KAPITOLA 3
„Slíbil všem ženám
mnoho synů…“
Se zřejmým nedostatkem inteligence typickým pro tuto profesi odmítli na místní policejní stanici uvěřit, že došlo k vraždě. Souhlasili se mnou jen potud, že žádná živá bytost by takovou ztrátu životodárné tekutiny nepřežila. Prohlásili dokonce, že pokud bylo zabito zvíře, nejde o zločin, natožpak vraždu. Podotkla jsem, že pytláci zřídkakdy používají pistoli, jenže strážníci se jen zdvořile usmívali a kroutili hlavami v údivu, jak může žena – to naivní a křehké stvoření – rozlišit výstřel z brokovnice od pistole. Ještě zdvořileji se dotázali, proč by domnělý vrah odstranil tělo své oběti.
Tak v tomhle mě dostali. Tělo ani krvavé stopy nebyly nalezeny. Útočník mrtvolu s největší pravděpodobností odvezl na voze nebo v bryčce, protože jsme s Emersonem zaslechli skřípot kol. Pochopila jsem, že bez jednoznačného důkazu můžu svůj případ zabalit.
Emerson mě vůbec nepodpořil, což jsem ostatně čekala. Má hypotéza, že případ má něco společného s Forthovou rodinou, ho silně podráždila. Kterákoli citlivá osoba bude se mnou souhlasit. Dvě podivné události během jednoho večera spolu musí nějak souviset, ovšem nakonec to vypadalo, že ne. Zjistilo se, že jak lord Blacktower, tak jeho vnuk dorazili domů bez úhony, a můj zájem je očividně vyvedl z míry.
Vikomt mi také s viditelným potěšením oznámil, že na něm nikdo nepožadoval peníze za informace ani na záchrannou expedici. Nejspíš si myslel, že tím podává důkaz, jak se Emerson v pohledu na záležitost se zprávou na papyru mýlil. Byla jsem ze všeho dost zmatená. Pokud šlo o padělek, dal se celkem přirozeně očekávat nějaký další vývoj události, stejně tak v opačném případě, pokud byl papyrus originál. Jak se ale zpráva mohla dostat bůhvíodkud do Londýna a proč dal posel přednost anonymitě? A jaký význam ta záhada skrývá?
Z hlediska dokumentární hodnoty ta stránka z Emersonova zápisníku i papyrus rovněž nepůsobily přesvědčivě. Papyrus byl starý, se stopami předešlého rukopisu pod moderním písmem. To nebylo nijak překvapující. Papyrus byl drahý, proto staří Egypťané vymazávali texty, aby se dal opakovaně použít. Kousky starobylého papyru si mohl v Egyptě pořídit každý turista. Také list z Emersonova bloku mohl najít kdokoli, poněvadž manžel připustil, že si už ani nepamatuje, jestli si ho Forth strčil do kapsy, nebo zůstal ležet v hostinci na stole.
Vypadalo to, že jsem se ve svých hypotézách dostala do slepé uličky. Rozhodla jsem se tedy vypustit událost z hlavy hlavně proto, že Emersonovými nervy právě otřásaly jiné problémy.
Manžel si totiž rád myslí, že je strůjcem vlastního osudu a mistrem úsudku, což je z mého ženského pohledu typický mužský omyl. Jakmile Emersonovi něco jen nepatrně zkříží jakkoli nereálné plány nebo nabourá nepraktický názor, začne příšerně zuřit. Většina žen si po boku svých protějšků už zvykla na jejich nepraktickou povahu a iracionální chování. Proto mě vůbec nepřekvapilo, když manze lovy plány narazily na první překážku. Úřad pro egyptské expedice nepostoupil požadavek Chartúmu, ale stanovil nám místo pobytu v Merawi, pozor, neplést si s Meroe, které leží několik set kilometrů jižněji.
Žena by se smířila s nevyhnutelným, ovšem Emerson promarnil spoustu času horečnými úvahami, jak úřední rozhodnutí obejít. Rovněž odmítl přijmout zcela logické argumenty, a to nedostatek potravin v jeho vytouženém regionu i pracovní síly bez jakékoli zkušenosti s archeologickými vykopávkami.
„Jestli dělníky nějak uživíme, budeme jich mít dost,“ bručel a labužnicky si vychutnával dýmku. „Historky o pověstné lenosti Súdánců jsou jen evropský předsudek. Nicméně zatím mě nenapadá, jak svého cíle dosáhnout. Veškerá doprava na jih od Wádí Halfy je pod vojenskou kontrolou, takže je nemyslitelné projet oblastí s vagonem plným zásob…“ Zamyslel se. Oči mu jiskřily, jak zvažoval tu myšlenku.
„Byli bychom příliš nápadní,“ namítla jsem. „Potřebuješ lokomotivu, dřevo do kotle a mašinfírů. Obávám se, že to je hodně nepraktické řešení, a …
