Dům na úskalí (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

DVACÁTÁ PRVNÍ KAPITOLA
Osoba K.

Lazarus k ní rychle přistoupil.

„Miláčku,“ řekl. „Miláčku.“

Poirot došel k likérníku, nalil sklenici vína, donesl ji Frederice a stál nad ní, když ho pila.

Podala mu sklenici zpátky a usmála se.

„Už jsem v pořádku,“ řekla. „Co — co máme dělat teď?“

Podívala se na Jappa, ale inspektor zavrtěl hlavou. „Já jsem na dovolené, paní Riceová. Jen jsem vyhověl starému příteli — nic jiného tu nedělám. Případ je v pravomoci policie ze St. Loo.“

Podívala se na Poirota.

„A pan Poirot velí policii ze St. Loo?“

„Ale! Quelle idée, madame! Já jsem pouze skromný poradce.“

„Pane Poirote,“ řekla Nick, „nemohli bychom to ututlat?“

„Přejete si to, mademoiselle?“

„Ano. Konečně — mě se to týká nejvíc. A teď už žádné další útoky na mě nebudou.“

„Ne, to je pravda. Žádné další útoky na vás už nebudou.“

„Vám leží na srdci Maggie. Ale, pane Poirote, Maggie už zpátky k životu nepřivede nic! Když to všechno zveřejníte, přivoláte na Frederiku spoustu trápení a publicity — a ona si to nezaslouží.“

„Říkáte, že si to nezaslouží?“

„Samozřejmě že ne! Říkala jsem vám od samého začátku, že má manžela násilníka. Viděl jste to sám — jaký je. Ale teď je mrtvý. Tím to může skončit. Ať policie dál hledá toho člověka, který zastřelil Maggie. Prostě ho nenajdou, to je všechno.“

„Takže tohle tedy říkáte, mademoiselle? Ututlat to.“

„Ano. Prosím. Prosím. Prosím, milý pane Poirote.“

Poirot se zvolna rozhlédl.

„Co říkáte vy všichni?“

Postupně se všichni vyjádřili.

„Já souhlasím,“ řekl jsem, když na mě Poirot pohlédl.

„Já také,“ připojil se Lazarus.

„Je to to nejlepší, co se dá dělat,“ kývl Challenger.

„Pojďme zapomenout na všechno, co se tady dnes udalo.“ To řekl velmi rázně Croft.

„Od vás mě to nepřekvapuje,“ odsekl Japp.

„Nebuďte na mě zlá, drahoušku,“ fňukala jeho žena směrem k Nick. Ta na ni pohrdlivě pohlédla, ale neřekla nic.

„Ellen?“

„Já ani William neřekneme jediné slovo, pane. Čím míň se o něčem mluví, tím dřív se na to zapomene.“

„A vy, pane Vyse?“

„Takového něco se ututlat nedá,“ prohlásil Charles Vyse. „Na příslušných místech musejí být známa fakta.“

„Charlesi!“ vykřikla Nick.

„Je mi líto, miláčku. Dívám se na to z právního hlediska.“

Poirot se náhle rozesmál.

„Takže je to sedm k jedné. Náš dobrý Japp je neutrální.“

„Já jsem na dovolené,“ prohlásil Japp s úsměvem. „Já se nepočítám.“

„Sedm k jedné. Jen pan Vyse stojí mimo — na straně pořádku a zákona. Pane Vyse, vy jste muž pevného charakteru!“

Vyse pokrčil rameny.

„Situace je naprosto jasná. Je možné udělat jen jedinou věc.“

„Ano — jste čestný muž. Eh bien — i já se přidám k menšině. Já jsem také pro pravdu.“

„Pane Poirote!“ vykřikla Nick.

„Mademoiselle — vy jste mě do případu zatáhla. Vstoupil jsem do něj na vaše přání. Teď mě umlčet nemůžete.“

Pozvedl výhružně ukazovák v gestu, které jsem dobře znal.

„Sedněte si — všichni si sedněte, a já vám povím — pravdu.“

Umlčeni jeho velitelským postojem jsme se poslušně posadili a obrátili k němu pozorné tváře.

Ecoutez! Mám tady seznam — seznam osob spojených se zločinem. Označil jsem je písmeny abecedy až po písmeno J. J. byl někdo neznámý — spojený se zločinem prostřednictvím někoho z ostatních. Až do dnešního večera jsem nevěděl, kdo je J., ale věděl jsem, že taková osoba existuje. Události dnešního večera dokázaly, že jsem měl pravdu.

Ale včera jsem si náhle uvědomil, že jsem udělal vážnou chybu, že jsem někoho vynechal. Přidal jsem do svého seznamu další písmeno. Písmeno K.“

„Další neznámá osoba?“ zeptal se pan Vyse s lehkým pohrdáním.

„Ne tak docela. Použil jsem J. jako symbol pro neznámou osobu. Další neznámá osoba by byla jen další J. K. má jiný význam. Znamená osobu, která měla být do původního seznamu zařazena, ale byla vynechána.“

Naklonil se nad Frederikou.

„Buďte klidná, madame. Váš manžel nebyl vinen vraždou. Mademoiselle Maggie zastřelila osoba K.“

Nechápavě na něj zírala.

„Ale kdo je K.?“

Poirot kývl na Jappa. Ten vystoupil vpřed a promluvil hlasem připomínajícím doby, kdy svědčíval u policejních soudů.

„Na základě obdržených informací jsem zde zaujal postavení brzo zvečera; do domu mě tajně uvedl pan Poirot. Byl jsem ukrytý za závěsy v salonu. Když byli všichni shromážděni v této místnosti, do salonu vešla mladá dáma a rozsvítila. Došla ke krbu a otevřela malý výklenek v obložení, který byl zřejmě ovládán pružinou. Z tohoto výklenku vyňala pistoli. S ní v ruce opustila místnost. Sledoval jsem ji. Pootevřel jsem dveře a viděl jsem její další pohyby. Návštěvníci po příchodu zanechali v hale kabáty a pláště. Mladá dáma pečlivě otřela pistoli kapesníkem a pak ji vložila do kapsy šedého pláště, majetku paní Riceové —“

Nick vykřikla.

„To je lež — každé slovo je lež!“

Poirot na ni ukázal.

Voilà!“ řekl. „Osoba K.! To mademoiselle Nick zastřelila svou sestřenici Maggie Buckleyovou.“

„Zbláznil jste se?“ vykřikla Nick. „Proč bych zabíjela Maggie?“

„Abyste zdědila peníze, které jí odkázal Michael Seton! I ona se jmenovala Magdala Buckleyová — a to s ní byl zasnouben — ne s vámi.“

„Vy — vy —“

Stála a třásla se, neschopna promluvit. Poirot se obrátil k Jappovi.

„Telefonoval jste na policii?“

„Ano, čekají v hale. Mají zatykač.“

„Všichni jste zešíleli!“ vykřikla pohrdlivě Nick. Rychle přiskočila k Frederice. „Freddie, dej mi svoje hodinky jako — jako památku, ano?“

Frederica pomalu odepnula své ozdobné hodinky ze zápěstí a podala je Nick.

„Díky. A teď — no, asi musíme tu dokonale směšnou komedii dohrát.“

„Komedii, kterou jste naplánovala a zinscenovala v Domě na úskalí. Ano — ale neměla jste svěřit hlavní roli Herculu Poirotovi. To byla, mademoiselle, vaše chyba — velmi vážná chyba.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024