Celá e-kniha Dům na úskalí ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
JEDENÁCTÁ KAPITOLA
Motiv
Bylo to jako rána do hlavy.
Obrátil jsem se na Poirota.
„Tohle jste myslel?“
„Ano, mon ami. Dnes ráno — jsem věděl.“.
„Ale jak jste to věděl? Jak jste to uhodl? Říkal jste, že vám to u snídaně hledělo přímo do tváře.“
„To je pravda, příteli. Z titulní strany novin. Vzpomněl jsem si na rozhovor u včerejší večeře — a pochopil jsem všechno.“
Znovu se obrátil k Nick.
„Vy jste se tu zprávu dozvěděla včera večer?“
„Ano. Z rádia. Vymluvila jsem se na telefon. Chtěla jsem tu zprávu slyšet sama — pro případ, že…“ Těžce polkla. „A slyšela jsem ji…“
„Já vím, já vím.“ Vzal její ruku do obou svých.
„Bylo to — příšerné. A chodili všichni ti lidé. Vůbec nevím, jak jsem to všechno vydržela. Připadala jsem si jako ve snu. Viděla jsem sama sebe zvenčí — jak se chovám úplně normálně. Bylo to divné.“
„Ano, ano, chápu.“
„A pak, když jsem šla Freddie pro ten pléd, na minutku jsem se sesypala. Poměrně rychle jsem se zase vzpamatovala. Ale Maggie na mě pořád volala kvůli kabátu. Pak si konečně vzala můj šál a šla pryč a já jsem se trochu napudrovala, namalovala si rty a šla jsem za ní. A ona tam byla — mrtvá…“
„Ano, ano, to musel být strašný šok.“
„Vy to nechápete. Já měla vztek! Přála jsem si, abych to byla já! Chtěla jsem být mrtvá — a přitom — jsem naživu a před sebou mám možná spoustu let života! A Michael je mrtvý — utopený někde daleko v Pacifiku.“
„Pauvre enfant.“
„Nechci žít. Říkám vám, že nechci žít!“ vykřikla vzpurně.
„Já vím — já vím. Pro každého, mademoiselle, nastane někdy čas, kdy by dal přednost smrti před životem. Ale to přejde — přejde bolest a smutek. Teď tomu nevěříte, já vím. Je zbytečné, aby vám stařec jako já něco říkal. Prázdná slova — to si myslíte — prázdná slova.“
„Myslíte, že zapomenu — a vdám se za někoho jiného? Nikdy!“
Docela jí to slušelo, jak tak seděla v posteli se zaťatými pěstmi a hořícími tvářemi.
Poirot laskavě řekl:
„Ne, ne. Nic takového nemyslím. Jste velmi šťastná, mademoiselle. Miloval vás statečný muž — hrdina. Jak jste se s ním seznámila?“
„To bylo v Le Tourquet — loni v září. Skoro před rokem.“
„A zasnoubili jste se — kdy?“
„Těsně po Vánocích. Ale muselo to být tajné.“
„A proč?“
„Kvůli Michaelovu strýci — starému siru Matthewovi Setonovi. Miloval ptáky a nenáviděl ženy.“
„Ah! Ce n’est pas raisonable!“
„Ne — takhle přesně jsem to nemyslela. On to byl úplný blázen. Myslel si, že ženy ničí mužům život. A Michael na něm byl úplně závislý. Byl na Michaela strašně pyšný a financoval stavbu Albatrosa a všechny náklady na let kolem světa. Byl to největší sen jeho života, stejně jako Michaelův. Kdyby to byl Michael dokázal — byl by mohl od strýce žádat cokoliv. A i kdyby se starý sir Matthew přese všechno nedal obměkčit, tak už by na tom nezáleželo. Michael by už měl jméno — byl by z něj něco jako světový hrdina. Jeho strýc by se nakonec umoudřil.“
„Ano, ano, chápu.“
„Ale Michael říkal, že by byla katastrofa, kdyby se něco prozradilo předem. Musíme to držet v naprosté tajnosti. A já jsem to také splnila. Nikdy jsem to nikomu neprozradila — dokonce ani Freddie.“
Poirot zasténal.
„Kéž byste to byla řekla mně, mademoiselle.“
Nick na něj vytřeštila oči.
„Ale jaký by v tom byl rozdíl? To přece nemohlo mít nic společného s těmi záhadnými útoky na mě? Ne, slíbila jsem to Michaelovi — a slovo jsem dodržela. Ale bylo to hrozné — ten strach, ta věčná nejistota — byla jsem pořád celá rozklepaná. A všichni říkali, jak jsem nervózní. A já jsem to nemohla vysvětlit.“
„Ano, to všechno chápu.“
„Víte, on už jednou nezvěstný byl. Při přeletu pouště cestou do Indie. To bylo také dost hrozné, ale nakonec to dobře dopadlo. Jeho stroj byl poškozený, ale nakonec ho opravil a pokračoval v cestě. A já jsem si pořád říkala, že tentokrát to bude také tak. Všichni říkali, že musí být mrtvý — a já jsem pořád přesvědčovala sama sebe, že ve skutečnosti je určitě v pořádku. A pak — včera večer…“
Nedořekla.
„Až do té doby jste doufala?“
„Já nevím. Spíš myslím, že jsem tomu od…
