Celá e-kniha Případ vyjícího psa ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
VII
Bylo deset minut před pátou, když Mason zavolal Pete Dorcase.
„Tady je Perry Mason, Pete. Jak si u vás stojím?“
„Ne moc dobře,“ pravil Dorcas, ale v jeho skřípavém, hádavém hlase byl zřejmý náznak humoru. „Jste zatracený válečník. Pokaždé, když se vám člověk snaží v něčem vyhovět, tak se dostane do obtíží. Příliš přeháníte starost o své klienty.“
„Nic jsem nepřeháněl,“ pravil Mason, „jen jsem tvrdil, že můj klient není blázen.“
Dorcas se smál. „Nu dobře, máte v tomto případě zcela pravdu. Ten muž není blázen. Postupoval vcelku chytře.“
„Budete s tím něco dělat?“
„Ne. Foley sem přišel velmi rozčilen. Rezolutně se dožadoval vydání zatykače; chtěl obrátit celý svět vzhůru nohama, ale nebyl si jist, jestli mu nebude vadit s tím spojená publicita. Požádal mne tedy, abych zatím počkal do té doby, než se se mnou opět spojí.“
„Mluvil jste s ním od té doby?“
„Ano, asi před deseti minutami.“
„Co vám řekl?“
„Sdělil mi, že mu jeho žena poslala telegram z jednoho malého městečka na jihu - myslím, že to bylo z Midwicku - v němž ho žádá, aby nečinil nic, co by mohlo vyvolat povyk v novinách. Píše, že by mu to nijak nepomohlo, naopak všem jenom uškodilo.“
„A co jste udělal vy?“
„Jako obvykle. Založil jsem to ad acta. Nejde o nic víc než o útěk manželky s někým jiným. Jsou to dospělí lidé a vědí, co činí. Kdyby jednali tak, že by vzbudili pohoršení veřejnosti, byl by to samozřejmě problém, s kterým by se musela společnost vypořádat. My však nemůžeme promarnit spoustu času a peněz tím, že bychom nutili uprchlou manželku vrátit se zpět k jejímu muži, když sama se vrátit nechce.
Foley má ovšem možnost zažalovat cestou civilního práva vašeho klienta Cartrighta. Podle toho, jak zde dnes ráno Foley hovořil, chtěl zažalovat všechno, co je jen možné. Mám však takový dojem, že nyní svůj původní názor změnil.“
„Chtěl jsem jen vědět, jak se na celou věc díváte. Jednal jsem s vámi poctivě od samého začátku. Dal jsem vám příležitost přizvat lékaře, aby posoudil Cartrightovo chování.“
„Nu dobře, Cartright není blázen, to je jisté,“ pravil Dorcas. „Až vás příště uvidím, koupím vám doutník.“
„Ne, já vám koupím doutníky,“ řekl mu Mason. „Zrovna teď vám jich posílám celou krabici. Jak dlouho se zdržíte v úřadě?“
„Asi patnáct minut.“
„Nevzdalujte se,“ řekl Mason, „doutníky tam budou za malou chvilku.“
Zavěsil telefon, šel ke dveřím do přijímací kanceláře a požádal Dellu Streetovou: „Zatelefonujte do prodejny tabáku naproti Paláci spravedlnosti. Řekněte jim, ať doručí krabici padesáticentových doutníků Pete Dorcasovi a účet ať pošlou mně. Myslím, že si je Dorcas zaslouží.“
„Ano, pane,“ odpověděla. „Mezitím, co jste hovořil s Dorcasem, telefonoval Paul Drake. Říká, že má něco pro vás, a já ho požádala, aby šel nahoru, protože s ním jistě budete chtít mluvit.“
„Odkud volal? Ze své kanceláře?“
„Ano.“
Vrátil se k psacímu stolu, a sotva se posadil, otevřely se dveře a do místnosti vstoupil dlouhými, zdánlivě neohrabanými kroky Paul Drake.
Dveře se ještě ani nezavřely a již měl zapálenou cigaretu a seděl v křesle proti Masonovi.
„Nuže, co jsi zjistil?“ zeptal se Mason.
„Řadu věcí.“
„Dobře, začni.“
Drake vytáhl z kapsy zápisník.
„Je toho tolik, že mi to nemůžeš říci bez zápisníku?“ ptal se Mason.
„Ovšemže je, a bude tě to stát hodně peněz.“
„To nevadí, chtěl jsem informace.“
„Obstarali jsme je. Téměř jsme rozžhavili telefonní vedení a zapojili do vyšetřování několik dalších detektivních kanceláří.“
„To mě nezajímá; začni s informacemi.“
„Ona není jeho manželkou,“ pravil důrazně Drake.
„Kdo není.“
„Žena, která žila s Foleyem v Milpasově ulici číslo 4889 pod jménem Evelyn Foleyová a utekla od něho.“
„To není pro mne moc velké překvapení,“ řekl Mason. „Abych ti řekl pravdu, Paule, to je jeden z důvodů, proč jsem chtěl, abys to vyšetřil. Domníval jsem se, že není jeho manželka.“
„Jak jsi na to přišel? Na základě nějaké Cartrightovi poznámky?“ ptal se detektiv.
„Nejdřív mi řekni, co víš.“
„Ta žena se nejmenuje Evelyn. J…
