KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Mason pečlivě zavřel dveře vedoucí do jeho soukromé kanceláře, naklonil se k Delle Streetové a řekl tiše: „Teď si zajděte někam na kávu, Dello.“
„A co dál?“
„Přesvědčíte se, jestli nikdo nesleduje číslo, které vytáčíte. Zavoláte Stewartu Bedfordovi a povíte mu, že mi nesmí v žádném případě telefonovat, že mu občas sám odněkud z budky zavolám a že policie ví, že se o případ zajímám a mou kancelář patrně hlídá.“
Della Streetová přikývla.
„Od této chvíle,“ pokračoval Mason, „musíme být hrozně opatrní. Poručík Tragg ví, že Paul Drake na tomhle případu pracuje. A Tragg je protivník velice nebezpečný – je inteligentní, schopný a vytrvalý.
Zabavili ten automobil z půjčovny a našli v něm otisky prstů. Nevědí, komu ty otisky patří, ale jestli se dostanou Bedfordovi na stopu, vezmou otisky prstů jemu a hned získají důkaz, že on tím autem jel.“
„A co paní Bedfordová? Neměl byste jejímu manželovi říct, co vám sdělila?“ zeptala se Della Streetová.
„Proč bych mu to měl říkat?“
„Zastupujete ho.“
„Jsem jeho advokát,“ odvětil Mason. „Mám povinnost hájit jeho zájmy.“
„Ale jeho manželka je do toho zapletená. Neměl by se o tom dovědět?“
„Do čeho je zapletená?“
„Přece byla v motelu. A motiv? Šéfe, víte stejně dobře jako já, že tam šla, poněvadž se dověděla, že Denham jejího muže zmáčkl a nehodlala to tolerovat. Mohla tomu zabránit pouze jediným způsobem.“
„Vy si myslíte, že ho zabila?“
„Proč ne?“
Mason našpulil rty.
„Nu, co si myslíte?“ naléhala Della.
„V případech, jako je tento, dobře nevíme, jak jsou karty rozloženy, a když se to konečně dovíme, bývá obvykle pozdě na to, abychom mohli klienta chránit. Právě v tomto případě klienta chráním.“
„Pouze jednoho klienta?“
„Ano, jednoho. Stewarta G. Bedforda.“
„Nejste mu však povinen říct… jak se to s jeho manželkou má doopravdy?“
Mason zavrtěl hlavou. „Jsem advokát. Za určitá rozhodnutí, jak dál postupovat, nesu odpovědnost. Bedford je do své ženy zamilovaný. Je velice pravděpodobné, že ji má mnohem radši než ona jeho. Když si Bedforda brala, učinila to podle všeho proto, že tak uzavřela výhodnou obchodní dohodu. Ale pro něho představoval sňatek stoprocentní romantickou investici do nového životního stylu.“
„Co z toho plyne?“ otázala se.
„Kdybych se Bedfordovi zmínil, že jeho žena byla v motelu a že proto upadla v podezření, Bedford si začne počínat jako hrdina. Bude chtít všechnu vinu vzít na sebe, pokud se bude domnívat, že by z toho činu mohla být obviněna jeho žena.
Jsem na tom asi stejně jako lékař, který ošetřuje pacienta. Také mu neprozradí všechno, co ví. Předepíše mu léky a snaží se, aby mu dal léky správné a účinné, které pacientovi opravdu pomohou.“
Della Streetová chvíli přemítala a potom řekla: „Myslíte, že policie Bedforda vypátrá ještě během dneška?“
„Patrně ano,“ odvětil Mason. „Je to pouze otázka času. Bedford je snadno zranitelný. Předně nakoupil hromadu cestovních šeků, které podepsal a vyděračům předal. Oni potom šeky proměnili na peníze, takže zůstala stopa, kterou Tragg jistě najde. A pak tu máme lístek, co dal Bedford číšníkovi. Měl volat Elsu Griffinovou a uvést jméno motelu. Bedford se na ten vzkaz sice nepodepsal, ale číšník si patrně vzpomene, že jméno toho podniku stálo na lístku, co mu předal jeden host.“
„Domníváte se, že číšník si ten lístek nechal?“
„Možné to je,“ odvětil Mason. „Byla v něm zabalena dvacetidolarovka a takové spropitné se nedává každý den.
Nezbývá nám než čekat, jak se bude vyvíjet situace. Snad Paul Drake sežene o Denhamovi další informace a možná že najde i tu blondýnu.“
„Tak dobře,“ řekla Della Streetová, „teď si zaskočím na kávu a zavolám panu Bedfordovi.“
„Jak se cítíte, Dello?“
„Když můžu do sebe lít kávu, neklíží se mi víčka.“
„Jděte hned po obědě domů a vyspěte se.“
„A co vy?“
„Já ještě vydržím. Ale asi také půjdu domů dřív, stejně musíme zatím jen čekat. Doufám, že Drake najde něco dřív, než Tragg našeho klienta vypátrá. Dejte si kávu, Dello, a pak jděte domů a lehněte si. Zavolám…
