9
Vzhledem k počtu lidských vražd, k nimž denně docházelo ve všech pěti částech města, překvapilo Klinga, že se tato aglomerace honosí jedinými jatkami. Městští otcové a Svaz řezníků (který mu poskytl tuto informaci), nebyli naklonění zabíjení zvířat uvnitř hranic svého životního prostoru. Ty jediné jatky byly na Boswellově třídě v Calm’s Pointu a specializovaly se na porážku jehňat. Většina dalších porážek se prováděla, jak předpokládal Grossman, ve čtyřech specializovaných závodech v sousedním státě na opačném břehu řeky. Protože Calm’s Point byl ze všech lokalit nejblíž, vydal se Kling na Boswellovu třídu jako první. Vyzbrojil se seznamem, který si pořídil v laboratoři, a také kresbou, kterou mu dali v Úřadu kriminální evidence. Nevěděl přesně, co hledá, nebo co chce zjistit. Do jatek nestrčil v celém svém životě ani nos.
Po návštěvě jatek v Calm’s Pointu si nepřál, aby to ještě někdy musel udělat. Naneštěstí ho čekaly ještě čtvery na druhé straně řeky.
Na krev byl zvyklý, zvykne si na ni každý policista. Uvykl pohledu na lidské bytosti krvácející sto rozličnými způsoby z tisíce rozličných ran - na to všechno si zvykl. Byl svědkem různých přepadení, ať s břitvou nebo nožem, pistolí nebo brokovnicí, viděl tělesné schránky rozervané nebo proděravělé, krev, která začíná prýštit nebo stříká do výše. Viděl je mrtvé a zakrvavené, a viděl je i živé a krvácející po napadení. Ale ještě nikdy neviděl, jak se zabíjí zvíře, a při tom pohledu se mu chtělo zvracet. Jen taktak se soustředil na to, co mu vykládal vrchní řezník. Uši mu zaléhaly bečením jehňat, vzduch byl plný pachu krve. Hlavní řezník se díval na kresbu, kterou k němu Kling napřáhl, nechal na obalu krvavý otisk prstů a potřásl hlavou. Za ním řvala zvířata.
Vzduch venku byl studený, zavrtával se do nosních dírek. Vtahoval jej chtivě vdech po vdechu a zhluboka vychutnával ten čistý proud. Nechtělo se mu jít na druhou stranu řeky, ale šel. Oběd vynechal, protože věděl, že by ho žaludek neudržel, a navštívil ještě dvoje jatky. Když ani tam nic nenašel, chystal se otráveně zajít do těch dvou zbývajících.
Při vyšetřování existuje intuice, která je velice blízká pravdě; je to, když si policista náhle uvědomí, že ho čeká čerstvý objev. Ta intuice existuje v životě, nejen v románech. Jakmile Kling vjel do přístaviště, věděl, že se trefil. Bylo to náhlé a oslnivé vědomí. Vystoupil z policejního sedanu se slabým a neurčitým úsměvem a spatřil ohromné bílé návěstí se slovy BRATŘI PURLEYOVÉ, a.s., zaujímající celý hořejšek budovy obrácené k řece. Stál uprostřed otevřeného doku velikosti baseballového hřiště a beze spěchu si prohlížel okolí, zatímco probouzející se vědomí hlásalo: To je ono, to je ono, to je ono!
Jedna strana doku byla otevřená k vodě. Za dvěma benzinovými pumpami na břehu viděl Kling přes řeku vysoké budovy města, odrážející se od šedivé říjnové oblohy. Na chvíli spočinul pohledem na nejbližším okolí a pak prudce otočil hlavu doprava, kde bylo přivázáno půl tuctu rybářských člunů; rybáři odhazovali sítě a košíky, vyskakovali na břeh a pak seděli s nohama v holinkách visícíma přes okraj prken, čistili a oškrabovali ryby a házeli je do vymytých, novinami vyložených košů. Obličej se mu roztáhl v úsměvu. Teď už si byl jistý, že tady, v tomhle přístavišti zapadnou všechny kousky do sebe.
Znova obrátil pozornost k budově jatek, která tvořila téměř celou jednu stranu pravoúhlého přístaviště. Ve vzduchu nad řekou křičeli rackové v místech, kde do ní proudily nezakrytým korytem odpadky. Do zadní části cihlové budovy vedly koleje, vlečka od skladišť stojících asi dvacet metrů od přístaviště. Šel ke kolejím a podle nich dál až k budově.
Vedly přímo do ohrad pro dobytek, teď prázdných, vedle nichž byly kovové dveře do jatek. Věděl, co tam najde na podlaze, viděl už tři takové podlahy.
Správce se jmenoval Joe Brady a byl neobyčejně potěšený, že může Klingovi pomoct. Zavedl ho do malé, sklem oddělené kancelářičky s výhledem na místo porážek (Kling se posadil zády k ně…
