12
Výslech proběhl v Diehlově nemocničním pokoji u Samaritánů.
Kromě zapisovatele a Burgesse Diehla byl přítomen také prokurátor Skye Bannister, jeho zástupce Arthur Haggerty, detektiv Morris Bloom od caluské policie, detektiv Ralph Sears z úřadu okresního šerifa a advokát Matthew Hope.
„Nahrávejte,“ přikázal Haggerty zapisovateli.
Datum, čas, místo, přítomné osoby; Haggerty odrecitoval do mikrofonu všechny základní informace. Když Diehlovi přečetl varování ve smyslu Mirandova-Escobedova zákona, Diehl odtušil: „Nepotřebuju advokáta.“
„A chápete, že i v nepřítomnosti právního zástupce máte právo kdykoli výslech zastavit?“
„Chápu.“
„I kdybyste se později rozhodl, že si přece jenom chcete promluvit s advokátem, máte právo výslech kdykoli přerušit. Rozumíte?“
„Ano, rozumím.“
„Protože tady jsme v Americe,“ podotkl Skye Bannister.
„Tak dobře,“ pokračoval Haggerty. „Pane Diehle, než začnu s výslechem, chcete nám něco sdělit? Jestli nám chcete povědět vlastními slovy…“
A on jim to pověděl.
Věděl jsem o tom filmu, samozřejmě; věděl jsem, že pomáhá při natáčení filmu. Jenom jsem nevěděl, co je to za film.
S tou ženskou pracovala už jednou, asi před rokem a půl. Natáčela něco o zneužívání dětí a Meg v tu dobu pracovala ve školce. Meg to s dětmi umí. Náš Pán nám nikdy nedopřál vlastní děti, ale ona se věnovala těm dětem ve školce, dnem i nocí, z celého srdce. Tam se s tou ženskou setkala poprvé. Když se natáčely scény ve školce.
A pak mi pověděla, myslím Meg, že ta ženská natáčí další naučný film a prý potřebuje, aby jí pomohla s kostýmy. Meg to umí i s jehlou a nití. Řekla, že to potrvá jen od konce září do začátku listopadu, prý dobrá příležitost vydělat si trochu peněz navíc.
To mi řekla, ano.
Chci zdůraznit, že mi nikdy předtím nezalhala, ani přede mnou nic netajila.
Jenže potom jsem našel ty šeky.
Čtyři šeky, každý na patnáct set dolarů. První s datem prvního října, poslední ze čtyřiadvacátého října. Ještě je nedeponovala, asi se ještě nerozmyslela, kde je má deponovat, abych o těch penězích nevěděl. Ležely v horní zásuvce jejího sekretáře, až vzadu, pod kalhotkami. Už ani nevím, co jsem v té zásuvce s kalhotkami hledal.
Odkud máš tolik peněz, vyptával jsem se, jakou prací vyděláváš takové peníze? Na těch šecích stálo jenom: Za služby. Za jaké služby, chtěl jsem vědět. Kdes k tomu přišla, naléhal jsem, za co jsou ty šeky? Co znamená: Za služby?
Ona na to, že v jejích zásuvkách nemám co hledat, prý co tam má, je její soukromá věc. Povídám, za jaké služby ti ta společnost Prudent platí patnáct set dolarů? Tvrdila, že prý přece vím, že pracuje pro tu paní, co natáčí naučné filmy, prý připravuju pro ni kostýmy, vždyť jsem ti to už vysvětlila. Dělám garderobiérku. Proto jsem pět dnů v týdnu pryč z domova, ty nikdy neposloucháš, co ti povídám, pořád máš plno práce kolem orchidejí.
Namítl jsem, že to je spousta peněz za trochu šití. A ona na to, že filmové společnosti platí spoustu peněz, protože film, to je velký byznys.
Řekl jsem, že bych se chtěl podívat, jak ten film natáčejí, ale tvrdila, že to nejde, prý jsou uzavřená společnost. Vykládala, že režisérka, ta, co jí platí za kostýmy, je hrozně temperamentní dáma a nepřeje si, aby se u natáčení potloukali cizí lidé. Tomu se prý říká uzavřená společnost. Pak mě políbila a nabádala mě, ať si z toho nic nedělám, že pátého listopadu skončí s natáčením, což bylo o něco víc než za týden, a pak prý už bude pořád doma a budeme mít spoustu peněz, které si přivydělala.
Nevím, kde dlela její ústa, když mě ten večer políbila.
O Halloweenu – to bylo čtyři dny potom, co mi vykládala, jak připravuje kostýmy – mi přišla povědět, že budou natáčet noční scénu, prý je to velká scéna s maškarním plesem, takže tam zůstane celou noc. Povídám, no jistě, v pořádku. Ale jel jsem za ní. Ona jela volkswagenem na Fatback Key a já za ní v dodávce; držel jsem se zpátky, aby mě neviděla. Chtěl jsem vidět, co vlastně dělá za těch patnáct set dolarů týdně.
Po tom, co jsem tu noc viděl, b…
