Celá e-kniha Okresní prokurátor láme pečeť ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 16
V okně kanceláře Inez Stapletonové ještě svítilo světlo. Selby stoupal po schodech a nohy mu únavou připadaly stejně těžké, jako mu bylo těžko u srdce. Prošel chodbou, vzal za kliku dveří do kanceláře a zjistil, že je zamčeno. Zaklepal a po chvíli zaklepal znovu a hlasitěji.
Uvnitř na kobercem pokryté podlaze se ozvaly kroky. Na druhé straně dveří spočinula na klice nějaká ruka, jako by chtěla odemknout. Pak zřejmě znepokojeně zaváhala a hlas Inez Stapletonové zvolal: „Kdo je to?“
„To jsem já, Doug, Inez.“
„Jste sám?“
„Ano.“
Odemkla dveře a pustila Selbyho dovnitř.
Byla bledá a vypadala vyhuble. Od únavy měla tmavé kruhy pod očima, její rysy byly usoužené a skleslé, ale hlavu držela vztyčenou a ramena vzpřímená.
„Snažila jsem se trochu doplnit svou právní munici,“ řekla a místo úsměvu jen zkroutila rty. „Většinou jsou to slepé patrony.“
„Chci s vámi mluvit,“ odpověděl Selby, „ale nerad bych vás nutil k rozhovoru, jste-li unavená.“
„To nevadí. Právě jsem zavírala a chtěla jsem se chystat domů.“
„Je už jedna pryč,“ připomenul Selby.
Selby ji předpokojem následoval do její pracovny, posadil se do křesla, na něž mu pokynula, přímo proti psacímu stolu zavalenému právnickými knihami. Uprostřed ležela složka žlutého kancelářského papíru a na vrchním archu bylo vidět rychle načmárané výpisky.
Selbyho hlas zněl vlídně, ale začínal se v něm ozývat naléhavý a pátravý tón. „Fred Albion Roff byl zavražděn ve zdejším hotelu Madison,“ pravil. „Noc před svou smrtí strávil v Los Angeles. Ze záznamu vyplývá, že vám telefonoval do kanceláře.“
„To není nic nového, Dougu.“
„To je úvod.“
„K čemu?“
„Číšník v hotelu, který mu do pokoje donesl otrávenou snídani, se jmenuje Henry Farley. Má záznam v trestním rejstříku a v jeho pokoji bylo nalezeno trochu jedu.“
„No a?“
„Hájí ho A. B. Carr.“
„To všechno je mi známo, Dougu.“
„Carr popíchl Gifforda, aby proti Farleyovi vypracoval obvinění. Pokud vím, v předběžném řízení hodlá Carr upustit od jakýchkoliv svědectví a bude usilovat, aby ten muž byl ponechán ve vazbě. To znamená, že Gifford bude prakticky neodvolatelně nucen stíhat toho číšníka pro vraždu prvního stupně.“
„No a co?“
„Gifford až dosud nebyl s to odhalit nějaký motiv.“
„A co má tohle všechno společného se mnou?“
„Má to co dělat se mnou a to se vám snažím vyložit napřed,“ odpověděl Selby. „Rex Brandon je můj přítel. Jestliže proces proti Farleyovi vybouchne, je docela možné, že Gifford se z toho vylže. Svrhne vinu na šerifa, který od chvíle, kdy úřadovna okresního prokurátora vypracovala obvinění, nedokázal vůbec nic.“
„To je jen vaše domněnka?“
„Pouze domněnka, přesto však myslím, že je to logická domněnka. Nechci, aby k tomu došlu. Chci najít víc faktů, než bude zahájeno předběžné řízení s Farleyem. Mám za to, že mi některé z těchto faktů můžete sdělit.“
„Odmítám odpověď,“ odsekla Inez a sevřela rty tak tesně, až se jí kolem koutků úst objevily jemné, unavené vrásky.
„Já vím,“ povzdychl si Selby, „ale chtěl jsem vám povědět ještě něco jiného. Dnes veěer jsem odjel do Los Angeles a snažil jsem se najít nějaké stopy.“
„Sám?“ zeptala se a její otázka zněla skoro výsměšně.
„Jela se mnou Sylvia Martinová.“
„Z přátelství k Rexu Brandonovi, domnívám se?“ poznamenala Inez.
Selby její poznámku přešel a pokračoval: „Odebrali jsme se do hotelu, kde se ubytoval Fred Albion Roff. Cítil jsem s naprostou jistotou, že musel mít něco společného s vaším sporem. Napadlo mě, že ho tam v jeho pokoji docela dobře mohla navštívit Anita Eldonová. Přiměl jsem jednoho poslíčka, aby mluvil, a ukázal jsem mu její fotografii. Byl to jeden ze série snímků, které chce zítra ráno přinést Clarion. A opravdu, ukázal na obrázek ženy, která do Roffova pokoje šla, ale nebyl to snímek Anity Eldonové. Byla to fotografie vaše.“
Po jeho prohlášení zavládlo ticho a trvalo zdánlivě nekonečně dlouho. Po svěžím, řízném nočním vzduchu venku si Selby náhle uvědomil vydýchaný prostor kanceláře. Jeho chřípí vnímalo zvláštní, nakyslý pach …
