22
Carella vyšel z policejní budovy přesně v půl sedmé. Havilland se ještě nevrátil, ale on už nevydržel dál čekat. Po Savageově idiotském kousku nechtěl nechat Teddy už ani chvíli samotnou v bytě.
Rozjel se k Riverheadu, jak nejrychleji mohl. Světla na křižovatkách, signály, všechno mu bylo jedno. Pálila ho jediná myšlenka – v Riverheadu je muž s pětačtyřicítkou a děvče, které nemůže mluvit.
Když dojel k Teddyinu domu, podíval se vzhůru na okno. Záclony nebyly zatažené. Pokoj vypadal velmi klidně. Trochu se mu ulevilo. Ale když vešel do domu a vyběhl po schodech, srdce se mu rozbušilo. Věděl, že by měl zachovat klid, ale nemohl setřást vtíravý pocit, že Savageův článek Teddy ohrozil.
Zůstal stát za dveřmi. Slyšel pravidelný bzukot, jako by uvnitř hrálo rádio. Sáhl na kulatou kliku zámku. Začal jí jako vždycky pomalu otáčet. Očekával její kroky, neboť vždycky přiběhla, jakmile zahlédla jeho signál.
Zaslechl šoupnutí židle a pak někdo vykřikl: „Pitomá děvko! Co to děláš?“
Tak přece! Hmátl pro osmatřicítku a levou rukou rozrazil dveře.
Muž se otočil.
„Konečně…!“ zvolal a vlastní zbraň svíral v dlani.
Carella střelil nízko a okamžitě se vrhl k zemi. Jeho první dvě rány zasáhly muže do stehna. Ten se zhroutil, padl na obličej a pětačtyřicítka mu vyletěla z ruky. Carella zajistil svou pistoli a chvíli čekal.
„Ty zvíře,“ sténal muž na zemi. „Ty zvíře.“
Carella se zvedl. Sebral pětačtyřicítku a zastrčil ji do kapsy.
„Vstaň,“ poručil raněnému. „Nic se ti nestalo, Teddy?“
Teddy zavrtěla hlavou. Prudce dýchala.
„Díky, že jsi mě varovala,“ řekl Carella.
Obrátil se k ležícímu.
„Vstaň!“
„Nemůžu, neřáde! Proč jsi po mně střílel? Proč jsi střílel? Proč jsi střílel?“
„Proč jsi zabil tři policisty?“
Muž mlčel.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Carella.
„Mercer. Paul Mercer.“
„Nemáš rád policisty?“
„Miluju je.“
„Tak oč teda jde?“
„Můžete si to zjistit, jestli to byla moje pistole.“
„Výborně,“ řekl Carella. „Nemáš žádnou naději, Mercere.“
„Ta ženská mě do toho dostala,“ řekl Mercer a snědá tvář mu potemněla hněvem. „Ona je vrah! Já jenom mačkal spoušť. Řekla, že ho musíme zabít, že to jinak nejde. Ty ostatní jsme přibrali, aby to líp vypadalo, aby se zdálo, že tu řádí zabiják, co nenávidí policajty. To byl její nápad. Proč bych to měl vylízat sám?“
„Čí nápad?“ zeptal se Carella.
„Alicin,“ řekl Mercer. „Rozumíte… chtěli jsme, aby to vypadalo jako řádění nepřítele policajtů. Chtěli jsme…“
„Řádění to bylo,“ řekl Carella.
* * *
Když přivedli Alici Bushovou, měla na sobě šaty poklidného šedivého odstínu. Posadila se a zkřížila nohy.
„Nemáte cigaretu, Steve?“ zeptala se.
Carella jí podal cigaretu, ale nezapálil. Držela ji chvilku nedbale v ústech, až pochopila, že si musí zapálit sama. Lhostejně škrtla zápalkou.
„Co k tomu řeknete?“ zeptal se Carella.
„Co k tomu mám říct?“ pokrčila rameny. „Je po všem, ne?“
„Vy jste ho asi pěkně nenáviděla. Musela jste ho do krve nenávidět.“
„Vy jste tu režisér, já jenom herečka.“
„Dejte si pozor na jazyk, Alice!“ řekl Carella hněvivě. „Ještě jsem ženskou neuhodil, ale přísahám…“
„Jen klid,“ řekla mu. „Je po všem. Dostanete zlatou medajli a pak si…“
„Alice!“
„Co ode mě prokrista chcete. Abych se tu sesypala a brečela? Tak jsem ho teda nenáviděla! Nenáviděla jsem jeho pracky a nenáviděla jsem jeho rudý pačesy a vůbec všecko. To jste chtěl slyšet?“
„Mercer řekl, že jste žádala o rozvod. Je to pravda?“
„Ne, nežádala jsem o rozvod. Hank by byl nikdy nesouhlasil.“
„Proč jste mu nedala možnost?“
„K čemu? Dal on mi někdy nějakou možnost? Pořád jsem byla zavřená v tom zatraceným bytě a čekala, až se vrátí z vyšetřování nějaký loupeže, nějaký rvačky nebo výtržnosti. Jakej je to život pro ženskou?“
„Když jste si ho brala, věděla jste, že je policista.“
Alice neodpověděla.
„Mohla jste požádal o rozvod, Alice. Měla jste to zkusit.“
„Nechtěla jsem, vy blázne, chtěla jsem, aby byl mrtvej!“
„To se vám podařilo. Je mrtev a dva další s ním. Máte asi radost.“
Alice se najedno…
