František Nepil byl český spisovatel a scenárista, bytostný vypravěč v psaném i mluveném projevu.
František Nepil se narodil v Hýskově u Berouna v rodině zedníka. Jako dítě vyrůstal ve Sv. Janu pod Skalou a na samotě Výbrnice u Nižboru. Nastoupil na obchodní akademii v Berouně, ale poté, co se rodina odstěhovala do Prahy, dokončil studium na obchodní akademii v Praze, kde roku 1948 úspěšně odmaturoval.
Po maturitě se Nepil stal propagačním referentem a pracoval také jako textař. V roce 1969 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Dlouhá léta působil jako autor a osobitý vypravěč fejetonů. Od roku 1972 se pak plně věnoval jen spisovatelskému povolání.
František Nepil psal pro dospělé i pro děti a mládež. Vedle několika románů napsal především četné drobné prózy, fejetony, sloupky a pohádky. Je také autorem řady scénářů a televizních pohádek. Svou vlastní tvorbu četl v rozhlase. K nejznámějším a nejoblíbenějším relacím Františka Nepila patřily jeho fejetony v Československém rozhlase „Dobré a ještě lepší jitro“, které nezaměnitelně interpretoval. Spolupracoval také s divadlem Spejbla a Hurvínka, pro které psal divadelní hry.
Ve svém díle František Nepil pokračoval v tradici, kterou založil Václav Čtvrtek. Oba vycházeli ze svých zkušeností, způsob Čtvrtkova vypravěčství dodal Nepilovi odvahu zkusit to také, ale po svém. Lidé ho měli rádi pro jeho optimismus a lidskost. Celý život rozdával radost a smích.
František Nepil zemřel roku 1995 v Praze.
Herec Miroslav Horníček o Nepilovi řekl: „Kdybych měl říci, čím je František Nepil, řekl bych, že vypravěčem. A to je vzácné, protože vypravěčů ubývá. Kdyby v nějaké zemi ubývalo hlíny, mizeli by hrnčíři. A vypravěčů ubývá po celém světě proto, že mizí posluchači. Ono totiž vyprávět je těžké. Skoro tak těžké, jako naslouchat. František Nepil je rozený vypravěč, ne snad povoláním, ale posláním. Když se ozve jeho hlas, zabrání to člověku spěchat. A teprve potom pochopíme, že jsme vlastně nikam nespěchali a čas, kdy jsme se zastavili s Františkem Nepilem, byl časem dobrým a požehnaným.“
Profesor Josef Koutecký o Nepilovi napsal: „Svým způsobem to byl fenomén. Dokázal objevit kolem nás a předávat »člověčinu« lidem v době, kdy společenské vztahy byly nesmírně neupřímné a formální. Lidé ho zbožňovali, protože se v jeho vyprávění viděli a nabývali pocit, že sami o tom dokážou vyprávět, čili získávali jeho prostřednictvím sebevědomí.“
Kniha je mezi dárky tím, čím je pro nás Říp mezi horami, Vltava mezi řekami a lípa mezi stromy.
Nejlepším předpokladem dobrého manželství je slepá žena a hluchý muž.
Kostra je trošku chudák. Kostra dře od rána do noci a nosí všechno, co dělá člověka člověkem.
Nejdůležitějším posláním kloubů je třídění lidstva. Klouby neúprosně a cynicky dělí lidi na pouhé dvě skupiny: na mladé a staré.
Babička … se smrti nebála a čekala ji, tak jako čekávala léto anebo psaní od tety Mařky.
Chalupář potřebuje ženu, která má naději na svatořečení.
František Nepil
