KAPITOLA 19
Soudní sluha pokynul Masonovi. „Soudce Kippen vás očekává s panem Neelym ve své úřadovně, pane Masone.“
Když Mason a Neely zamířili ke dveřím úřadovny, spatřili Burgera se Strawnem odcházet.
Hamilton Burger, celý rudý a rozkohoutěný, zíral utkvěle před sebe, když Masona míjel sotva na metr daleko.
Sluha otevřel dveře úřadovny a Mason s Neelym vstoupili.
„Posaďte se, prosím,“ vyzval je soudce Kippen.
Hleděl na Masona a znalecky ho odhadoval.
„Pane Masone, rád bych vyložil karty na stůl. Podle mého názoru je jenom poctivé, když vám řeknu, že než začal tento proces, přednosta soudu mě upozornil, že nejeden váš případ provázela v soudní síni řada neobyčejně okázalých, dramatických událostí, které mírně řečeno naprosto vybočovaly z normálního průběhu předběžného přelíčení.“
Mason přisvědčil.
„Dohodli jsme se spolu, že by bylo nanejvýš záhodno učinit takovým praktikám přítrž,“ pokračoval soudce Kippen. „Ujistil jsem přednostu soudu, že budu plně respektovat práva obžalované, ale že učiním vše, aby se ze soudní síně nestalo dějiště senzačních dramatických výjevů.“
Mason opět přikývl.
Soudcovy rty se zvlnily v náznaku úsměvu.
„Stačí letmý pohled na senzační titulky ranních novin,“ řekl, „abychom si uvědomili, že události, které se bez jediné výjimky pořád vyvíjely – jak nám připadalo – naprosto logicky, se najednou spikly, takže z běžného, normálního jednání, které všichni sledovali, se najednou stala neobyčejně dramatická podívaná.“
Mason mlčel.
„Dosud jsem s přednostou soudu nemluvil,“ pokračoval soudce Kippen. „Nepochybně s ním budu mluvit ještě dnes. Když tak v duchu probírám řadu událostí, k nimž v tomto případě došlo, uvědomuji si, že vůbec nejsem s to klást účty z toho, co se stalo, a navíc nemohu připadnout na žádné vysvětlení, pokud jde o chování svědkyně Ireny Keithové. Je to společensky významná žena. Zámožná. Stanovisko, které v této záležitosti zaujala, odsune všechno, co noviny až doposud psaly, okamžitě do pozadí jako povídání naprosto bezvýznamné vedle zprávy, která se bezpochyby objeví v odpoledních novinách.
A dál, Helena Chaneyová, význačná filmová herečka, uprchlá z našeho státu, aby se vyhnula výslechu. Mervyn Aldrich, zámožný podnikatel, odjel za hranice, zřejmě aby se vyhnul výslechu. Nejspíš se vezmou. Jakmile budou svoji, nemohou být podle zákona bez partnerova souhlasu on ani ona vyslýcháni, ať již v prospěch či v neprospěch druhého. Nebýt toho, že jste byl natolik prozíravý a dal Irenu Keithovou obeslat, byla by nepochybně odjela i ona. Jelikož jedná podle pokynů advokáta, můžeme jedině předpokládat, že si našla advokáta skutečně výtečného.
Podívejte se, nechci být k obžalované nespravedlivý. Byl-li spáchán zločin, a ten spáchán bez vší pochyby byl, a bude-li tu pádný důvod k domněnce, že ho spáchala ona, dám ji soudit. Ukáže-li se na druhé straně, že zločin spáchal někdo jiný, jistě je vůči soudu a obžalobě jen spravedlivé, dostane-li se úředním orgánům příležitosti, aby pachatele zatkli a snažili se ho usvědčit.“
Mason znovu přikývl.
„Jak vidíte,“ říkal dál soudce Kippen, „vyložil jsem karty na stůl. Žalobce nemá nejmenší tušení, co před námi Irena Keithová tají. Zřejmě se v ní vyznáte jedině vy. Rád bych věděl, co v tom je.“
Soudce Kippen naznačil pohybem ruky, že už řekl vše, co měl na srdci.
Mason pravil: „Musím vám povědět, v jaké jsem situaci. Podle zákona je přestupkem podvádět nebo klamat někoho, kdo má být předvolán jako svědek, tak aby to ovlivnilo jeho výpověď. Na druhé straně si myslím, že není povinností obhájce, aby prováděl celý křížový výslech v soudní síni, a to pouhými otázkami a odpověďmi. Tedy měl jsem ten revolver, který mi dala Evelyna Bagbyová. Nevyměnil jsem ho, ale když mi tu záměnu provedl někdo jiný, aby tím vnesl do tohoto případu zmatek, postaral jsem se, aby se na jeho čin nevyhnutelně přišlo.“
„Chcete tím říct, že jste ten vyměněný revolver vzal a vystřelil z něho do sekvojového sloupu a do dubu?“ zeptal se soudce Kippen s vážnou tvá…
