Celá e-kniha Nasaďte všechny páky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
13. kapitola
Zapsali jsme se jako paní Coolová a Donald Cool. Berta řekla: „Potřebovali bychom se synovcem mít pokoje vedle sebe se společnou koupelnou. Čekáme nějaké telefonáty. Prosím vás, zařiďte, aby to šlo hladce. Naše zavazadla přijdou dodatečně.“
Zase zablýskala diamanty a celý hotel byl na nohou, aby nám vyšel vstříc.
V pokoji jsem počkal, až odejde posluha, a pak jsem zavolal penzión Key West. Když jsem uslyšel hlas Friedy Tarbingové, požádal jsem ji: „Zavolejte pod nějakou záminkou Bertě Coolové do hotelu Westmount. Máme číslo 621. Radši si to číslo zapište.“
„Dobře,“ přisvědčila. „Zatím se nic neděje. Zavolám.“
Zeptal jsem se: „Jste vždycky tak přívětivá, když vás někdo vyburcuje z nejtvrdšího spánku?“
„Já jsem byla přívětivá?“ divila se.
„Ano. Paní Coolová říká, že jste jediná z milionu, že bych se měl zmocnit vašeho srdce a vzít si vás, než mi vás někdo vyfoukne.“
Její smích byl melodický. „Na té myšlence něco je,“ řekla.
„Taky si myslím,“ přitakal jsem.
Náhle se její hlas změnil a nabyl neosobní výkonnosti. „Vzkaz mám, postarám se, aby byl doručen,“ pravila. „Díky.“
Zavěsila. Berta Coolová, uvelebená ve vysoce polštářovaném křesle, zutá, s nohama položenýma na protější židli,.na mne pohlédla a potřásla hlavou. „To je dar od přírody,“ prohodila.
„Co jako?“
„Že za tebou ženské blázní.“
„Neblázní za mnou,“ namítl jsem. „Jen jsem s ní vtipkoval. Ani nevím, jestli se jí to zamlouvalo.“
„Blbost,“ prohlásila Berta a vložila si cigaretu do špičky.
Přešel jsem k posteli, kam odložila ranní noviny, a otevřel je. Zpráva byla hned na první stránce. Zmizel svědek v případu Evaline Harrisové, kterého okresní státní zástupce tajil. Na základě okolností se policie domnívá, že se svědek stal obětí nekalé hry. Policie „pročesává město“. Byla tam obvyklá dávka novinových blábolů: policie sleduje určitou stopu a očekává, že ještě před půlnocí objeví cosi významného. Svědek zřejmě zmizel, právě když se policie chystala případ „zveřejnit“. Policie naznačuje, že lze očekávat nejvýš překvapivý vývoj událostí.
Zahrál jsem to na Bertu: „Panebože, co když se jí něco stalo? Myslíš, že policie mohla být tak děsně blbá, aby něco takového nepředvídala? Panebože, oni měli co dělat s vraždou, a ta holka byla klíčový svědek, a oni ji nechali úplně bez dozoru! Tohle je vrchol všech volovin, co jsem kdy zažil.“
Berta mě uklidňovala: „Nerozčiluj se, miláčku. Nic se jí nestalo.“
„Proč myslíš?“
„Jediná osoba, kterou by mohla identifikovat, je náš klient. A ty přece víš, že by nic takového neudělal.“
Přečetl jsem si článek a řekl: „V pokoji byla krev!“
Berta pravila: „Neboj se, Donalde. Nic se jí nestalo. Kdyby ji chtěli zabít, tak by ji prostě zabili tam v pokoji, a policie by ji našla mrtvou. Že tam nebyla, to znamená, že žije. Policie ji najde. A když už se do toho dá, tak bývá docela důkladná, vždyť víš.“
Začal jsem přecházet po pokoji. „Rád bych věřil, že máš pravdu.“
„Nerozčiluj se,“ řekla. „Stejně nic nezmůžeš. Teď máme co dělat s tou druhou záležitostí. Musíš si uchovat jasnou hlavu.“
Chvilku jsem přecházel sem a tam, vykouřil pár cigaret, vrátil se zase k novinám a pak se postavil k oknu.
Berta Coolová tiše a v pohodě pokuřovala. Za chvíli zavolala do kanceláře a pohovořila s Elsií Brandovou. Zavěsila a sdělila mi: „V kanceláři tě shánějí policajti, miláčku. Předpokládám, že těm hochům ze Santa Carlotty jde o kšeft.“
Tvářil jsem se, že mě to ani nezajímá.
Po chvíli řekla skoro přemítavě, jako by jenom nahlas přemýšlela: „Takovej prcek jako ty, a nadělá paseku.“
„Jak to myslíš?“
Začala: „Měla jsem detektivní agenturu. Byla to průměrná agentura. Ty lepší většinou neberou politické ani rozvodové případy. Já brala všechno. Ty moje případy nebyly vždycky nejušlechtilejší, ale byly to docela prima rutinní kšefty. Přišla jsem si na peníze, sice ne na moc peněz, ale stačily. Pak ses objevil ty. Zaměstnala jsem tě a ty ses mi teď odvděčil tím, žes mě zatáhl tak hluboko do případu vraždy, že v tom vězím až po krk. Z…
