III
Když Perry Mason vstoupil do dveří své kanceláře, měla již Della Streetová připravenu ranní poštu.
„Dobré jitro. Co je v poště nového Dello?“ ptal se vesele.
„Většinou samé běžné záležitosti,“ odpověděla, „až na jednu neobvyklou.“
„Nu, nechme si smetanu až na konec,“ řekl jí s úsměvem. „O jaké obvyklé záležitosti se jedná?“
„Jeden z porotců z minulého procesu chce s vámi hovořit ve věci obchodní společnosti. Několik dalších osob telefonovalo, aby vám blahopřáli k vašemu poslednímu procesu. Potom jeden muž si chtěl sjednat s vámi rozhovor a nechtěl podrobněji vysvětlit, oč jde. Má to prý něco společného s důlními akciemi, které koupil… Dále jsou zde dopisy týkající se bezvýznamných věcí…“
Mason odmítavým pohybem ruky vyjádřil svůj nezájem. Potom pohlédl na Dellu Streetovou a usmál se.
„Dejte to všechno pryč, Dello. Nemám rád běžné záležitosti. Toužím po vzrušení. Chci se zabývat otázkami života a smrti, kde se jedná o minuty. Dávám přednost zvláštnímu a neobvyklému.“
Podívala se na něj pohledem vyjadřujícím něžnou starostlivost. „Příliš riskujete, šéfe,“ protestovala. „Vaše touha po vzrušení vás jednou přivede do nesnází. Proč se jednoduše nezabýváte pouze soudní praxí; proč se riskantně mícháte do nebezpečných případů?“
Jeho úsměv měl klukovský výraz.
„Především mám rád vzrušení,“ řekl. „Své soudní případy jsem vyhrál především proto, že jsem znal fakta. Snažím se vždy rozbít obžalobu. Je to hodně zábavné… Tak povězte, Dello, o jakou zvláštní záležitost se jedná.“
„Je to značně neobvyklé, Šéfe,“ pravila. „Je to dopis od muže, který vás včera navštívil.“
„Od kterého muže?“
„Muže, který s vámi hovořil o případu vyjícího psa.“
„Už si vzpomínám,“ řekl Mason s úsměvem, „jmenoval se Cartright, že? Rád bych věděl, jestli na dnešek v noci spal.“
„Dopis byl doručen zvláštní poštou,“ řekla Della. „Musel být odeslán někdy v noci.“
„Obsahuje nějaké další informace o psu?“ tázal se.
„Cartright přiložil k dopisu závěť,“ ztlumila hlas a obezřetně se rozhlédla, jako by se obávala, že ji někdo může slyšet, „a přiložil rovněž deset tisícidolarových bankovek.“
Perry Mason svraštil čelo a díval se na ni úkosem.
„Deset tisíc dolarů v hotovosti?“ ptal se.
„Ano,“ odpověděla.
„Doručenou poštou?“
„Poštou.“
„Doporučené?“
„Ne, pouze zvláštním doručovatelem.“
„Ať se propadnu,“ řekl Mason.
Della vstala od psacího stolu, přistoupila k trezoru, otevřela jej, odemkla zvláštní schránku, vyňala z ní obálku a dala ji Masonovi.
„Říkáte, že je v ní závěť?“
„Ano, závěť.“
„A dopis též?“
„Ano, krátký dopis.“
Perry Mason vylovil deset tisícidolarových bankovek, pečlivě si je prohlédl, tiše si hvízdl, přeložil je a vložil do kapsy. Potom hlasitě předčítal dopis.
Milý pane Masone,
viděl jsem vás při posledním soudním procesu. Jsem přesvědčen, že jste čestný advokát a skutečný bojovník. Přeji si, abyste se ujal mého případu. Posílám vám deset tisíc dolarů a současně přikládám závěť. Deset tisíc dolarů je vaše záloha za převzetí případu. Honorář dostanete ve výši stanovené závětí. Chci, abyste zastupoval dědičku jmenovanou v závěti a bojoval za ni za všech okolností až do konce. Nyní již vím, proč pes vyl.
Píši tuto závěť tak, jak jste mi poradil. Snad ani nebudete muset zkoumat její pravost nebo bojovat za dědičku. V tomto případě si ponechte deset tisíc dolaru a navíc zálohu, kterou jsem vám dal již včera.
Děkuji za váš zájem o můj případ.
Váš Arthur Cartright
Mason potřásl nedůvěřivě hlavou a vytáhl přeložené bankovky opět z kapsy.
„Jistě bych si rád ty peníze nechal,“ pravil.
„Nechte si je!“ zvolala Della Streetová. „Samozřejmě si je ponecháte. Dopis jasně říká, zač jsou. Je to zákonná záloha za převzetí případu, není-liž pravda?“
Perry Mason vzdychl a položil peníze na psací stůl.
„Blázen,“ pravil. „Ten člověk se dočista zbláznil.“
„Co vás přivedlo k názoru, že je blázen?“ ptala se.
„Všechno,“ odpověděl jí.
„Včera večer jste si to nemyslel.“
„Myslel jsem, že je nervózní a snad nemocný.“
„Ale nemys…
