Celá e-kniha Případ truchlící vdovy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 12
Když jsem odpoledne zavolal Elsii, byla celá vyděšená.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Policajti,“ řekla.
„Co je s nimi?“
„Frank Sellers se dožaduje, aby ses s ním zkontaktoval.“
„Spousta lidí chce, abych se s nimi zkontaktoval.“
„Berta řve jak pominutá.“
„Berta řve jako pominutá v jednom kuse.“
„Frank Sellers říkal, že ti mám vyřídit vzkaz.“
„Jaký vzkaz?“
„V Kalifornii je útěk důkazem viny.“
„Kdo utíká?“ zeptal jsem se.
„Říká, že ty.“
„Podívej, Elsie, uděláš pro mě něco?“
„Samozřejmě.“
„Tohle je moc vážná věc.“
„Udělala bych pro tebe cokoliv, Donalde, to přece víš.“
„Chodí Berta občas ven?“ zeptal jsem se. „Ano, je pryč dost často.“
„Až příště odejde,“ řekl jsem, „polož jí na stůl vzkaz. Řekni jí, že jsem volal a chtěl s ní mluvit. Když jsem slyšel, že je pryč, řekl jsem, že zavolám za dalších pět minut. Že jsem volal znovu, a když tam ještě nebyla, řekl jsem ti, že už nemůžu čekat. Jsi ochotná to udělat?“
„Ovšem.“
„Berta se tě zeptá, kde jsem, odkud jsem volal. Řekneš jí, že jsem volal z telefonní budky, že pracuju na důležitém případu a netroufám si nechat to plavat, poněvadž jde o hodně horký tip.“
„Dobrá,“ souhlasila, „řeknu jí to. A poslyš, ještě něco. Volal ti už asi třikrát nebo čtyřikrát ten člověk od novin, Colin Ellis. Říká, že s tebou potřebuje moc nutně mluvit.“
„Fajn,“ řekl jsem. „Jestli ještě bude volat, tak mu pověz, že jsi jeho vzkaz vyřídila. Řekni mu, že se s ním do hodiny spojím.“
„Donalde, nebude to nebezpečné?“
„Bude nebezpečné, když to neudělám,“ opravil jsem ji. „Jakmile mě policie dostane do situace, kdy bude moci tvrdit, že jsem se dal na útěk, můžou pak se mnou vláčet podle libostí.
Takže nemám na vybranou. Musím se s někým oficiálně sejít, v rámci běžných pracovních povinností. Colin Ellis by mohl být tím nejvhodnějším člověkem pod sluncem.“
„Uvědomí policii, ne?“
„To si nemyslím. Ellis chce mít o čem psát. Kdyby z toho vytřískal ten správný článek, vydal by mě policii a pak by udělal velký rozruch z toho, jak se noviny zasloužily o to, že jsem kapituloval.
Když nedostane přesně to, co potřebuje, nebo když ho budu natahovat, bude se snažit uhrát senzaci.
A potom, když dojde na věc, můžu ho nechat předvolat jako svědka a on bude muset přiznat, že byl se mnou celou tu dobu ve spojení.“
„Ale když mu řekneš, aby nikomu neprozradil, kdo jsi a…“
„To mu ovšem neřeknu,“ řekl jsem. „Řeknu mu, že dělám na jednom případě a celá ta věc se vyvíjí tak rychle, že nemám odvahu od toho na chvíli odejít. Řeknu mu, že jsem se snažil zkontaktovat se s kanceláří a promluvit s Bertou, ale zrovna když jsem volal, nebyla tam.“
„Donalde, tohle je strašně riskantní.“
„V moji situaci,“ namítl jsem, „je strašně riskantní všechno.“
„Můžu udělat něco, co by ti pomohlo? Cokoliv?“
„Jen to, co jsem už říkal, Elsie.“
„Udělám to,“ hlesla.
Zavěsil jsem a zajel firemním autem na parkoviště, odkud jsem viděl na přední dveře do kanceláří novin, kde byl Eliis zaměstnán. Znal jsem jeho zvyklosti celkem dobře a věděl jsem, že má uzávěrku svého sloupku kolem ětvrté hodiny odpoledne. Pak si obvykle zajde na pár drinků a vyrazí do ulic, aby tu či onde nasbíral nějaké další klepy. Potom obchází bary a nočni podniky.
Všechny nočni podniky chtěly, aby se o nich v jeho sloupku psalo, a schovávaly pro něj kdejakou novinku o významných lidech, kteří se tam mihli.
Něco z toho zveřejnil, něco si diskrétně nechal pro sebe a něco se publikovat neodvážil. Celkem vzato měl Ellis víc informací od pramene než takřka všichni lidé, které jsem znal.
Ellis vyšel ve čtyři třicet a zamířil do svého oblíbeného baru.
Šel jsem k telefonu a zavolal do kanceláře novin. „Colina Ellise,“ požádal jsem spojovatelku.
„Je momentálně venku.“
„Kdy čekáte, že se vrátí?“
„To vám přesně neřeknu. Shromažďuje materiál pro svůj sloupek. Mám mu něco vyřídit?“
„Ano, řekněte mu, že volal Donald Lam.“
„Á, pan Lam,“ řekla spojovatelka, „vám se dnes pokoušel dovolat už nejmíň pětkrát. Potřebuje s vámi nutně mluvit.“
„Opr…
