XIX
Ústřední topení stále ještě příjemně hřálo, když Perry Mason usedl k poradě s Paulem Drakem.
„Paule,“ řekl, „potřeboval bych muže, který se nebojí žádného rizika.“
„Takových mám několik,“ odpověděl Drake. „Co na něm chceš?“
„Chci, aby zatelefonoval Thelmě Bentonové, ohlásil se jako reportér Chroniclu a řekl jí, že vedoucí redaktor dal souhlas k výplatě deseti tisíc dolarů za výhradní právo k uveřejnění jejího deníku v případě, že je to tak, jak sdělila.
Ať si s ní smluví schůzku a požádá ji, aby si mohl deník prohlédnout. Může, ale nemusí přijít na schůzku sama. Pochybuji, že dá deník z ruky, ale jistě svolí, aby do něho nahlédl.
Ať vyhledá den 18. října a vytrhne list z deníku.“
„Co tam je, že ten list tak chceš?“ otázal se detektiv.
„Nevím.“
„Bude dělat rámus.“
„To bude.“
„Jaký trest mohou dát tomu, kdo to udělá?“
„Neudělají mu mnoho,“ řekl Perry Mason. „Mohou ho trochu vystrašit, ale nic víc.“
„Nemůže Bentonová podat žalobu o náhradu škody, jestli se ta věc dostane na veřejnost?“
„Já s tím na veřejnou nepůjdu,“ odpověděl Mason. „Dám jí jednoduše na vědomí, že ten list mám.“
„Podívej se,“ řekl Drake, „nic mi do toho není a nebudu tě poučovat, jak máš vykonávat svou právní praxi. Chci ti jen říci, že stojíš na hodně kluzké ploše. Už jsem ti to řekl a teď to opakuji.“
„Já vím, že jsem na kluzké ploše, Paule,“ řekl zachmuřeně Perry Mason, „ale nemohou mne za nic chytit. Ujišťuji tě, že jsem neučinil nic, k čemu bych nebyl oprávněn. Noviny se denně dopouštějí několikanásobně horších věcí, a nikdo jim nic neřekne.“
„Ty nepředstavuješ noviny,“ poznamenal Drake.
„Já vím, že ne,“ řekl Mason. „Jsem ale advokát a zastupuji klientku, která má právo, aby se jí dostalo spravedlivého soudního projednání. Ať se děje co se děje, postarám se, aby to bylo spravedlivé.“
„Myslíš, že spravedlivý proces má být teatrální a vzrušující?“
„Podle mé představy mají být ve spravedlivém procesu vynesena na světlo fakta. Postarám se, abych je odhalil.“
„Všechna fakta, nebo jen ta, která jsou příznivá tvé klientce?“
„Nebudu u soudu přece jednat za státního zástupce,“ prohodil Perry Mason s úsměškem, „máš-li na mysli tohle, to je jeho záležitost.“ Paul Drake odsunul svou židli. „Vezmeš si na starost obhajobu, když se dostaneme pro to do nesnází?“ otázal se.
„Samozřejmě,“ odpověděl mu Perry Mason. „Nehnal bych vás do ničeho, do čeho bych nebyl ochoten jít sám nebo z čeho bych měl obavy.“
„Jsou s tebou problémy,“ řekl mu detektiv, „protože často zacházíš příliš daleko. Získáváš si mimochodem pověst právnického kouzelníka.“
„Co míníš tím kouzelníkem?“ ptal se Mason. „Domnívají se, že můžeš rozsudek vytáhnout z klobouku jako kouzelník králíka,“ odpověděl Drake. „Tvé metody jsou zcela neobvyklé, dramatické a úspěšné.“
„Jsme lidé milující vzrušení,“ řekl zamyšleně Perry Mason. „Nejsme jako Angličané. Ti vyžadují důstojnost a pořádek, kdežto já pragmatičnost a okázalost. To je náš národní rys. Žene nás to k rychlejšímu myšlení. Chceme, aby se záležitosti vyřizovaly okázale.“
„To je přesně způsob, jakým postupuješ ty,“ řekl Drake, vstávaje. „Tvé dnešní vystoupení u soudu bylo nesmírně chytré. Dosáhl jsi toho, že všechny noviny v městě věnují největší pozornost způsobu, jak jsi zdiskreditoval taxíkářovo svědectví, a obžaloba Bessie Forbesové ustoupila do pozadí. Tisk vychází z domněnky, že celé taxíkářovo svědectví je bezcenné.“
„Však také je.“
„A přece víš stejně dobře jako já,“ řekl mu Drake zamyšleně, „že Bessie Forbesová skutečně tím taxíkem jela a že je tou ženou, která vstoupila do Forbesová domu.“
„To jsou jen dohady a spekulace až do chvíle,“ řekl Perry Mason, „dokud státní zástupce nepředloží důkazy, kterými to prokáže.“
„Kde a odkud si má teď obstarat důkazy, když jsi výpověď jeho svědka zdiskreditoval?“
„To je záležitost státního zástupce, do které se nebudeme plést,“ ujistil ho Perry Mason.
„No, dobře. Už nic nenamítám a jdu. Chceš ode mne ještě něco?“
„To je prozatím všechno,“ odpověděl Perry Mason.
„Bůh…
