ERICH KÄSTNER
Letos, dne 27. února 1959, vzpomněli jsme šedesátin Ericha Kastnera, německého básníka, romanopisce… nebudeme raději vypočítávat všechny literární formy, které úspěšně pěstuje a rozvíjí. Na pouhý jejich výčet, bez titulů jednotlivých děl, nestačila by nám celá stránka. Připomeňme tedy, že nejednomu čtenáři vybaví jméno Ericha Kastnera dětská léta a hodiny napětí, dojetí a smíchu nad dobrodružstvími „Toníka a Kuličky“, nebo „Emila“ s detektivy a třemi dvojčaty. Kästner má k dětem blízko. Svou životní dráhu začínal přece jako učitel. A touha vychovávat, moudře a zdravě, nové německé děti vede jeho pero nejen na stránkách knížek, ale i časopisů pro mládež.
Jiní čtenáři možná objevili někde v knihovně překlady jeho románů „Tři muži ve sněhu“ a „Honba za miniaturou,“ které mu získaly slávu a popularitu v celé Evropě ve formě knižní i ve formě filmového přepisu.
Nejméně známá u nás byla a zůstala Kästnerova tvorba básnická, snad nejrozsáhlejší a nejpočetnější oblast jeho díla. Jeho verše byly lyrickým, poloúsměvným a poloelegickým zrcadlem těžkého života v Německu mezi dvěma válkami. Přesněji řečeno do roku 1933. Tehdy totiž byly Kästnerovy knihy zakázány, „na věky vyškrtnuty z německé literatury“ a veřejně spáleny na hranici. Autorovu osobní odvahu dokazuje skutečnost, že pálení svých knih přihlížel jako jeden z diváků. Proč se Kästnerovy knihy octly na hranici hitlerovských „kulturträgrü“? Proto, že tento duchaplný básník bojoval svými satirickými verši proti německému militarismu od konce prvé světové války, kterou prodělal jako sedmnáctiletý chlapec a z níž se vrátil s podlomeným zdravím. Satirickou básničkou, kupletem, scénkou bojoval proti falešnému kultu pruského vojáctví a proti uctívání „hrdinství“ generálů, kteří posílali na smrt tisíce a tisíce lidí na všech bojištích Evropy. Proto byl umlčen. Příznačné je, že je umlčován i dnes.
Není tomu tak dávno. Bylo to v době, kdy se „Naše vojsko“ rozhodlo zařadit do svého edičního plánu Kästnerovu „Honbu za miniaturou“. Jednoho dne večer, v Rozhlasových novinách, vysílal Československý rozhlas přímý záběr ze zasedání bonnského parlamentu. Záběr otřesný a nutící k zamyšlení… Hlas ne již mladý, ale stále ještě pevný a zvučný, protestoval proti remilitarizaci Německé spolkové republiky. Pískání, dupání, smích a nadávky přehlušovaly, ale neumlčely tento varovný hlas - hlas Ericha Kastnera.
Jestliže nám bylo líto, že jsme po druhé světové válce neviděli jeho jméno mezi jmény autorů Německé demokratické republiky, jestliže jsme trochu skepticky přijímali jeho výrok, že pracuje tam, kde je ho víc potřeba, pak mu ten krátký radiofonický snímek dal za pravdu. Je ho skutečně potřeba tam, kde básničkou a pohádkou pro děti, úvodníkem v novinách, scénkou v kabaretu - s příznačným názvem „Malá Svoboda“ - bojuje za mírumilovné Německo.
