Celá e-kniha Případ záhadné zpronevěry ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 8
Mason se v hotelu vrátil k pokoji 767, zaklepal na dveře, a když ho Stella vpustila dovnitř, řekl jí: „Tak, návnady jsem se zbavil. Připojí se ke mně na letišti. Doufejme, že už se do odletu nic nepřihodí.“
„Myslíte, že jí hrozí nebezpečí?“
„To zrovna ne, ale ten Cassel mi dělá starosti. Možná je chytřejší, než jsem si o něm myslel. Od chvíle, co jsem do tohohle hotelu dorazil, jsem měl, co se Diany týče, takový nepříjemný pocit. Nechala za sebou moc širokou stopu a…“
Advokát se odmlčel; ozvalo se ostré zaklepání na dveře. Otočil se k Stelle Grimesové a řekl jí potichu: „Tohle je mužské klepání a zní kategoricky.“
„Cassel se vrátil?“ zeptala se.
Mason zavrtěl hlavou. „Ten klepe jemně a kradmo. Tohle klepání zní autoritativně – buď nějaký domácí detektiv, nebo…“
Přerušilo ho další zaklepání a hlas, který řekl: „Otevřete, prosím. Je tu policie.“
„Pokud to bude možné, nechte mluvit mě,“ přikázal Mason Stelle Grimesové.
Mason otevřel dveře.
Dva neuniformované muže, stojící v hale, zjevně překvapilo, když advokáta poznali.
„Perry Mason,“ řekl jeden. „Co vy tady děláte?“
„Otázka zní,“ opáčil Mason, „co tady děláte vy?“
„Raději bychom si o tom promluvili vevnitř než na chodbě,“ řekl mluvčí a procpal se do pokoje, oháněje se přitom rozevřeným koženým obalem s odznakem. „Policie Los Angeles,“ dodal.
„A co vás sem přivádí?“
Policisté si ho na chvíli přestali všímat a hleděli na Stellu Grimesovou. Jeden z nich pokynul druhému. „Věk dvaadvacet, stopětapadesát centimetrů, osmapadesát kilo, blondýna, modré oči, hezká postava,“ řekl.
Druhý přikývl.
Oba policisté se bez vyzvání posadili a jeden z nich prohlásil: „Chceme se zeptat na pár věcí.“
„No prosím,“ souhlasil Mason. „Pusťte se do toho.“
„Jmenujete se Diana Douglasová?“ zeptal se jeden z policistů Stelly Grimesové.
„Moment, pánové,“ namítl Mason. „Udělejme tuhle věc jaksepatří. Proč jste sem přišli?“
„To vám nemusíme říkat.“
„Ne, ale musíte to říci téhle mladé ženě. Podezříváte ji z nějakého trestného činu?“
„Jednáme na základě telegrafických instrukcí sanfranciské policie. Snažíme se získat informace. Chceme jí jen položit pár otázek, to je vše.“
„Podezříváte tuto mladou ženu z nějakého trestného činu?“
„To nevíme. Nemáme nejmenší tušení.“
„Jednáte v zastoupení sanfranciské policie?“
„Ano.“
„Podezřívá ji sanfranciská policie z nějakého trestného činu?“
„Neumíme číst myšlenky. Nevíme.“
„Tak tedy,“ řekl Mason, „jelikož jednáte v zastoupení sanfranciské policie a nevíte, zda ji sanfranciská policie podezřívá z nějakého trestného činu, měli jste ji ještě před tím, než vám odpoví na jakékoliv otázky, poučit o jejích základních ústavních právech.“
„Jako by je neznala,“ namítl policista.
Mason se usmál. „Řekněte to Nejvyššímu soudu.“
„No dobrá, dobrá,“ řekl policista. „Chceme, abyste nám odpověděla na pár otázek, slečno. Nejste z ničeho obviněna. Nejsme zde proto, abychom vás vzali do vazby, ale chceme vám položit několik otázek.
Pokud si to přejete, máte právo mlčet. Nemusíte se vůbec k ničemu vyjadřovat. Máte právo, aby vás kdykoliv zastupoval advokát. Nemáte-li dost peněz na advokáta, my vám ho zajistíme. Chceme, abyste byla srozuměna se skutečností, že cokoliv řeknete, může být použito proti vám. Takže – přejete si advokáta?“
Stella se chystala něco říci, ale Mason jí posunkem naznačil, aby byla zticha. „Už ho má,“ řekl.
„Vy ji zastupujete?“
„Ano.“
„Co tady děláte – slečno Douglasová, je to správně?“
„Je tu pracovně,“ řekl Mason.
„O jakou práci se jedná?“
„Soukromá záležitost.“
„Slečno Douglasová, věděla jste o tom, že je v sejfu společnosti Escobar Import a Export, kde v San Franciscu pracujete, uložena poměrně vysoká částka peněz v hotovosti?“
„Bez komentáře,“ řekl Mason.
„Tak moment,“ řekl policista. „Vy se do toho zbytečně montujete a téhle mladé dámě to jen ztěžujete. Snažíme se jen získat informaci.“
„Proč?“
„Protože si tu informaci přejí v San Franciscu.“
„Mám tomu rozumět tak, že tam byl spáchán trestný čin?“
„T…
