Srpen s Bejbinkou (František Nepil)

První kilometry za hraniční čárou jsou vždycky tím nejúchvatnějším a nejexotičtějším krajem, jaký kdy člověk spatřil. Nikdo by nevěřil,jak nevídané věci mohou vidět neopotřebované oči. V Rakousku jsou například Alpy, ledovce, Prater, Svatoštěpánský dóm, Semmering, Salcburk a solnohradská jezera, ale nic z toho není hodno takového obdivu jako první chalupa či první rakouská vesnice s prvním rakouským řeznictvím.

Nemáte ponětí, jak nevšedně a neobvykle vypadají první rakouské chalupy v rakouském pohraničí: stojí totiž obyčejně na nějakém pozemku (jen netypické chalupy stojí někde jinde), na střeše mají komín a u komína střechu, před sebou dvorek a na dvorku živou Rakušanku. To se prostě jinde nevidí!

Nebo rakouský pes: je celej chlupatej, jen na čumáku ne (to za účelem, aby se mu lepší čuchalo), a na rozdíl od českých alíků neštěká „haf! haf!“, ale „hav! hav!“ - přičemž to „V“ vyslovuje rakousky, jako „F“ - přesně podle pravidel rakouského pravopisu.

Pár kilometrů od pomezí lze zahlédnout i první živou rakouskou krávu. Celou hnědou! Kdyby se pásla u Kardašovy Řečice, nestála by celkem za povšimnutí, ale zde tato opravdická zahraniční dojnice ve vás vyvolá stejné vzrušení, jako v Emilu Holubovi stádo afrických slonů nebo světový sjezd berberských lvů. Ostatně jsem si jist, že první kráva za hranicemi tehdejší Rakousko-uherské říše nadchla tohoto cestovatele svého času stejně jako kteréhokoli jiného turistického prvňáčka.

Prostě ať si rostou v tropech liány a kaučukovníky, ať jsou v Americe sekvoje o hodně vyšší než naše švestky, ať v Mexiku vegetují kaktusy, na které mohou desperáti napichovat své ubohé oběti, ať někde kvete viktorie královská a jinde orchideje - to všechno není nic proti tomu, když člověk uzří sto metrů za hranicemi první cizojazyčný smrk, buk nebo lopuch.

Škoda, že se z tohoto okouzlení za čas vykouká.