Před několika vteřinami Grey, usazený v koruně stromu, hleděl skrz dvanáctinásobně zvětšující zaměřovač Redfield, nasazený na odstřelovačské pušce Remington M401 ráže 7,62 mm. Od jeho posledního mrknutí uplynulo něco přes dvacet vteřin. Něco přes dvacet vteřin od chvíle, kdy z jeskyně vyšel terorista s pistolí přiloženou k hlavě Mary Rose Mohalleyové. Něco přes dvacet vteřin od okamžiku, kdy ho plukovník Brett August vyzval, aby cíl vyřadil podle vlastní úvahy. Po celou tu dobu Grey nejenže sledoval všechno, co se odehrává, ale také pozorně naslouchal pomocí sluchátek, spojených s parabolou o průměru patnáct centimetrů; parabolu si pomocí svorky připevnil vedle sebe k větvi. Anténa umožňovala čistý příjem všeho, co se dělo v okolí nyní nečinného OMOC.
V každé situaci, kde se jedná o rukojmí, nastane okamžik, kdy odstřelovač učiní citové spíš než pouze profesní rozhodnutí o tom, co musí udělat: aby byl zachráněn rukojmí, musí se někomu vzít život. Nejde o rozhodnutí vedoucí někam, odkud není návratu; situace rukojmích se mohou měnit každým okamžikem a člověk musí být připraven ustoupit. Jde o jakousi formu usmíření se sebou samým. Když nezemře - rychle a bezbolestně - provinivší se účastník, může zemřít účastník nevinný. Tato úvaha je černobílá a neprovází ji žádné průběžné posuzování širších souvislostí, skutkové podstaty záležitosti, o niž se teroristé zasazují. V té chvíli padne na odstřelovače téměř nadpřirozený klid. Ty poslední vteřiny před výstřelem přinášejí okamžiky, kdy zbývá již jen chladné a smrt nesoucí odhodlání spolehlivě a bezchybně dosáhnout nutného výsledku. A první vteřiny po výstřelu jsou okamžiky stejně nezúčastněného přijetí skutečnosti, smíšeného s nádechem profesní pýchy.
S výstřelem seržant Grey vyčkal, až terorista dopočítá; kulka ho zasáhla do levého spánku. Muž sebou při nárazu prudce trhl doprava, mírně se stočil a skácel se na záda. Jeho krev se rozstříkla přes okraj srázu a lila se mu z hlavy i přitom, jak padal. Ve chvíli, kdy mužovy paže ochable klesly, se Mary Rose zhroutila na kolena. Nikdo nevyběhl, aby si ji odvedl zpátky. Hned nato se kdosi začal drápat vzhůru do svahu. Tím, aby se podíval, jak vše dopadlo, se Grey nezdržoval.
Pod stromem stáli vojíni David George a Terrence Newmeyer. V okamžiku, kdy terorista padl, Grey podal anténu a sluchátka Georgeovi, pušku Newmeyerovi, a slezl dolů. Tam si všechno zase převzal a uvažoval jen o jednom; že tu bude ještě spousta práce.
Trojice se připojila k plukovníku Augustovi a ostatním. Skupina Striker vysedla ze svých rychlých útočných vozidel necelého půl kilometru odtud, ab…
