KAPITOLA 1
Ošetřovatelka pravila: „Doktor Crabtree s vámi chce mluvit předtím, než se setkáte s pacientkou. Pojďte prosím laskavě za mnou.“ Šla první. Z rytmického klapotu jejích podpatků i chrastění naškrobené uniformy vyzařovala odborná způsobilost. Udělala vpravo v bok, otevřela dveře a podržela mi je.
„Pan Lam,“ ohlásila.
Vstoupil jsem dovnitř a ona za mnou dveře zavřela.
Dr. Crabtree měl pichlavá pronikavá očka a tenký nos. Když jste se mu na něj podívali, měli jste dojem, že hledíte na dlouhou rovnou čáru s puntíky po stranách.
„Vy jste pan Donald Lam?“
„Ano.“
Dlouhé chladné prsty mi sevřely ruku. „Posaďte se.“ Posadil jsem se a upozornil: „Letadlo mi odlétá za čtyřicet sedm minut.“
„Pokusím se být stručný. Přišel jste pro paní Coolovou?“
„Ano.“
„Co víte o jejím zdravotním stavu?“
„Moc ne. Měla chřipku a zápal plic. Lékař v Los Angeles jí navrhl vaše sanatorium na delší odpočinek.“
„Řekl vám proč?“
„Ne.“
„Vy jste její partner?“
„Zaměstnanec.“
„Ona má detektivní agenturu?“
„Ano.“
„A zcela vám ji svěřila?“
„Ano.“
„Má o vás velmi vysoké mínění, pane Lame, hraničící s náklonností.“
„Na platu to vidět není.“
Usmál se. „Dobrá, chci, abyste byl informován o jejím zdravotním stavu. Nerad bych ji zbytečně vyplašil, a tak jsem jí to neřekl. Ale kdyby to bylo nutné, chci, abyste požádal jejího lékaře v Los Angeles, aby jí to řekl.“
„Co je s jejím zdravotním stavem?“
„Určitě víte, kolik vážila?“
„Nevím to přesně. Jednou mi řekla, že ať sní cokoli, promění se to v tuk. Tvrdila, že by mohla pít pouze vodu, a přesto by tloustla.“ Lékař to vzal doslova. „To těžko,“ pravil. „Chtěla bezpochyby říct, že má vysoce účinné trávicí enzymy a…“
„Vyčerpá do poslední kapky všechny živiny z každého kousku jídla.“
„Ano, něco v tom smyslu.“
„To je celá Berta,“ řekl jsem. „Taková už je.“ Prohlížel si mě asi minutu.
„Předepsal jsem jí přísnou dietu.“
„Nebude ji dodržovat.“
„Budete muset dohlédnout, aby ji dodržovala.“
„Nemohu. Mám plné ruce práce.“
„Dostala se do politováníhodného stavu, pokud jde o váhu.“
„Nestará se o to,“ odpověděl jsem. „Snažila se zůstat štíhlá, dokud nezjistila, že ji podvádí manžel. Potom ho nechala, aby měl své holčičky, a sama se vrhla na brambůrky a dezerty. V každém případě mi to jednou takhle vysvětlila. Když jí manžel zemřel, jídla se nevzdala.“
„Dobrá, teď zeštíhlela na rozumnou váhu a musí si ji udržet. Koneckonců by její srdce nesneslo neustále nápor způsobovaný tak enormní zátěží, jakou její tělo představovalo. Nejde jenom o výkon, který si vynucuje vlastní nadváha, ale každé kilo tuku znamená dlouhé metry kapilár, které musí být zásobovány krví.“
„Mluvil jste o tom s paní Coolovou?“
„Ano.“
„A co vám na to řekla?“
V očích jsem mu zaznamenal rozhořčení. „Řekla mi, že mohu jít k čertu – doslova, pane Lame.“
„To se nedivím.“
Stiskl tlačítko. Ošetřovatelka otevřela ihned dveře.
„Pan Lam si přijel pro paní Coolovou. Je připravená k odjezdu?“
„Ano, pane doktore.“
„Výborně.“
„Účet je zaplacený?“ zeptal jsem se ho a vytáhl z kapsy zprávu, kterou nám poslal poštou do kanceláře.
Vyhnul se mému pohledu. „To je vyřízeno. Paní Coolová podala reklamaci a my jsme výši honoráře… řekněme… upravili.“ Sledoval jsem ošetřovatelku chodbou a pak po schodech nahoru. Zastavila se před létacími dveřmi. Otevřel jsem je a Berta Coolová řekla: „Jděte k čertu. Zaplatila jsem účet a nechci už žádný teploměr… Ach, to jsi ty, Donalde! Konečně vidím někoho milého. Pojď dál, drahoušku. Nestůj tam, prosím tě, a nezírej tak. Pojď dál. Seber můj kufr a vypadněme z tohohle pekla. Pro všechno na… co se ti vlastně stalo?“ Zmohl jsem se na odpověď: „Nemohu tě poznat.“
„Já těžko poznávám sama sebe. Zhubla jsem, když jsem byla nemocná, a ten doktor tvrdí, že to nesmím nabrat. Ať jde k čertu. Víš, kolik vážím, Donalde Lame? Dvaasedmsedát a půl kila. Představ si to. Teď můžu vyhodit celý šatník.“
„Vypadáš výborně.“
„Kecy! To ti taky nakukal ten blbej doktor. Řekl ti, abys mi lichotil, viď, Donalde? Pověd…
