Celá e-kniha Zemřela jako Sadie ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
6
Corwinův obhájce, šváb nešváb, si uvědomoval, že jestli nedá státnímu zastupitelství souhlas, aby se jeho klient zúčastnil přehlídky na policejním ředitelství, nařídí to soudce Nejvyššího soudu, a tak okamžitě svolil. Dal si jen podmínku, že to bude regulérní „paráda“ a že on se jí zúčastní. Rollie Chabrier, který byl v tomto případě žalobcem, ochotně souhlasil.
Regulérní přehlídka znamenalo, že Corwin a ostatní účastníci budou oblečeni v přibližně stejném stylu a budou stejně velcí, stejné postavy a barvy pleti. Za neregulérní by se považovalo například, kdyby ti ostatní byli portoričtí trpaslíci převlečení za klauny, protože ty by svědek ihned vyloučil a identifikoval zbývajícího muže, ať už to skutečně byl, nebo nebyl ten, kterého viděl prchat ze suterénu v noci, kdy došlo k vraždě. Rollie Chabrier vybral z detektivů svého úřadu šest mužů, kteří se vzrůstem a postavou podobali Corwinovi, požádal je, aby se oblékli neformálně, a pak je přivedl do kanceláře i s Corwinem, který nepřišel z Kalkaty ve vězeňském, ale v civilu.
Za přítomnosti Berta Klinga, Nory Simonovové a Corwinova obhájce - vypadal opravdu jako šváb a jmenoval se Harvey Johns - Rollie Chabrier řekl: „Slečno Simonovová, podívala byste se laskavě tady na těch sedm mužů a řekla mi, jestli některý z nich je ten, kterého jste viděla v suterénu na silvermineském Oválu v domě číslo 721 v noci 12. prosince kolem tři čtvrtě na jedenáct?“
Nora se podívala a pak řekla: „Ano.“
„Poznáváte jednoho z těch mužů?“
„Poznávám.“
„Kterého z nich jste viděla v suterénu?“
„Tady toho,“ řekla Nora a s jistotou ukázala na Ralpha Corwina.
Detektivové státního zastupitelství nasadili Corwinovi opět pouta a odvedli ho po chodbě k výtahu, který sjel o deset pater níž; tam čekal policejní vůz a odvezl ho zpátky do Kalkaty. V kanceláři poděkoval Harvey Johns Chabrierovi za regulérní přehlídku a pak mu sdělil, že jeho klient si dál nepřeje jeho služby a že bude patrně jmenován nový obhájce, což ovšem neznamená, že pracovat s Chabrierem nebylo potěšením. Chabrier poděkoval Johnsovi a ten se vrátil do své kanceláře v Isole. Chabrier poděkoval také Noře za spolupráci a Klingovi za to, že slečna Simonovová vážila cestu až sem do města, pak si podali s Klingem ruce a Chabrier doprovodil všechny k výtahu, rozloučil se a rychle se ztratil, ještě než se dveře výtahu zavřely. Byl to kulatý růžolící mužík s tenoučkým knírkem a hnědými botami k modrému obleku. Kling měl dojem, že pošilhává po prezidentském křesle.
V mramorové vstupní hale budovy řekl Kling: „Nic to nebylo, co říkáte?“
„Nebylo,“ řekla Nora, „a přece jen mám pocit - já nevím, ale připadám si trochu jako udavač. Já vím, že ten člověk zavraždil Saru Fletcherovou, ale stejně mi vadí, že ho moje identifikace pomůže odsoudit.“ Pokrčila rameny a pak se náhle omluvně zasmála: „V každým případě jsem ráda, že to mám za sebou.“
„Je mi líto, že to bolelo,“ řekl Kling. „Může se vám státní zastupitelství odvděčit obědem?“
„Státní zastupitelství nebo vy?“
„Vlastně já,“ řekl Kling. „Co byste tomu řekla?“
Byla, jak si Kling všiml, naprosto přímá, kladla otázky bezelstně jako dítě a na oplátku očekávala poctivé odpovědi. Aniž se zastavila, otočila k němu hlavu, dlouhé hnědé vlasy jí spadly přes jedno oko a řekla: „Když to bude jen oběd, tak jsem pro.“
„Jen oběd,“ řekl Kling, ale nemohl zakrýt zklamání. Uvědomoval si samozřejmě, že se ještě nevzpamatoval z rány, kterou mu zasadila Cindy Forrestová, když tak náhle přerušila jejich styky, a okouzlit někoho, jako je Nora Simonovová a uchvátit ji do náruče, ještě než Cindy stačí vykulit oči údivem, by byl příjemný způsob, jak si dokázat, že se ženám pořád ještě líbíme, ale Nora Simonovová stála na svém, děkuju a nic víc. „Když to bude jen oběd, tak jsem pro,“ řekla a dala tím jasně najevo, že o nějaký bližší vztah nestojí. Pochopila však tón Klingovy odpovědi, poznal to z jejího obličeje, který byl barometrem jejích citů. Reagoval na sebemenší popud. Kousla se do rtů. „Odpusťte,“ řekla…
