Kapitola 6
Berta Coolová otevřela dveře svého bytu hned, jakmile jsem u nich zazvonil. Měla noční košili a na hlavě natáčky. A byla naštvaná.
„A teď vyklop, co to má všechno znamenat“ zavelela, když jsem vešel a usadil se v křesle. „Hergot proč nejdeš do kanceláře a nenaťukáš to do stroje, abych to ráno mohla ukázat klientovi? Anebo tahleta tvoje sekretářka, ta kočička, která na tebe dělá zamilovaný oči, ta by byla jistě celá bez sebe, kdybys ji vytáhnul z postele a začal diktovat. Možná bys ji z tý postele ani –“
Přerušil jsem ji. „Na takové procedury je ta věc příliš žhavá.“
„Co je na ní tak žhavýho?“
„Někdo na mně dělal.“
„Kdo?“
„Kancelář Ace High.“
„Co se mají co cpát do našeho případu?“
„Oni se do něj necpou. Mají svůj vlastní. Někdo si je najal, aby sledovali Doris Ashleyoou a všímali si všeho, co dělá. Takže když jsem se objevil na scéně a začal sledovat její auto, detektiv z Ace High mě zmerčil a ohlásil to klientovi, čert ví, kdo to je, meziměstským hovorem.“
„Někdo odsud?“ zeptala se Berta Coolová s přimhouřenýma očima.
„Řekl jsem, že to bylo meziměsto. Colinda patří k našemu telefonnímu uzlu. Podívej, tady to mám.“
Podal jsem Bertě zprávu detektiva z Ace High.
„No tě bůh!“ řekla Berta, když dočetla. „Donalde, myslíš, že by Lamont Hawley nasadil na ten případ další agenturu – Jak jsi k tomu přišel, Donalde?“
Řekl jsem ji, jak to bylo.
„V tom případě nás Hawley musí tahat za nohu.“
„Jak jinak by Ace High přišla k téhle práci?“ zeptal jsem se.
Malá, dychtivá očka Berty Coolové se rozzářila. „To je ono, Donalde. Takhle se to semlelo. Ten mizera si najal dvě detektivní agentury, Ace High a nás, a nasadil jednu proti druhý. Hoši z Ace High na tom dělali už několik dnů, ale bezvýsledně, a tak někdo Consolidated Interinsurance upozornil na tebe a na to, jak to umíš se ženskýma. To by vysvětlovalo, proč pojišťovna tak najednou stopla spolupráci s Ace High, jakmile zjistili, žes navázal osobní kontakt s Doris Ashleyovou.“
„Ať je to jakkoli, chtěl bych v tom mít jasno. Nemám rád, když jsem někomu za blbce. Nemám rád, když mi klient dává jenom polovičaté informace. Vrazíme k Lamontu Hawleyovi do kanceláře a vyříkáme si to s ním hezky od plic.“
„Moje řeč, Donalde!“
Vtom zamžikala. „Počkej, Donalde. Nemáme jedinej důkaz, jenom to hlášení z Ace High, a Hawley bude chtít určitě vědět, jak jsme k němu přišli.“
„To mu vůbec nemusíš říkat,“ uklidnil jsem ji. Jen ať si láme hlavu.“
Berta o tom chvíli přemýšlela, a pak její obličej ověnčil úsměv. „Už se těším, jak se ten mizera bude tvářit, Donalde. Zkoušel nasadit dvě detektivní agentury proti sobě. Chtěl, aby se lidi z Ace High pokusili navázat kontakt. Nehli se z místa. Pak přijdeme my, a bác ho, navážeme kontakt hned na první pokus a navrch vypátráme všechno o tý druhý kanceláři a instrukcích, který jí dal. Z toho bude mít na čele hluboký vrásky!“
„Hm, ale teď by mě ale zajímalo, odkud pochází to hlášení.“
„Říkal jsi přece, žes ho vzal v Holgatově kanceláři.“
„To jo, ale jak se k němu Holgate dostal?“
„No – to jsem teda blázen,“ řekla Berta a zmlkla.
„Dala mu ho nějaká žena,“ uvažovala jsem nahlas, „která za ním přišla do kanceláře. A krátce nato tam přisel někdo jiný a nastala mela. Buď se do sebe pustili Holgate a ta žena, anebo se začal prát ten druhý a žena mu pomáhala.“
„Jak to víš?“
Řekl jsem jí o nalezené botě.
„Vrátila by se pro ni,“ podotkla Berta. „Žádná ženská nemůže chodit s jednou nohou naboso a na druhý mít botu s vysokým podpatkem.“
„Třeba odhodila i tu druhou botu,“ nadhodil jsem, ,,a chodila jenom v punčochách.“
„To je možný,“ připustila Berta, „jestli se z nejakýho důvodu bála pro tu botu vrátit. Dobře, a co se stalo pak? Prali se. A vyhrál kdo?“
„Vetřelec.“
Jak to víš?“
„Protože potom obrátil kancelář vzhůru nohama.“
„Co hledal? To hlášení?“ zeptala se Berta.
„Ale houby,“ zavrtěl jsem hlavou. „Hlášení tam zůstalo ležet a navíc, nic bych za to nedal, že ho přinesl právě ten vetřelec.“
„Proč si to myslíš?“ zeptala se Ber…
