KAPITOLA JEDNA
Nezávislí turisté si často najímali někoho z těchto individuí, aby jim připravovali výlety a dohlíželi na služebnictvo. Všichni hovořili jedním nebo více evropskými jazyky – podle módy – a dávali si velmi záležet na svém vzezření. Elegantní galabíje a složitě zamotané turbany nebo beduínské pokrývky hlavy jim dodávají romantický vzhled, který přitahuje zahraniční návštěvníky – z toho, co jsem slyšela, zejména ženské návštěvnice.
Pozorovala jsem nějaký pár, který vystoupil z kočáru a blížil se ke schodům. Mohli to být jedině Angličané; džentlmen měl monokl a hůlku se zlatou hlavicí, s níž podrážděně mával na otrhané prodavače shlukující se kolem nich. Dáma měla našpulené rty a nos vysoko do vzduchu, ale když procházela kolem jednoho z průvodců, věnovala mu krátký pohled zpod širokého klobouku zdobeného květinami a důrazně přikývla. Průvodce s plnovousem zvedl prsty ke rtům a usmál se na ni. Na rozdíl od nepozorného manžela té dámy mi bylo okamžitě jasné, že došlo k nějakému určení nebo potvrzení dostaveníčka.
„Člověk těžko může obviňovat dámy, že dávají přednost svalnatým, dobře stavěným mladíkům jako tenhle před našimi průměrnými anglickými manželi,“ poznamenal Emerson, jenž si této výměny také všiml. „Ten chlapík má elán chodícího obelisku. Představte si, jaký je v –“
„Emersone!“ okřikla jsem ho.
Emerson mi věnoval široký, nestoudný úsměv a pohled, který mi připomněl – pokud bylo nějaké připomenutí třeba –, že on sám rozhodně není v tomhle a ani jiném ohledu průměrný anglický manžel. Emerson vyniká ve zvolené profesi egyptologa stejně jako v roli oddaného chotě. V mých milujících očích vypadá přesně tak, jak vypadal toho dávno minulého dne, kdy jsem se s ním setkala v jedné hrobce v Amarně – husté tmavé vlasy, planoucí modré oči, svalnatá a impozantní postava jako u průvodců – s výjimkou vousů, jichž se vzdal na mou žádost. Oholení odhalilo Emersonovu silnou bradu a v ní dolíček či rozštěp: rys, jenž dodává jeho hezké tváři další odlišnost. Jeho úsměv a intenzivně azurový pohled mě jako vždycky obměkčil; ale toto téma nebylo tím, u kterého bych si přála, aby v něm pokračoval v přítomnosti naší adoptované dcery (přestože jsem ho nastolila já).
„Ale má dobrý vkus, teto Amelie,“ ozvala se Nefret. „Ten mladík je z celé skupiny nejhezčí, nemyslíš?“
Při pohledu na ni jsem pocítila určité sympatie se strašlivým muslimským zvykem zahalovat ženy od hlavy k patám do neprůhledných závojů. S rudozlatými vlasy a pomněnkovýma očima byla pozoruhodně krásná. Kdyby byla řádně vychovávána jako mladá anglická dívka, dokázala bych se vypořádat s nevyhnutelnými důsledky jejího vzhledu, jenže prvních třináct let svého života strávila v odlehlé oáze v Núbijské poušti, kde získala, nikoliv překvapivě, jisté výstřední představy. Zachránili jsme ji a vzkřísili u ní dědictví po předcích a byla nám drahá jako vlastní dcera. Její neobvyklé názory by mi zas až tolik nevadily, kdyby je nevyjadřovala tak veřejně!
„Ano,“ pokračovala zamyšleně, „člověk chápe přitažlivost těch mladíků, tak energických a romantických ve svých volných oděvech a turbanech – zejména pro slušné, dobře vychované dámy, které vedou spořádané, nudné životy.“ Emerson zřídka poslouchal cokoliv, co nesouviselo s egyptologií, jeho profesí a jeho hlavní vášní. Ale určité zkušenosti z posledních několika let ho naučily, aby si raději všímal toho, co Nefret říká.
„Kčertu romantičtí,“ zabručel, když si vyndal dýmku z úst. „Zajímají je pouze peníze a – ehm – další laskavosti poskytované těmi hloupými ženami. Máš dostatek zdravého rozumu, aby ses o takové lidi nezajímala, Nefret. Doufám, že ti tvůj život nepřipadá spořádaný a nudný?“
„S tebou a tetou Amelií?“ Zasmála se a s výbušnou nevázaností rozpřáhla paže a nastavila obličej slunci. „Je úžasný! Každou zimu vykopávky v Egyptě, učení se novým věcem, stále ve společnosti těch, kteří jsou mi nejdražší – tebe, tety Amelie, Ramsese a Davida, kočky Bastet a –“
„Kde, sakra, vězí?“ Emerson se podíval na hodinky …
