KAPITOLA 13
Bylo už dobře po desáté hodině večer, když se za dveřmi Masonovy kanceláře ozvalo smluvené zaklepání Paula Drakea.
Della Streetová mu otevřela.
Vešel Paul Drake, jehož ztrhaná tvář prozrazovala vyčerpání, a svalil se do křesla: „Snažil jsem se to stihnout dřív. Věděl jsem, že byste tady rádi už šli domů, ale byla to pěkná fuška.“
„Co jsi zjistil?“ zeptal se hned Mason.
„Něco, co se policie pokoušela držet pod pokličkou,“ odpověděl Drake. „Vypátral jsem, jak se opravdu dozvěděli o těch barbiturátech.“
„Jak?“
Drake pokračoval: „V koupelně apartmánu, kde našli mrtvé tělo — našli pohárek — víš, takový ten z těžkého skla, jak bývá v motelových pokojích, zabalený ve voskovaném papíru a v antiseptické úpravě.“ Mason přikývl.
„Uvnitř našli skleněné pouzdro na zubní kartáček a trochu bílého prášku,“ pokračoval Drake. „Poručík Tragg nechal pouzdro vyšetřit na otisky prstů.“
„A našel nějaké?“
„Nějaké ano. Nejspíše Horace Shelbyho, ale neví to jistě.“
„Pokračuj,“ vybídl ho Mason.
„Někdo použil pouzdro kartáčku jako provizorní paličku k rozdrcení uspávačích léků a pohárek jako hmoždíř.“
„Jak přišli na to, že to pouzdro bylo použito jako palička?“
„Trocha prášku byla vtlačená do konce.“
„Tragg byl velmi pečlivý,“ poznamenal Mason.
Drake přikývl.
„Zjistili, co je to za prášek?“ zeptal se Mason.
„Je to barbiturátový přípravek jménem Somniferone. Je to kombinovaný lék, jehož jedna složka zabírá velmi rychle a druhá zase déle účinkuje. Výsledkem je rychle působící hypnotikum, které účinkuje delší dobu.“
„Jak ten lék identifikovali?“ pokračoval Mason.
„Radioanalýzou. Tragg sejmul otisky prstů z pohárku a potom všechno nechal odeslat do policejní laboratoře.“
„No dobrá,“ navázal Mason. „Vidím, že k něčemu směřuješ. Tak ven s tím.“
„Somniferone,“ pokračoval Drake, „je právě ten barbiturát, který předepsal Horacovi Shelbymu doktor, jehož přivolal Borden Finchley, když se k Horacovi nastěhoval. Je to tentýž lékař, jenž předepsal sedativum pro Daphne, když odjížděla na zaoceánskou plavbu — měla s sebou tříměsíční zásobu Somniferonu.“
„Pokračuj,“ vybídl ho Mason.
„Policie to ještě neví, ale pracují na tom,“ řekl Drake. „Dostávají se na správnou stopu.“
„Která stopa je správná?“
„Tvé klientky,“ odtušil Drake. „Ta dívka to zcela jistě dobře hraje. Chová se jako Slečna Nevinnost sama, ale uvnitř skrývá jinou tvař.“
„Co udělala?“ zeptal se Mason.
„Šlo do čínské restaurace. Koupila tam nějaké jídlo. Donesla ho do pokoje číslo 21. Vzala své prášky na spaní a rozdrtila je tubou od kartáčku na zuby ve skleněném pohárku. Potom pozvala Ralpha Exetera na schůzku. Namíchala mu jídlo a potom všechny zbytky spláchla do toalety a vypláchla plastové krabice. Když Exeter upadl do navozeného spánku, rozpojila přívodnou trubku, aby plyn začal ucházet, a odešla. Věděla, že ať to dopadne jak chce, už se nebude muset s Ralphem Exeterem zabývat.“
Mason zavrtěl hlavou. „To neberu, Paule.“
„To ani nemusíš,“ podotkl Drake. „Stačí, že to takhle vezme policie.“
„Kupovala to jídlo pro Horace Shelbyho,“ namítl Mason.
„Právě že ne,“ odporoval Drake. „Shelby už byl dávno pryč.“
„Co tím myslíš?“
„Vyšťourali jsme taxikáře, jenž dostal od centrály zprávu, aby vyzvedl pasažéra na rohu ulice, kde leží motel Northern Lights.
Jel tam a čekal tam na něho postarší, trošku zmatený muž. Nastoupil do auta a bylo zřejmé, že si není úplně jistý, kam vlastně chce jet. Začal hlavním nádražím, ale pak si to rozmyslel a poručil si na letiště. Taxík ho tedy zavezl na letiště. Ten muž byl zřejmě nabitý penězi, protože při placení vytasil z kapsy ruličku bankovek. Stodolarovka byla nejmenší, co měl, a tak musel taxikář s ním na letiště, aby si rozměnil.
A tím mužem byl Horace Shelby. Popis sedí.“
„A časový faktor?“ zeptal se Mason.
„Tohle se stalo dobrou hodinu před tím, než šla Daphne do čínského restaurantu a přinesla odtud do motelu Northern Lights jídlo v plastových krabicích.“
„Jistě,“ poznamenal Mason, „to jsou nepřímé důkazy, ale ani p…
