Sicilián (Mario Puzo)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kniha druhá

TURI GIULIANO

 

1943

 

KAPITOLA 2

V září roku 1943 přednášel historii a literaturu na palermské univerzitě profesor Hector Adonis. Byl malý, a tak si ho – ačkoli byl velmi talentovaný – ostatní profesoři nevážili tak, jak by si zasloužil. Bylo už na Sicílii zvykem, že za jakoukoli tělesnou vadu si člověk vysloužil přezdívku; posměch často hraničil s hrubostí. Jediný, kdo si cenil jeho skutečných kvalit, byl rektor.

V září roku 1943 se měl život Hectora Adonise podstatně změnit. V jižní Itálii už válka skončila. Sicílii právě obsadila americká armáda a pronikla už i na pevninu. Fašismus byl poražen, Itálie se znovu narodila; bylo to poprvé po čtrnácti stoletích, kdy nad sicilským ostrovem nevládl nikdo cizí. Hector ovšem znal ironii dějin a nedělal si velké naděje. Právo si začínala přisvojovat mafie. Jako zlá nemoc prorůstala do společenského tkaniva a zdravý organismus ochromovala stejně jako státní moc. Hector Adonis měl ze svého úředního okna výhled na školní dvůr a na několik budov, které snad bylo možno nazvat areálem univerzity.

Na Sicílii nepotřebovali studentské koleje, vysokoškolský život tu vypadal úplně jinak než v Anglii nebo v Americe. Vysokoškoláci většinou studovali doma a v určených termínech chodili na konzultace ke svým profesorům. Ti sice přednášeli, ale jejich přednášky si studenti klidně mohli dovolit ignorovat. Stačilo udělat zkoušky. Podle Hectora Adonise tento systém nestál za nic a především nebyl vhodný pro Sicilany, kteří by jako sůl potřebovali školní disciplínu běžnou v jiných zemích.

Ze svého okna sledoval jako z kostelní věže, jak šéfové mafie ze všech sicilských provincií chodí soustavně zasahovat k různým profesorům. Pokud se na tyto mafiánské vůdce díval s podezřením fašistický režim, drželi se s pokorou v pozadí. Pod volným americkým režimem přinášejícím demokracii ovšem vystrčili růžky, vylezli jako červi a pokračovali ve svých předchozích praktikách. Z pokorných oveček se vyklubali vlci.

Šéfové mafie, přátelé Přátel, vůdci malých místních klanů v mnoha sicilských městech, přicházeli ve svátečních oblecích prosit za studenty, kteří neprospívali a kteří byli příbuzní nebo synkové bohatých statkářů či Přátel. Tito studenti by univerzitu nikdy nedostudovali, kdyby někdo nezakročil. A úspěšně absolvovat – to bylo velmi důležité. Jak jinak by se mohly rodiny zbavit synů bez ctižádosti, vloh a inteligence? Rodiče by je museli živit do smrti. Jenomže s diplomem, s tím kouskem pergamenu z univerzity, se mohli tihle holoubkové stát učiteli, lékaři, členy parlamentu nebo přinejmenším malými státními úředníky.

Hector Adonis pokrčil rameny; jedinou útěchu čerpal z dějin. I jeho milovaní Britové nechali v dobách největší slávy svého impéria vést svoje vojsko stejně neschopnými mladíky, kterým kupovali důstojnické hodnosti a místa velitelů na velkých lodích zámožní rodiče. A impérium se nezhroutilo. Velitelé sice vedli své jednotky do zbytečných masakrů, je však třeba přiznat, že se svým mužstvem umírali i oni, statečnost byla v jejich společenské vrstvě imperativem. A jejich smrt pak zase řešila problém neschopných a nekvalifikovaných, kteří byli pro stát přítěží. Italové takové hrdinství neznali, ani nebyli tak praktičtí. Milovali svoje děti, chránili je před soukromými pohromami a stát ať se o sebe postará sám.

Hector Adonis pozoroval ze svého okna tři místní šéfy mafie, kteří se motali dole a hledali své oběti. Měli na sobě vysoké kožené boty, na hlavě plátěné čepice, a protože bylo ještě teplo, těžké dyftýnové haleny měli jen přehozené přes ramena. Nesli koše plné ovoce a opletené demižóny s domácím vínem, aby měli co nabídnout. Nebylo to podplácení, jen jakýsi zdvořilý lék proti leknutí, které profesorům sevře hrdlo hned, když je uvidí. Protože profesoři byli většinou rodilí Sicilané a věděli velmi dobře, že nemohou nevyhovět.

Jeden ze šéfů mafie, oblečený tak, že by mohl vystupovat jako venkovan v představení Sedláka kavalíra, vešel do budovy a stoupal po schodech…

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024