19.
Alice přepnula reproduktory, takže v patiu bylo hudbu dobře slyšet. Všichni se odebrali k bazénu. Dokonce i její muž a Dick Tremayne se konečně odlepili od kuchyňského stolu, za nímž už seděli nejméně dvacet minut, ačkoli spolu prohodili sotva tucet slov. Alici napadlo něco o podivínech.
„Haló, vznešená dámo!“
Podle hlasu Ali rozeznala Cardona a cítila, že znenáhla tuhne. Joe přicházel od haly, převlečen do plavek. Na jeho sportem poněkud zdeformovanou postavu nebyl právě hezký pohled. „Došel nám led, tak jsem si dovolil telefonicky objednat další várku.“
„Tak pozdě?“
„Je pohodlnější, když nám ho dodají do domu, než kdyby někdo z nás musel pro něj dojet.“
„Kam jsi volal?“
„Rudymu do prodejny likérů.“
„Tam už přece mají dávno zavřeno.“
Cardone se k ní blížil a trochu se kymácel.
„Zastihl jsem ho doma, ještě nešel spát… Občas pro mne vykonává drobné úsluhy. Řekl jsem mu, aby složil pár pytlíků ledu před vchod do vašeho domu a naúčtoval mi ho.“
„To nebylo nutné - myslím to vyúčtování.“
„Každý dolar je dobrý.“
„Jak myslíš.“
Alice se přemístila za pohovku; i kdyby ji k tomu nevedly jiné příčiny, přála se dostat z dosahu jeho dechu, který čpěl ginem. Joe ji však následoval.
„Nechala sis projít hlavou, co jsem ti řekl?“
„Je to od tebe velkomyslné, ale my skutečně nepotřebujeme žádnou výpomoc.“
„To odpověděl John?“
„To je, co by odpověděl, kdybych mu to řekla.“
„Čili - ty jsi s ním o tom nehovořila.“
Cardone ji jemně uchopil za ruku. Instinktivně se pokusila mu ji vytrhnout, ale stiskl ji pevně. Bez náznaku přinucení, nicméně pevně.
„Mám asi něco upito, ale chtěl bych, abyste můj návrh brali naprosto vážně… Měl jsem dosud v životě štěstí; upřímně se přiznám, že mě to nestálo ani moc námahy, nepředřel jsem se. Někdy dokonce pociťuji hanbu, jestli mi rozumíš. Obdivuji tvého Johna. Vysoce si ho cením, protože on je ten, kdo přispívá… Já nepřispívám mnoho, já jen beru. Nikomu tím neškodím, ale beru… Byl bych psychicky na tom lépe, kdybyste mi umožnili jednou také dát. Alespoň pro změnu.“
Uvolnil její ruku a protože to Ali nečekala, udeřila se zpětným pohybem do boku. Na okamžik ji to zmátlo a vyvedlo z míry. „Proč najednou tak tvrdošíjně trváš na tom, že nám něco dáš? Jaký k tomu máš důvod?“
Cardone ztěžka usedl na okraj pohovky.
„Člověk leccos zaslechne. Povídačky, žvásty, možná pomluvy.“
„O nás a našich finančních poměrech?“
„Ehm. Tak nějak.“
„Nuže, není to pravda. Jedním slovem jsou to lži.“
„Nezlob se. Povím ti to tedy z jiného soudku. Před třemi lety, kdy Dick a Ginny a Bernie a Leila odjeli s námi lyžovat do Gstaadu v Alpách, tak jste vy dva odmítli. Nemám pravdu?“
Alice zamrkala a snažila se vystihnout, kam míří.
„Ano, vzpomínám si. Tehdy jsme usoudili, že by bylo rozumnější odjet s dětmi k moři do Nassau.“
„Ale John je nyní velice zainteresován na Švýcarsku, nemýlím-li se.“ Joe se mírně zakymácel.
„Pro mne je to novinka. Nezmínil se mi o ničem takovém.“
„Když to není Švýcarsko, může to být Itálie. Třeba taková Sicílie - to je ohromně zajímavý kraj.“
„O čem mluvíš? Vůbec ti nerozumím.“ Cardone se rozkročil, aby získal větší stabilitu.
„Mezi mnou a tebou není velký rozdíl, že ano?
Tím chci říci, že postavení, které dnes máme, nám nebylo podáno na stříbrném podnosu… Museli jsme se o ně přičinit podle našich zatracených mravů…“
„To je pro mne urážlivé.“
„Je mi líto. Nechtěl jsem, aby to tak vyznělo… Chci být k tobě čestný a čestnost začíná otevřeností a upřímností. Kde jsi dnes… kde jsi byla.“
„Jsi opilý.“
„Zajisté jsem. Jsem opilý a jsem nervózní jako pes. Je to prašivá kombinace…! Promluv si s Johnem. Vyřiď mu, ať mne navštíví zítra nebo pozítří. Vzkaz mu, že nemusí mít žádné obavy ohledně Švýcarska nebo Itálie. Platí? Řekni mu taky, a je lhostejné, jakou formou mu to řekneš, že jsem čistý a že mám rád lidi, kteří přispívají a neubližují přitom jiným lidem… Za to se vděčně odměním.“‚
Cardone přistoupil k Alici a uchopil ji za levou ruku. Něžně, ale naléhavě ji pozvedl ke svým r…
