Celá e-kniha Okresní prokurátor využívá šance ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 16
Doris Kaneová seděla se svou dcerou u večeře v jídelně velikého domu.
Venku se rozpoutala větrná bouře. Horký pouštní vítr bičoval větve stromů a vydával podivné zvuky, jako by se pokoušel vysát okapové roury staromódní budovy.
Byl čtvrtek večer a na celém rozlehlém domě dosud spočívala tíha tragických událostí noci z pondělka na úterý.
Jim Melvin byl pozván na schůzi městské rady v Las Alidas, na zpola důvěrně svolané plenární zasedání. Odjel velice nakvap a do garáže skoro utíkal. Oznámil, že není vyloučené, že se vrátí až v časných ranních hodinách. Slíbil zatelefonovat hned, jen co se s konečnou platností dozví, jak se věci mají. Všechno nasvědčovalo tomu, že městská rada je ochotná otázku parkingmetrů vážně projednat.
Většinu večeře uvařila Doris Kaneová sama. Vyrobila sněhový citrónový nákyp, odedávna Paulin oblíbený dezert, upekla jehněčí kýtu s drobně nasekaným česnekem a jiným kořením pečlivě vetřených do zářezů v mase a podlévanou omáčkou z čerstvých snítek máty peprné – přímo ze zahrady. Brambůrky upekla do zlatová s pečení. Salát z rajských jablíček a hrušek avokados zalila chuťově přesně vyváženým nálevem. Doris doufala, že tato večeře uklidní Jimovy pocuchané nervy – a on jim teď utekl.
Paula namíchala koktajly a paní Kaneová konstatovala, že je Paula míchá pěkně silné. Po druhém už se stěží mohla soustředit na předmět, který se svou dcerou chtěla probrat.
Paula v sobě měla drinky tři a cítila je, ale obvyklé uvolnění a bezstarostnost se nedostavily. Namísto toho byla nervózní jako přecitlivělý kůň, vzpínající se na přitažené otěži. Ještě než dojedly citrónový nákyp a zapálily si, paní Kaneová pochopila, že se Paula zoufale snaží přivést hovor do určitých kolejí tak, aby to, co chtěla říci, zdánlivě jen zcela náhodou vyplynulo z předchozí konverzace. Pokoušela se jí pomoci – cokoliv by bylo lepší než toto nesnesitelné napětí. Mluvily o bytové tísni, o větru, o tom, jak větrná smršť divně pokroutí a znásobí všechny zvuky, a o Pauliných nedávných potížích určité zvuky rozeznávat.
Konečně Paula pozvedla oči a řekla: „Úřady by byly smrt Evy Dawsonové odepsaly jako sebevraždu, nebýt tvé výpovědi, že jsi ve dveřích koupelny viděla někoho stát, a tvé domněnky, že to mohl být nějaký vetřelec. A nad celou věcí se mohla zavřít voda. Teď, za nynějších okolností skutečně pokládám za nanejvýš správné, abys o celé záležitosti ještě trochu uvažovala.“
„Už jsem se o ní napřemýšlela dost a dost, Paulo.“
„Možná až moc.“
„Možná.“
„Mami, Jim si je naprosto jistý, že postava, kterou jsi viděla stát ve dveřích, byla Eva Dawsonová. Asi se právě rozhodovala všechno skoncovat. Byla osamělá, trpěla trudnomyslností a neurózou. Už předtím večer tě otravovala, protože toužila po lidské společnosti. Byla jsi unavená, úplně vyčerpaná a na žádné rozhovory jsi neměla náladu. Je velká škoda, že ses podruhé dost neprobudila, abys s Evou Dawsonovou mohla mluvit. Byla by si ti mohla sednout na postel, všechno s tebou prohovořit, vymluvit se a zapomenout na své sebevražedné úmysly.“
„Myslím, že postava, kterou jsem viděla v koupelně, Eva Dawsonová nebyla.“
„Kdo jiný by to mohl být? Kdo myslíš, že to byl?“
„Myslím, že to byl ten, kdo Evu Dawsonovou zavraždil.“
„Mami!“
„Ptala ses mě, Paulo.“
„Ale, mami, drahoušku, copak nechápeš, že Eva Dawsonová nebyla zavražděna?“
„Z jakého důvodu myslíš, že nebyla?“
„Byla to tak jasná sebevražda, že jasnější už být nemůže.“
„Koho jsem to tedy viděla stát ve dveřích koupelny?“
„Evu Dawsonovou, mami.“
„Nemyslím, Paulo.“
„Tedy, díváš-li se na to takhle pak ovšem mám za to, že se nedá nic dělat.“
Doris Kaneová vrhla pohled na své náramkové hodinky a prohlásila: „Ať tak či tak, moje výpověď nemůže mnoho změnit, Paulo. Byla jsem rozespalá, omámená spánkem. Zvedla jsem hlavu a zahlédla jsem, jak někdo stojí ve dveřích Nedokázala jsem se natolik probrat, abych se podívala pořádně. A bezprostředně potom jsem musela upadnout opět do hlubokého spánku.
Ale i tak, když se k tomu okam…
