12. kapitola
Vysoký prkenný plot nesl zelená písmena nápisu, který hlásal Spojené stáje ELITE-ACME a Jezdecká akademie.
„To je ono místo?“ ptal se Mason.
Drake přikývl.
Pomalu zastavil auto před malým domkem označeným KANCELÁŘ. Všichni tři vešli dovnitř.
Muž, který byl zcela zaměstnán nemotorným psaním velkým písmem na fascikl obchodních dokumentu, odložil pero a vzhlédl, jako kdyby vyrušení uvítal. „Lidi, mohu pro vás něco udělat?“ zeptal se.
Drake se představil: „Jmenuji se Drake. S někým jsem se tady domlouval ohledně umístění koně.“
„Ach, ano. To jsem já, s kým jste mluvil. Kůň právě dorazil. Je ještě v přívěsu u stájí. Ten, co ho přivedl, ani nevěděl, co s ním zamýšlíte. Teď jde o to, čím chcete koně krmit? Mám velmi dobré ovesné krmivo a…“
„Ovesné seno a trochu zrní,“ souhlasila Lois Fentonová. „Moc zrní ne. Nechci, aby příliš zbujněl - úplně postačí, když si zachová svůj temperament, ale měl by se cvičit. Když sem nebudu moci přijít a jezdit, můžete se o to postarat?“
Muž na ni uznale pohlédl. „Je dost krotký?“
„Dokonale.“
„Dobře, zařídím jeho výcvik.“
„Ale ne na silnicích,“ žádala Lois Fentonová. „Jen na jezdeckých stezkách a nechci, aby se s ním závodilo.“
„Zajisté, zajisté,“ uklidňoval ji muž. „Mám tady pár dobrých chlapců. Když říkám cvičení, tak tedy cvičení.
Lidi, chcete se na něj kouknout?“
„Prosím.“
„Pojďte se mnou,“ požádal je muž a otevřel zadní dveře, které vedly doprostřed dlouhé kruhovité dráhy za prkennou ohradou. Na druhém konci byly stáje a před nimi stál automobil s koňským přívěsem. Pár mužů právě koně vyvádělo.
Když se blížili k přívěsu, zaslechli dunivé údery okovaných koňských nohou na snížená vrátka vozidla. Zahlédli kývající se hlavu. Potom viděli, jak se kůň náhle vzchopil, vyrazil zpět a napjal otěže, které držel chlapík, jenž se ze všech sil vzpíral na vysokém podpatku kovbojské boty, jež se zarývala do měkké půdy.
„Hvězdný svite,“ zvolala Lois Fentonová. „Tady jsem, kamaráde, tady Hvězdný svite!“
Kůň obrátil hlavu. Uši natočil dopředu. „Hvězdný svite,“ křikla znova Lois Fentonová. Kůň odpověděl tichým zaržáním. „Pusťte ho,“ zavolala Lois Fentonová na muže, který ho držel. „Teď už je to v pořádku.“
Chlapík pohlédl na koně a pak otěže upustil. Hvězdný svit se na ně otočil, uši stále dopředu, hlavu vzhůru, s otěžemi visícími až u země. Potom rychle obrátil hlavu na stranu, až ho otěže švihly přes nohy a drobným klusem se k nim rozběhl.
„Podívejte, jak je chytrý,“ řekla Lois Fentonová. „On ví, že se na něm chce, aby stál, když jsou otěže spuštěny, ale když chce někam jít, otočí jen hlavu ke straně tak, aby si na otěže nestoupl. A dívejte se, jak potom jde.“
Lois Fentonová udělala pár kroků dopředu. Kůň k ní přišel, znova přátelsky hrdelně zaržál, kývl na ni hlavou, pak vystrčil sametové nozdry, dotkl se jimi dívčiny tváře a ohrnul horní pysk.
Muž, který měl na starosti stáje, se smál: „Je to její kůň, je to v pořádku.“
„Kde je sedlo?“ tázal se Mason, když přisel ke Drakeovu agentovi, který řídil auto.
„Je v zadní části vozu,“ odpověděl řidič. „Dal jsem mu nové otěže. Ty staré jsou u sedla. Jedna je prasklá. Mám z ní zbytek.“
„Chcete předem nějaké peníze?“ optal se Mason majitele jezdecké akademie.
„Příteli, já chci peníze, kdykoli k nim mohu přijít,“ odvětil horlivě.
Mason vytáhl tašku a podal mu padesátidolarovou bankovku. „Dobře se o koně starejte.“
Muž pohlédl na bankovku skoro s úctou a pak ji zastrčil do postranní kapsy kalhot „Jistě, postaráme se o něj. Bude mu dobře. Odkud přišel? Z Imperial Valley?“
„Tak nějak,“ odpověděl Mason. „Pro případ, že by ta mladá dáma chtěla být poblíž koně na jeden dva dny, je tady v okolí nějaký podnik, kde by se mohla ubytovat?“
„Je tady motel asi čtvrt míle po silnici.“
„Je tam dobré bydlení?“
„Slušné.“
„To je prima,“ souhlasila Lois Fentonová. „Ubytuji se, a kdykoli budu chtít koně, zatelefonuji. Doufám, že tam s ním můžete nějakého člověka poslat.“
„Ano, paní. Mohu. Je to jen k motelu.“
Lois Fentonová se povzbu…
