Celá e-kniha Případ jackpot ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 9
Berta Coolová dřímala. Byla úplně oblečená a dveře měla odemčené. Když jsem je otevřel, zastavil jsem se na prahu a pozoroval ji, jak tiše rytmicky pochrupuje natažená v křesle s hlavou lehce nakloněnou ke straně.
Řekl jsem: „Ahoj, Berto. Byla jsi v posteli a už jsi vstala, nebo jsi prostě čekala…“ Rázem otevřela oči a narovnala se v křesle. K probuzení z malátnosti spánku nepotřebovala žádné přechodné období.
V jedné chvíli tiše chrápala a rty se jí při každém výdechu lehce nafoukly. Teď už byla docela vzhůru a zírala na mě svýma tvrdýma blýskajícíma očima. „Můj bože, Donalde, jestli tohle není to nejpitomější město na světě. Vytáhli tě z vlaku?“
„Ano.“
„Řekli mi, že to udělají. Upozornila jsem je, že je budu žalovat o náhradu škody, jestli to udělají. Cos jim řekl?“
„Nic.“
„Nijak jsi je neuspokojil?“
„Pokud vím, tak ne.“
Řekla: „Ten poručík je férový, ale náčelník je otrava. Pojď dál, posaď se. Podej mi tamhletu krabičku cigaret a škrtni mi zápalku. Co kdybychom si objednali nějakou kávu?“ Podal jsem jí cigarety, podržel hořící zápalku, zašel k telefonu a řekl, aby nám poslali dva šálky kávy se spoustou smetany a cukru.
„Ty piješ černou, viď, drahoušku?“ zeptala se Berta.
„Ano.“
„V pořádku, já tu smetanu a cukr nepotřebuju,“ řekla. Podíval jsem se na ni překvapeně.
„Začínám si myslet, že to kazí chuť kávy.“
„O. K.,“ řekl jsem, „vykašlem se na smetanu a na cukr. Dáme si pár šálků černé kávy a pustíme se do toho. Tak tedy, jaká jsou fakta?“ zeptal jsem se Berty.
„Nevím. Spustilo se to kolem půl jedné. Myslím, že tělo našli někdy o půlnoci. Nastal obrovskej kravál. Chtěli vědět všechno o našem případu, kdo je náš klient a kde by ho mohli najít.“
„Řeklas jim to?“
„Pochopitelně, že ne.“
„A bylo těžké jim odolávat?“
„Ani ne. Řekla jsem jim, že je to profesionální tajemství. Byla bych mohla mít určité potíže, kdyby neobjevili, že jsi odjel do Los Angeles. To jim poskytlo všechno, co potřebovali, aby se dali do práce. Řekli, že vlak doženou letadlem a přivedou tě zpět.“
„Jak dlouho tě zdrželi vzhůru?“
„Větší část celé téhle prokleté noci.“
„Kápli vůbec nějak na Whitewella?“
„Po nějaké chvíli.“
„Jak?“
„Čenichali kolem.“
„Kdy se sem Whitewell vrátil?“ zeptal jsem se. „Včera večer, když jsem odešel?“
„To je ten problém, drahoušku. Nevrátil se.“
„Chceš říct, že jsi ho vůbec neviděla?“
„Ne.“
„Kdy jsi ho viděla pak?“
„Až kolem čtyř hodin dnes ráno.“
„Kde?“
„Vpadl sem potom, co ho vyslýchala policie. Byl samá omluva, že nás do toho zapletl. Je to ohromně hodný člověk, Donalde.“
„Co chtěl?“
„Co tím myslíš?“
„Když sem přišel ve čtyři ráno.“
„No, prostě chtěl jen vědět, jak jsem snášela to utrpení, a chtěl se mi omluvit za to, že mě zapletl do případu, který mě dostal do takového postavení.“
„A potom, co udělal tohle všechno, co ještě chtěl?“
„No – už nic.“
„Nezmínil se jen tak mimochodem ještě o něčem?“
„Chtěl jenom vědět, jak moc jsme jim toho řekli. Já mu odpověděla, že nemusí mít starosti a že ty žádné informace neprozradíš. Řekl, že doufá, že zejména ty jim neřekneš nic o případě, na kterém pracuješ, ani o žádných dopisech. Řekla jsem mu, aby šel klidně spát a vůbec si nelámal s ničím hlavu.“
„A co Philip? Byl s otcem?“
„Ne. Proto se sem otec nevrátil. On a Philip měli nějaké názorové rozpory.“
„Kvůli čemu?“
„Nevím, drahoušku, ale myslím, že se to týkalo tebe.“
„Proč?“
„Zdá se, že Philip je tebou velice nadšen. Chtěl, aby ti jeho otec dal volnou ruku tak, abys mohl pokračovat v pátrání a udělat všechno, co bude třeba k nalezení Corly. Otec tvrdí, že by to bylo příliš nákladné. Podle něho vše, co si může dovolit, končí tím, objevíš-li důkaz, že se Corla rozhodla odejít sama. Na to Philip namítl, že mohla odejít, protože ji někdo vydíral nebo něco podobného. Otec mu tedy řekl, že pokud tomu tak bylo, tak jako tak by si ji nepřál mít v rodině. A hádám, že Philipovi ruply nervy. Pohádali se, otec odešel a nechal Philipa samotného v kasinu.“ Přimhouřil jsem oči a zamyslel se…
