KAPITOLA 15
Vraždění v Corleone vzbuzovalo hrůzu dokonce i na Sicílii, v zemi, kde je běžné zabít člověka se stejnou krvelačností, s jakou Španělé zabíjejí býky. Rodiny se vyvražďovaly kvůli jedinému olivovníku, sousedé se zabíjeli kvůli vodě, kterou si vzali ze společného pramene, muž mohl zemřít kvůli lásce – totiž když se neslušným pohledem dotkl cti něčí manželky nebo dcery. Dokonce i chladnokrevní přátelé Přátel propadali tomuto šílenství a jejich skupiny spolu v Corleone bojovaly na život a na smrt, dokud don Croce nenastolil pořádek a klid.
A v tomto městě dostal Stefan Andolini přezdívku Fra Diavolo, Bratr ďábel.
Don Croce si ho zavolal k sobě a dal mu instrukce. Má se přidat ke Giulianovi a získat jeho důvěru. Zůstane u něho do chvíle, kdy mu dá don Croce příkaz, jak postupovat dále. Mezitím bude posílat informace, například o Giulianově skutečné síle nebo o věrnosti Passatempa a Terranovy. O Pisciottově věrnosti nikdy nepochyboval, u něho bylo třeba zjistit jeho slabé stránky. Až se objeví příležitost, Andolini Giuliana zabije.
Andolini se Giuliana nebál. Navíc byl zrzavý. A protože zrzaví lidé jsou v Itálii vzácností, byl v skrytu duše přesvědčen, že nemusí zachovávat žádné zásady. Věřil, že všechno, co udělá, bude úspěšné; cítil se nejchytřejší ze všech.
Vybral si dva mladíky, kteří do mafie sice ještě nepronikli, ale věřili, že se jim to jednou podan. Trojice se vydala do kopců na lov Giuliana; měli u sebe lupary a když přicházeli blíž, zastavila je hlídka vedená Pisciottou.
Andolini začal vysvětlovat a Pisciotta ho poslouchal s nepohnutou tváří. Andolini tvrdil, že ho hledají karabiniéři, protože v Corleone zavraždil socialistického agitátora. Zčásti to byla pravda. Neřekl ovšem, že policie a karabiniéň důkazy nemají a že Andoliniho chtěli jen vyslechnout. A díky zákroku dona Croceho to neměl být řádný výslech, ale spíše jen přívětivý rozhovor. O dvou mladících, kteří ho doprovázeli, řekl, že i je hledá policie jako spolupachatele vraždy. I to byla pravda. Andoliniho se však při řeči zmocňoval nepříjemný pocit. Pisciotta se totiž tvářil, jako by poslouchal známého nebo člověka, o kterém už slyšel, a ví, co si o něm má myslet.
Andolini dále tvrdil, že jde do kopců proto, že doufá, že se bude moci přidat ke Giulianovi. Nakonec vytáhl trumf. Jeho naději podpořil sám Turiho otec. Stefan Andolini je totiž bratrancem velkého Vita Corleona z Ameriky. Pisciotta přikývl. Andolini pokračoval. Don Vito Corleone se narodil v městě Corleone stejně jako Andolini. Zabili mu otce a jeho pronásledovali tak dlouho, až odešel do Ameriky a stal se tam velkým kmotrem. Na Sicílii přišel jen vykonat pomstu na otcových vrazích a Stefan Andolini byl jedním z jeho pomocníků. Za odměnu ho mohl v Americe navštívit. Setkal se tam s Turiho otcem, který pracoval jako zedník na stavbě donova nového sídla na Long Islandu. Spřátelili se a Andolini se teď před odchodem do kopců v Montelepre zastavil a Giulianův otec ho v jeho rozhodnutí podpořil.
Pisciotta při vyprávění zpozorněl. Muž v něm vzbuzoval nedůvěru, ať už zrzavými vlasy nebo tváří vraha. A nelíbili se mu ani dva pomocníci, kteří ho doprovázeli.
„Půjdeme ke Giulianovi,“ řekl Pisciotta, „ale ty lupary si nechte pověšené na zádech. Bez jeho svolení je sundat nesmíte.“
Stefan Andolini se usmál a šibalsky dodal: „Ale Aspanu, vždyť tě znám a věřím ti. Vezmi si klidně mou luparu a tví chlapci mohou udělat totéž mým pomocníkům. Až promluvím s Giulianem, jistě nám zbraně vrátí.“
„Nejsme mezci, abychom vám nosili zbraně. Jen si je neste sami,“ zamručel Pisciotta a vykročil, aby je přes kopce odvedl na útes čnící nad Montelepre, kde měl Giuliano svůj hlavní stan.
Bylo tam více než padesát členů skupiny, čistili si zbraně a opravovali výstroj. Giuliano seděl u stolu a díval se dalekohledem.
Dříve než představil nové příchozí, promluvil si Pisciotta s Giulianem mezi čtyřma očima. Řekl mu všechno, co věděl. „Zdá se mi to poněkud podezřelé,“ dodal.
„Myslíš si, že jsi ho už někde …
