Celá e-kniha Případ vyjícího psa ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
VIII
Silueta velkého domu se rýsovala proti hvězdnaté obloze. Vál mírný, vlahý jižní vítr, který byl předzvěstí jasné, bezmračné noci. Perry Mason se podíval na světélkující ciferník svých náramkových hodinek. Bylo přesně půl deváté.
Ohlédl se a viděl jen zadní světla taxíku zahýbajícího za roh ulice. Po mužích, jejichž úkolem bylo hlídat budovu, nebylo nikde ani stopy. Pevnými, rozvážnými kroky vystoupil po betonových schodech vedoucích z chodníku na verandu a sešel k hlavním domovním dveřím.
Byly otevřeny dokořán.
Perry Mason nahmatal tlačítko zvonku a zazvonil.
Nikdo se neozýval.
Chvilku čekal, pak zazvonil znovu, avšak opět bezvýsledně.
Pohlédl na hodinky, netrpělivě se zamračil, poodstoupil několik kroků, ještě chvilku čekal, potom se vrátil zpět ke dveřím a silně na ně zabušil. Stále se však nikdo neozýval.
Vkročil dovnitř, pohlédl do chodby a viděl, že ze dveří knihovny vychází paprsek světla. Prošel chodbou ke dveřím knihovny a zaklepal.
Nikdo mu neodpovídal.
Vzal za kliku a otevřel dveře.
Otevřely se sotva na padesát centimetrů a pak narazily na nějaký těžký, avšak poddajný předmět.
Perry Mason se opatrně protáhl pootevřenými dveřmi a podíval se na předmět, který ležel u dveří a bránil jejich otevření.
Byl to veliký vlčák. Ležel na boku a z prostřelené hlavy a hrudníku mu vytékala krev, která se rozlévala po podlaze. Jak se Mason snažil více otevřít dveře, pohnul tělem psa a krvavé stopy se rozmazaly po parketové podlaze.
Mason zvedl hlavu a rozhlédl se po knihovně. Na první pohled neviděl nic zvláštního. Avšak potom zahlédl v pozadí místnosti stín, z něhož vystupovalo cosi šedivého. Když se podíval důkladněji, zjistil, že to je sevřená mužská pěst.
Perry Mason obešel stůl a rozsvítil jednu ze stojacích lamp, aby viděl do rohu místnosti.
Na podlaze ležel Clinton Foley. Jedna ruka byla rozhozena a pěst pevně sevřena, druhá ruka byla pod tělem. Měl na sobě hnědý flanelový župan a na bosých nohou sandály. Zpod těla prosakovala krvavá kaluž, od jejíhož lepkavého povrchu se odráželo světlo lampy.
Perry Mason se těla nedotkl. Naklonil se a pod županem rozevřeným u krku spatřil sportovní tričko. Na podlaze ve vzdálenosti asi dvou metrů od nehybného těla ležel automatický revolver.
Pohlédl znovu na mrtvého muže a všiml si, že se na jeho bradě něco bělá. Poznal, že je to malý zbytek zaschlé mýdlové pěny. Část pravé tváře mrtvého byla čerstvě oholena. Stopy po holení byly jasně zřetelné.
Perry Mason šel k telefonu, kterým při své první návštěvě volal do své kanceláře, a vytočil číslo Paula Draka. Za okamžik zaslechl v telefonu Drakův hlas,
„Zde je Mason, Paule,“ řekl. „Volám z Foleyova domu. Můžeš se spojit se svými lidmi, kteří dům hlídají?“
„Budou mě volat za pět minut. Nařídil jsem jim, aby mi podávali zprávy každých patnáct minut. Jsou dva a jeden z nich každých patnáct minut telefonuje.“
„Jakmile ti zatelefonují, řekni jim, ať se ihned vrátí k tobě do kanceláře.“
„Oba dva?“
„Ano, oba dva,“ odpověděl Mason.
„Co je to za nový nápad?“ tázal se Drake.
„Přijdu k tobě hned, jakmile budu moci,“ řekl Mason. „Chci, aby oba muži byli odvoláni a dostavili se do tvé kanceláře, abych si s nimi mohl pohovořit. Pochopil jsi mne?“
„Ano, pochopil jsem. Ještě něco?“
„Ano, chci abys se zdvojnásobeným úsilím pátral po Cartrightovi a paní Cartrightové.“
„Zabývají se tím dvě detektivní kanceláře. Očekávám zprávu každou chvilku.“
„Tak dobře, zapoj do toho ještě dvě další. Vyhlaš odměnu. Prostě udělej všechno, co můžeš. A ještě něco?“
„Tak to vyklop,“ řekl Drake.
„Chci, abys našel Paní Forbesovou.“
„Myslíš ženu, která byla opuštěna v Santa Barbaře?“
„Ano.“
„Domnívám se, že ji brzy najdeme. Dostal jsem zprávy, které tomu nasvědčují. Moji lidé jsou na dobré stopě.“
„Dobře, pošli tam ještě další. Udělej všechno, co je v tvých silách.“
„Rozumím,“ řekl protáhle Drake. „Ale teď mi pověz, co se stalo. Proč celý ten rozruch? Měl jsi sjednanou schůzku s Foleyem na půl devátou. Nyní je osm třicet osm a říkáš,…
