VII.
"Marigolde," ozvala se Očko, když trhala zuby konce obvazu a dělala uzel na Geraltově zápěstí, "vysvětli mi, kde se pod schodištěm vzala ta hromada mušlí? Drouhadrova žena je právě uklízí a nijak při tom neskrývá, co si o vás dvou myslí."
"Mušle?!" podivil se Marigold. "Jaké mušle? Nemám ponětí. Třeba je tam upustily přelétající kačeny?"
Geralt otočil obličej do stínu a usmál se. Usmál se, když si vzpomněl na Marigoldovo nadávání, když strávil celé odpoledne otevíráním mušlí a prohrabováním rosolovitého masa, poranil si prsty, ušpinil košili a nenašel přitom ani perličku. A nebylo divu, protože to zřejmě nebyly žádné perlorodky, jen obyčejné slávky nebo něco podobného. Nápad, že by si z mušlí mohli udělat polévku, odvrhli hned, když Marigold otevřel první - měkkýš nevypadal zrovna nejchutněji a smrděl tak, až jim tekly slzy z očí.
Očko dokončila obvaz a posadila se na obrácený džber. Zaklínač poděkoval, prohlížeje si zručně obvázanou ruku. Rána byla hluboká a dlouhá, zasáhla i loket, který se při každém pohybu bolestně ozýval. Ošetřili ji provizorně ještě u moře, ale než stačili dojít domů, začala opět krvácet. Před příchodem dívky si Geralt nalil na rozseknutou paži elixír srážející krev, znecitlivěl si ránu uklidňujícím elixírem a Essi jej našla, když se právě s Marigoldem pokoušel zašít ránu nití, navlečenou do rybářského háčku. Hrozně jim vynadala a sama se pustila do ošetřování, během něhož ji Marigold poctil barvitým vyprávěním o boji, přičemž si několikrát vyhradil veškerá práva na baladu o této příhodě. Essi Geralta, samozřejmě, zasypala lavinou otázek, na něž neuměl odpovědět. Přijala to špatně, nejspíš měla pocit , že před ním něco tají. Nasupila se a přestala se vyptávat.
"Agloval už to ví," oznámila jim. "Byli jste viděni při návratu a Drouhardová, když viděla na schodech krev, okamžitě letěla na drby. Lidi se rozeběhli ke skaliskům v naději, že vlny něco vyhodí - motají se tam ještě teď - ale, pokud vím, nenašli vůbec nic."
"A ani nenajdou," odpověděl zaklínač. "K Aglovalovi zajdu zítra, ale můžeš-li, upozorni ho, aby lidem zabránil motat se kolem Dračích Zubů. Jenom ani slovo, prosím, o tom schodišti a o Marigoldových fantaziích o městě Ys. Okamžitě by se našli nějací hledači pokladů a senzací - a měli bychom tu další mrtvé..."
"Nejsem žádná drbna," urazila se Essi a prudce si odhodila loknu z čela. "Když se tě na něco ptám, tak ne proto, abych s tím okamžitě běžela ke studni a vykládala to pradlenám."
"Promiň."
"Musím odejít," oznámil Marigold. "Mám schůzku s Akerettou. Geralte, půjčím si tvoji kazajku, protože moje je nelidsky zaprasená a pořád ještě mokrá."
"Všechno je tu mokré," řekla Očko znechuceně a zhnuseně odkopla špičkou střevíčku rozházené části oděvu. "Copak to takhle jde? Musí se to pověsit, pořádně vysušit... vy jste ale hrozní chlapi."
"Samo to neuschne." Marigold si natáhl Geraltovu vlhkou kazajku a potěšeně si prohlížel stříbrné cvoky na rukávech.
"Nevykládej. A to je co? No ne, ta torba je pořád ještě plná svinstva a řas! A tohle... co je to? Fuj!"
Geralt i Marigold mlčky hleděli na kobaltově modrou mušli, již Essi držela mezi dvěma prsty. Zapomněli. Mlž byl pootevřený a velice páchl.
"To je dárek," prohlásil trubadúr, couvaje ke dveřím. "Zítra máš narozeniny, že, Pacinko? No, tak to je dárek pro tebe."
"Tohle?"
"Hezká, že?" Marigold natáhl vzduch a rychle dodal: "To je od Geralta. Vybral to pro tebe. Ach, už je pozdě. Mějte se..."
Po jeho odchodu byla Očko chvíli zticha. Zaklínač hleděl na smrdícího mlže a styděl se. Za Marigolda i za sebe.
"Ty sis vzpomněl, že mám narozeniny?" zeptala se Essi pomalu, držíc mušli daleko od těla. "Opravdu?"
"Dej to sem!" řekl ostře. Vstal ze slamníku, chráně si přitom poraněnou ruku. "Omlouvám se ti za toho idiota..."
"Ne," protestovala a vytáhla z pochvy u pasu malý nožík. "Je to opravdu moc krásná mušlička, nechám si ji na památku. Jen ji trošku omyju a zbavím se... obsahu. Vyhodím to z okna, ať se kočky pomějou."
Něco kleplo …
