KAPITOLA 14
Po návratu do své kanceláře poslal Mason pro Paula Drakea.
„Jak to vypadá?“ zeptala se Della Streetová.
Mason zavrtěl hlavou. „Káča jedna bláznivá!“
„Co zase provedla?“
„Lhala mi. Místo mého úsudku se řídila vlastním. Nejspíš za sebou nechala stopu, kterou může policie sledovat, ale pořád ještě si myslí, že ona je ta chytrá liška, které to všechno projde.“
Ode dveří se ozvalo Drakeovo klepání a Mason Delle pokynul.
Otevřela dveře.
„Copak je to tentokrát?“ zeptal se Drake.
„Obávám se,“ řekl Mason, „že nastal konec chutným pokrmům v restauraci, Paule. Obávám se, že zas budeš muset dlouhé hodiny vysedávat za stolem a pojídat okoralé hamburgery, které si necháš posílat z bistra za rohem.“
„Copak copak?“ zeptal se Drake.
„Diana Douglasová,“ odpověděl Mason.
„Co zas vyvedla?“
„To nevím,“ řekl Mason.
„Jestli to nevíš ani ty, kdo jiný by to měl vědět.“
„Řeknu ti, co si myslí policie, že udělala. Policie si myslí, že šla ve čtvrtek odpoledne do Tallmeyer Apartments, vyjela do devátého patra a měla nějaké jednání s Morayem Casselem, který se pokoušel vydírat ji nebo snad jejího bratra.“
„A ona mu zaplatila?“ zeptal se Drake.
„Zaplatila mu revolverem ráže dvaadvacet, kterým vystřelila náboj stejného kalibru mimořádně účinné značky.“
„A kulka byla nalezena?“ zeptal se Drake.
„Pravděpodobně.“
„Charakteristické rýhy?“
Mason pokrčil rameny.
„Kolikrát? Totiž kolik bylo výstřelů?“
„Jeden, pokud tomu dobře rozumím,“ řekl Mason. „Muž ještě zřejmě nějakou dobu žil, ale byl v bezvědomí a neschopen pohybu. Došlo ke značnému krvácení.“
„Jak vědí, že to byla ráže dvaadvacet?“
„Dobrá, opravíme to,“ řekl Mason. „Říkají, že to byla malá ráže, a já si myslím, že tím pravděpodobně myslí, že šlo o dvaadvacítku. Policie dále tvrdí, že když slečinka Chytrohlavá otevřela kabelku, aby z ní vytáhla zbraň, vypadla jí odtud nedopatřením kreditní karta BankAmericard.“
„Kterou má teď policie?“
„Kterou má teď policie.“
„A ona tvrdí, že střílela v sebeobraně nebo co?“
„Netvrdí nic. Mlčí.“
„Viděl ji někdo jít do toho bytu?“ zeptal se Drake.
„To nevím. Možná za sebou nechala stopu, kterou je možno sledovat a prokázat. Říkám ti jen to, co policie momentálně tvrdí. Tvrdí, že jí vypadla z kabelky kreditní karta Bank Americard na podlahu, aniž by si toho všimla.“
„Otisky prstů?“ zeptal se Drake.
„Nevím,“ řekl Mason.
Drake na něj hleděl pronikavým pohledem. „Je dost dobře možné, že mají otisky prstů?“
„Je to možné.“
„A ty chceš, abych to zjistil?“
„Chci, abys o tom případu zjistil co možná nejvíc, Paule.
A hlavně mi něco zjisti o té oběti, Morayi Casselovi.“
„Osobní zvyklosti, přátele, kontakty?“ zeptal se Drake.
„Všechno,“ řekl Mason. „Paule, mně ten člověk připadal jako nějaký pasák. Je to ten typ, co se přiživuje tak či onak na ženských a snaží se tu prohnilou část vespod zamaskovat pečlivě upraveným zevnějškem. Velice rád bych se něco dozvěděl o jeho ženské.“
„Ženské v singuláru?“ zeptal se Drake.
„Řekněme spíš o ženských v plurálu,“ připustil Mason, „poněvadž jich měl možná víc… A samozřejmě chci vědět cokoliv, co se ti podaří zjistit o policejní verzi.“
„Jak rychle to chceš vědět?“
„Hned. Hned, jakmile se něco dozvíš, mi to sděl.“
„Náklady?“
„Myslím, že náklady bych mohl od své klientky dostat uhrazeny. Paule, ale tuhle část výdajů zacvaknu, a když to bude zapotřebí, zatáhnu to všechno.“
Drake povytáhl tázavě obočí.
„Tenhle případ jsem hned na začátku zvrtal, Paule,“ dodal Mason na vysvětlenou. „Dal jsem klientce hned zkraje špatnou radu.“
„To pusť z hlavy!“ zvolal Drake. „Za celý život jsi jako právník neudělal chybu.“
„Neudělal jsem chybu radou z právnického hlediska,“ řekl Mason, „ale udělal jsem chybu tím, že jsem jí dovolil vystrkovat hlavu z rozjetého vlaku, a pak ještě, bez ohledu na to, že jsem byl varován o její tendenci nedbat na rady právního zástupce a dělat si věci po svém, jsem ji spustil z očí v tom nejkritičtějším období.“
„Kdy to bylo?“ zeptal se Drake.
„Mezi námi,“ řekl Mason,…
