18
Z rukopisu H
Je obtížné uvažovat jasně, když přitom visíte hlavou dolů, pod vámi se cosi natřásá a přes obličej máte hrubý pytel. Nefret udělala tu chybu, že se bránila. Uvědomila si to ještě dřív, než ji do temene udeřilo cosi tvrdého.
Když se probrala z mrákot podruhé, stále spočívala hlavou dolů, nacpaná ve smrdutém pytli. Tentokrát se pod ní nehýbalo koňské tělo, ale mužské rameno. Po několika krocích ji hodil na cosi, co páchlo plesnivinou, a zbavil ji škrábající látky.
Netušila, kde se ocitla, ale díky Sutechově popisu vytušila, kdo je jejím věznitelem. Nepříjemně se usmíval, jelikož ústa měl zjizvená podobně jako tváře. Pohladil ji po lících, odhodil přitom stranou kadeře vlasů. Naskočila jí husí kůže. „Hezky tu lež,“ předl mírně. „Hned se vrátím.“ Odešel a nechal za sebou otevřené dveře.
Zápěstí i kotníky měla svázané, v ústech roubík. Zkroutila ruce. Pokoušela se uvolnit provazy způsobem, jak ji tomu naučil Ramses. Prosím, jen ať se mu nic nestane, modlila se v duchu. Bože, Alláhu, Amone-Re, ty, jenž přicházíš na volání mlčících, pomozte mi, kdo můžete… Prosím.
V mozku jí vířily útržky vzpomínek na události, jež vedly k této katastrofě. Bezvládné tělo Jumany, spočívající jí v náruči. Otřesený výraz rodičů, když dorazila na nádvoří Zámku. Emerson popadl děvče, tchyně vykřikovala příkazy… Viděla je odjíždět. Nemohla se k nim přidat dřív, dokud se neujistí, že je dívka mimo nebezpečí… Upjatá, bílá tvář Margaret Mintonové. I ona pochopila, jaké jim hrozí nebezpečí. Jenže Nefret navíc vycítila, že Ramses právě padl do smrtící léčky. Věděla, že si nic nenamlouvá. Podobné tušení neprožívala poprvé. Jakmile se Jumanin stav zlepšil, vytratila se ze Zámku. Musela za každou cenu vypátrat svého muže. Táhlo ji to za ním. Nemohla už čekat ani vteřinu. Před Cyrusem se jí podařilo prchnout, novinářce však neunikla. Ubíraly se pouští bok po boku, když se zpoza jedné skály vynořil Jamil a zoufale volal o pomoc. Galábíji měl potrhanou, tvář od krve.
Na moment zaváhala. Třeba se v chlapci mýlili. Co když Kuentze vyhledal z nějakého nevinného důvodu? Je příliš nezkušený, aby dokázal odhadnout jeho pravou povahu. Co když jej donutil spolupracovat pod hrozbou násilí…
Nekrvácel. Obličej měl umazaný blátem. Ale to zjistila až ve chvíli, kdy bylo pozdě. Vytáhla pistoli. Vystřelila. Mířila naslepo. Přesto Jamil zaskučel. Zpoza útesu se vynořil druhý muž. Chlap se zjizvenou tváří. Vyrazil jí zbraň z ruky a popadl ji za hrdlo. Nemohla křičet. Neviděla Margaret ani koně. Obklopila ji černota.
Co se s přítelkyní stalo? Zvedla hlavu a rozhlédla se po pokoji. Vypadal uboze. Ošuntěle. Jako kdyby se někdo pokoušel napodobit renomovaný hotel, ale chyběly mu peníze nebo zkušenosti. Na podlaze prošlapané koberce, v oknech vetché závěsy, otlučená mycí souprava, košile ledabyle přehozená přes opěradlo židle. Evropská košile. Nebylo těžké poskládat si jednotlivé detaily. Tak je to doopravdy Alain. Měla ho ráda. Do poslední chvíle doufala, že se v něm pletou. Zabil minimálně tři lidi. Ramses mu někde čelí docela sám. Jemu a té jeho bandě. Margaret je možná po smrti. A ta zatracená pouta nepovolí a nepovolí. Bože, smiluj se.
Mubašír se vrátil. Přinesl lahev vody a sklenici ozdobenou mastnými otisky prstů. Přisedl si k ní. Velice blízko. Mačkal se stehnem k jejímu boku. Odtáhla se od něho. Opět se usmál.
„Bojíš se? Nesmím ti ublížit. I když bych strašně rád. Ale Mistr mi to zakázal. Ledaže by tě sem přišel někdo hledat. Doufáš, že se objeví tvůj muž, co? V tom případě se modli, aby sem nestrkal nos. Už jsem o Bratru démonů něco slyšel, ale lepší jak já být nemůže.“ Přiblížil se prsty k jejímu obličeji a vytáhl roubík. „Nechceš se napít? Mistr mi přikázal, abych tě nemořil hladem a žízní.“
„Ne.“ V puse jí strachy dočista vyschlo, v krku pálilo, ale nesnesla pomyšlení, že by se jí znovu dotkl. Stejně by k zapatlané odlívce nedokázala přiblížit ústa. „Rozvaž mě. Ty špagáty strašlivě řežou. Mistr říkal, že mi nesmíš ublížit.“
„No jo, ale …
