Celá e-kniha Jatka č.5 aneb Křížová výprava dětí ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7
PĚTADVACET LET POTÉ nastoupil Billy Pilgrim v Iliu do zvláštního letadla. Věděl, že letadlo ztroskotá, ale nechtěl, aby ho měli za blázna, a raději o tom pomlčel. Letadlo mělo Billyho a dvacet osm dalších optiků dopravit na konferenci do Montrealu.
Valencia, jeho manželka, stála venku, a jeho tchán Lionel Merble, byl připoután k sedadlu vedle něho.
Lionel Merble byl stroj. Tralfamadořané ovšem říkají, že ve vesmíru je každý tvor i rostlina strojem. Je jim jen k smíchu, když tolik lidí pohoršuje myšlenka, že by měli být stroji.
Venku na letišti pojídal stroj jménem Valencia Merblová-Pilgrimová táfličku čokolády Petr a Pavel a mával na rozloučenou.
Letadlo hladce odstartovalo. Okamžik byl tak strukturován. Na palubě se nacházelo amatérské pěvecké kvarteto. Byli to rovněž optici. Říkali si "Čobrdi", což byl akronym pro "Čtyřoké bastardy".
Když bylo letadlo bezpečně ve vzduchu, stroj, který byl Billyho tchánem, požádal kvarteto, aby zapělo jeho oblíbenou píseň. Věděli, jakou píseň má na mysli, a zazpívali mu ji. Byla to tahle:
Dřepím v temný cele sám,
gatě podělaný mám.
Po podlaze válím kulky,
krvavou mám památku
jejích zubů na zadku.
Čert vzal tyhle říčný holky!
Billyho tchán se tomu řehtal a řehtal a škemral na kvartetu, aby mu zazpívali ještě jednu jeho zamilovanou polskou písničku. Zapěli mu tedy písničku z pensylvánských uhelných dolů, která začínala:
Já a Mike facháme v jámě.
Kruci fagot, my se máme.
Jednou tejdně prachy berem,
na fachu pak dva dny sérem.
Když je tak řeč o Polácích: tři dny poté, co dorazili do Drážďan, viděl Billy veřejně věšet jednoho Poláka. Krátce po východu slunce kráčel Billy s několika druhy do práce a před fotbalovým hřištěm uviděli šibenici a kolem shluk lidí. Polák byl zemědělský dělník a věšeli ho proto, že měl pohlavní styk s Němkou. Tak to chodí.
Billy, dobře si vědom, že letadlo už brzy ztroskotá, zavřel oči, cestoval zpátky do roku 1944. Ocitl se opět v lese v Lucembursku - s Třemi mušketýry. Třásl jím Roland Weary, mlátil mu hlavou o strom. "Jděte dál beze mně, kluci," řekl Billy Pilgrim.
Kvarteto právě zpívalo "Počkej, až vyjde slunce, Nelly," když letadlo narazilo na vrcholek Sugarbush Mountain ve Vermontu. Všichni až na Billyho a druhého pilota se zabili. Tak to chodí.
První, kdo dorazil na scénu neštěstí, byli mladí rakouští lyžařští instruktoři z proslulého lyžařského střediska na úpatí hory. Mluvili spolu německy, když přecházeli od těla
k tělu. Na hlavách měli černé masky proti větru s dvěma otvory pro oči a červené kulichy. Vypadali jako mulisáci, jako běloši, vydávající se z legrace za černochy.
Billy měl proraženou lebku, ale byl stále při vědomí. Nevěděl, kdo je. Rty se mu pohybovaly a jeden z mulisáků k nim přiložil ucho, aby si poslechl slova, jež mohla být slovy umírajícího.
Billy měl dojem, že mulisák má něco společného s druhou světovou válkou, a zašeptal mu svoji adresu: "Schlachthof fünf."
Dolů se Sugarbush Mountain svezli Billyho na saních. Mulisáci táhli saně na lanech a melodicky jódlovali, aby jim, všichni uvolnili cestu. Dole na svahu se stezka kroutila kolem sloupů sedačkového výtahu. Billy hleděl vzhůru na všechny ty malé lidi v pestrých elastických oblecích, s obrovskými botami a brýlemi, s lebkami vylízanými sněhem, jak se na žlutých sedačkách houpají nebem. Usoudil, že patří do nějaké úžasné, nové fáze druhé světové války. Připadalo mu to docela v pořádku. Billymu vlastně připadalo v pořádku úplně všechno.
Dopravili ho do malé soukromé nemocnice. Z Bostonu přijel slavný neurochirurg a tři hodiny ho operoval. Billy byl ještě dva dny poté v bezvědomí a zdály se tnu milióny věcí, z nichž některé byly pravdivé. Ty pravdivé věci byly cestami v čase.
Jednou z těchto pravdivých věcí byl jeho první večer na jatkách. Tlačil spolu s chudákem Edgarem Derbym prázdný dvoukolák špinavou uličkou mezi prázdnými kotci pro zvířata. Jeli pro večeři do závodní kuchyně. Hlídal je šestnáctiletý chlapec jménem Werner Gluck. Náp…
