KAPITOLA 9
Společnost Escobar Import a Export měla své kanceláře v budově United Financial.
Mason si na informační tabuli zjistil, že kanceláře společnosti jsou v šestém patře, a pak se stáhl na místo blízko od dveří, odkud mohl sledovat příchozí.
Bylo 10:20.
V 10:25 prošla dveřmi Diana Douglasová.
Mason k ní vykročil. „Kde jste včera byla?“
Zvedla k němu oči, napuchlé pláčem; pak ho pevně uchopila za paži, jako by potřebovala nejen jeho psychickou, ale i tělesnou oporu.
„Ach, pane Masone,“ hlesla. „Edgar dnes ráno skonal, ve tři hodiny dvacet pět minut.“
„To je mi moc líto,“ řekl Mason a objal ji paží kolem ramen. „Hodně pro vás znamenal, co?“
„Strašně moc. Měla jsem ho moc, moc ráda.“
Spočinula hlavou na Masonově rameni a rozplakala se.
Mason ji chlácholivě poplácal po zádech. „No tak, Diano, seberte se. Pamatujte, že máme něco na práci. Musíte se vzchopit a čelit skutečnosti.“
„Já vím,“ vzlykala, „ale když já… prostě mám pocit, že to nedokážu… Kdybych vám nebyla slíbila, že se tady s vámi setkám, tak… chtěla jsem zatelefonovat Homérovi Gageovi a říct mu, že dnes nepřijdu. Já…“
„No tak, no tak,“ řekl Mason, „přitahujeme moc pozornosti, Diano. Pojďte, přejdeme támhle do rohu a vy se zkuste ovládnout. Máte před sebou práci. Musíte sebrat kuráž a zjistit, jak se vlastně věci mají.“
„Jak se mají?“
„Dosti špatně.“
„Jak to myslíte?“
„Obávám se, že jste byla zatažena do hry, která je tak stará jak lidstvo samo,“ řekl Mason. „Někdo zpronevěřil tisíc dolarů nějakého podniku a vezme s nimi roha. Druhý člověk, který se o tom nějak dozvěděl, zatím sáhne do kasy a vytáhne odtud nenápadně další čtyři tisíce. Ten, který uprchl s jedním tisícem, je pak obviněn ze zpronevěry pěti tisíc.“
Pohlédla na něj a oči, zrudlé pláčem, se jí rozšířily. „Chcete tím říct, že…?“
„Chci tím říct,“ přisvědčil Mason, „že společnost Escobar Import a Export teď tvrdí, že jí chybí dvacet tisíc dolarů.“
„Dvacet tisíc dolarů!“ opakovala zděšeně.
„Přesně tak,“ řekl Mason a po chvíli se zeptal: „Jak jezdíte do práce? Autem nebo…?“
„Ne, autobusem.“
„Jak je to se zařizováním ohledně vašeho bratra? Jsou tu nějací další příbuzní?“
„Ne, vstala jsem ráno brzy a všechno jsem už zařídila.“
„Proč jste včera večer neletěla tím letadlem, jak bylo dohodnuto?“
„Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje, pane Masone. Byla jsem si jistá, že mé taxi celou cestu až k nádraží sledoval jeden muž, jedoucí v automobilu, a snažil se mě sledovat i pak. Pokoušela jsem se mu ztratit v davu, ale myslím, že se mi to moc nedařilo. Měla jsem pořád takový strašný pocit, že mě ten muž špehuje a stále mě odněkud pozoruje, a tak jsem zašla na dámské toalety, zůstala jsem tam hodně dlouho a pak jsem vyšla a použila to, co byste snad označil jako úhybnou taktiku. Vydala jsem se směrem k odjezdu vlaků, pak jsem se otočila a šla zpátky, jenže když jsem konečně dorazila na letiště, o deset minut jsem se opozdila. Letadlo už bylo pryč. Tak jsem se rozhodla, že se navečeřím a poletím pozdějším letadlem.“
„Proč jste nezatelefonovala do kanceláře Paulovi Drakeovi nebo někomu?“
„Já… to mě vůbec nenapadlo. Věděla jsem, že jste letěl tím letadlem a dál jsem už věděla jen to, že se tu s vámi mám dnes ráno se jít a… na nic jiného jsem si zkrátka nevzpomněla.
Když jsem přijela domů, telefonovala jsem hned do nemocnice a zjistila jsem, že se bratrův zdravotní stav zhoršil, tak jsem tam jela a – byla jsem u něj, když…“
„No tak, no tak,“ uklidňoval ji Mason. „Byla to pro vás těžká rána. Teď po vás chci jen jedno: nasedněte do autobusu, vraťte se zpátky k sobě do bytu a snažte se trochu prospat. Máte nějaké prášky na spaní?“
„Ano, mám prášky na spaní.“
„Tak si něco vemte,“ poradil jí Mason. „Jděte spát a na všechno zapomeňte… Máte ten pokladní šek?“
„Ano.“
„Dejte mi ho,“ řekl Mason. „Pravděpodobně jej nepoužiju, ale rád bych jej měl. A tady je váš kufr.“
„Co budete dělat?“ zeptala se, podávajíc mu pokladní šek.
„Vyjedu nahoru do společnosti Escobar Import a Export a využiju t…
