10
Výslech se konal v kanceláři poručíka Byrnese na policejní stanici 87. revíru, ani ne půl hodiny potom, co Arthura Llewelyna Farnese propustili z Greerovy všeobecné nemocnice. Po ošetření bodné rány nožem v levém rameni byl obviněn z napadení 1. stupně: „S úmyslem způsobit vážné fyzické zranění druhé osobě a ublížit této aneb třetí osobě smrtelnou zbraní nebo nebezpečným předmětem,“ což je trestný čin třídy C, minimální trest tři a maximální pět roků.
Jako bonbón navrch byl také obviněn z pokusu o vraždu, zločin třídy B, trest minimum tři a maximum dvacet pět let. Jeho žena, Sally Louise Farnesová, byla obviněna z týchž trestných činů, ale podle mínění policejní stanice snadno vyvázne tvrzením, že jednala v sebeobraně. Shromáždění detektivové a zástupkyně okresního státního žalobce jménem Nelly Brandová tu byli ani ne tak proto, aby se ujistili, že Farnes je obviněn právem - věděli, že tady obvinění sedí -, ale aby zjistili, co ví o vraždě otce Michaela.
Carella zavolal Nelly, jakmile si uvědomil, že jde o násilníka, jehož žena se už předtím svěřovala otci Michaelovi, jak s ní manžel zachází. Týž manžel napsal knězi dopis, který budil dojem výhrůžek, jakkoli zahalených. A jak sám přiznal, byl v kostele někdy na Boží hod odpoledne a přinejmenším jeden svědek - Nathan Hooper - vypověděl, že slyšel, jak se kněz s někým zuřivě hádá.
Nelly bylo dvaatřicet let, měla bystré modré oči a vlasy světlé jako písek, s kadeří vlající neposlušně do čela, což zřejmě odpovídalo jejímu energickému stylu. Měla na sobě tmavomodrou sukni a šedivé sáčko, růžovou jakoby pánskou košili s úzkou kovbojskou vázankou z červeného a modrého hedvábí a modré lodičky s pohodlným podpatkem. Carella ji měl velice rád, připomínala mu jeho sestru Angelu, ačkoli jí vůbec nebyla podobná.
Posadila se na okraj poručíkova stolu a ještě jednou poučila Farnese o jeho právech; pak se ho zeptala, jestli si nepřeje, aby byl výslechu přítomen jeho obhájce. Jako většina amatérů, kteří se octnou na štíru se zákonem, Farnes prohlásil, že žádného advokáta nepotřebuje, protože nic neprovedl, zločinu se naopak dopustila jeho manželka. Carella si pomyslel, že každý mizerný pouliční zlodějíček žádá o právního zástupce, jakmile mu na zápěstích zaklapnou pouta.
Nelly povinně poučila Farnese, že může výslech kdykoli přerušit, a může dokonce požádat o advokáta, jakmile bude mít pocit, že ho potřebuje, přesto, že ho teď odmítl. Pak se ho znovu zeptala, jestli tomu rozumí, a Farnes nedůtklivě odsekl: „To se ví, že rozumím, nejsem idiot! Má stará se mě pokoušela zabít.“
Když takhle splnila zákonné ustanovení podle Miranda-Escobedo, zapnula Nelly magnetofon, kývla na stenografa, který dělal rezervní zápis těsnopisem, řekla, že je 10.07 ráno 30. května, udala místo a přítomné osoby a začala s výslechem.
Otázka: Jak se jmenujete, prosím?
Odpověď: Arthur Llewellyn Farnes.
Ot.: Adresa bydliště?
Odp.: 157 Groverův park-jih.
Ot.: Číslo bytu, prosím?
Odp.: 12 C.
Ot.: Žijete v tomto bytě a na této adrese se svou ženou Sally Louisou Farnesovou?
Odp.: Jo. Včera se mě snažila zabít.
Ot.: Pane Farnesi, byl jste včera v 18.45 ošetřen na pohotovosti Greerovy všeobecné nemocnice, protože jste měl bodnou ránu v levém rameni?
Odp.: Sakra, jo.
Ot.: Nechali si vás v Greerově všeobecné na pozorování celou noc a…
Odp.: Nechali.
Ot.: … a propustili v 9.32 dnes ráno, kdy vás detektiv Carella a Hawes vzali do vazby…
Odp.: Jo.
Ot.: … a odvezli sem na 87. revír k výslechu. Je to tak?
Odp.: Je.
Ot.: Byl jste informován, že jste obviněn z napadení prvního stupně, což je trestný čin třídy C…
Odp.: Byl.
Ot.: A také z pokusu o vraždu, což je trestný čin třídy B.
Odp.: Ale zavraždit chtěla moje stará mě.
Ot.: Byl jste informován o těchto obviněních proti vám?
Odp.: Byl.
Ot.: A přirozeně vám přečetli, jaká máte práva podle zákonného ustanovení Nejvyššího soudu v případu Miranda-Escobedo, a vy jste řekl, že tomu rozumíte, ano?
Odp.: Přečetli mi to a já jsem řek, že rozumím.
Ot.: A…
