KDYŽ ElLEEN BURKEOVÁ přišla do banky, žena v brýlích jí sdělila, že slečna Stanfordová odešla před necelými deseti minutami. Ukázala Eileen lístek s podpisy, který slečna Stanfordová podepsala. Eileen věděla, že bude muset jet až do centra pro soudní příkaz, aby mohla otevřít bezpečnostní schránku.
Věděla také, že schránka bude prázdná. Právě když vcházela do stanice metra, aby jela na High Street, na policejní stanici byl ten den doručen druhý vzkaz.
Setřes dřímotu a pozor dej: Probuď se a bdi!
„Už zase!“ řekl Meyer. „Popichuje nás s Shakespearem.“
„Pokud je to Shakespeare,“ poznamenal Kling. „Co jinýho by to bylo než Shakespeare?“
„Myslí si o nás, že jsme troubové,“ řekl Meyer. „Třeba jsme troubové,“ podotkl Genero. Nikdo se proti tomu neozval.
„Zkusme přijít na to, co nám chce sdělit,“ navrhl Carella. „To by nemělo být moc těžké.“
„Já mám na práci něco jinýho,“ řekl Parker a odešel na toaletu.
„Říká nám, abysme se probudili.“
„Jinak…“
„‚Setřes dřímotu a pozor dej.‘“
„‚Probuď se a bdi!‘“
„Ani se to nerýmuje,“ řekl Genero.
Dr. JAMES Melvtn HUDSON byl primářem onkologického oddělení nemocnice Mount Pleasant, která nebyla příliš vzdálená od místa v Diamondbacku, kde měla Sharyn Cookeová svoji soukromou praxi.
Jako člen lékařského týmu v kanceláři zástupkyně policejního lékaře v Majestě podléhal pouze Sharyn, své bezprostřední nadřízené.
V poledne ten čtvrtek, kdy detektiv Eileen Burkeová měla namířeno do centra pro soudní příkaz, Hudson požádal Sharyn, zda by s ním nešla na oběd, a oba sešli do bistra zvaného Burgef and Bun, které se nacházelo přímo v komplexu na Rankin Plaza. V komplexu, v němž se nacházela kancelář zástupce hlavního policejního lékaře, byla rovněž chemická čistírna, fitness centrum, pošta a obchod s hudebními nosiči nazvaný Lorelie Records. Policista, který byl nedávno postřelen nebo třeba jen dostal kopanec, si mohl před vyšetřením u lékaře dát kávu nebo oběd, nechat si vyžehlit bundu od uniformy, než mu udělají rentgen, skočit si po návštěvě u lékaře do posilovny, pak koupit a poslat matce k narozeninám cédéčko – a to všechno pod jednou střechou. Záleželo hlavně na místě.
Důležité však bylo i správné načasování.
Ve čtvrt na jednu, když Hudson a Sharyn vcházeli do bistra, uvnitř bylo plno podobně smýšlejících lidí.
Přesto se po nich mnozí z přítomných otočili. Přicházela totiž dvojice neobyčejně pohledných černochů, na první pohled lékařů. Oba na sobě měli bílý plášť, Sharyn měla stetoskop na krku a Hudsonovi visel z kapsy. On byl metr pětaosmdesát vysoký. Ona metr dvaasedmdesát. Veškerý hovor téměř ustal, když prošli dveřmi. Majitel bistra je zavedl k boxu u zadní stěny. Objednali si polévku a sendviče a pak soustředěně a vážně hovořili o pacientovi, kterého oba vyšetřovali ten den dopoledne. Sharyn proto, že onen policista byl postřelen před dvěma měsíci, a Hudson protože dotyčný policista se mu svěřil, že tři týdny před střelbou mu byly z močového měchýře odstraněny dva nezhoubné nádory. Když jim přinesli jídlo, na chvíli se přestali bavit o práci. Sharyn se zmínila o filmu, který s Klingem viděla o víkendu, a Hudson prohlásil, že už má pokrk filmů pro patnáctileté kluky.
„Už se netočí skoro nic pro dospělý,“ řekl.
„Všechny filmy nejsou tak strašný,“ namítla Sharyn.
Byla unavená.
Ten den už strávila v kanceláři policejního lékaře tři hodiny a nejradši by šla domů. Ještě však musela jet autobusem zpátky do města, kde měla odpoledne vlastní praxi. Někdy odpoledne.
„Radši bych doma poslouchal muziku,“ řekl Hudson. Vzápětí dodal: „Slyšelas někdy rapovou kapelu, která se jmenuje Špit Shine?“
„Ne,“ odpověděla. „Mně se rap moc nelíbí.“
„Jestli myslíš JVIrtvej polda, dobrej polda‘ a podobný slogany, tak s tím to dávno nemá nic společnýho.“
„Já nevím, co znamená JVlrtvej polda, dobrej polda‘.“
„To je jedna z podob gangsta rapu,“ vysvětloval Hudson. „Špit Shine šli ale ještě dál. Obraceli se přímo na neduhy černé společnosti. Nesnažili se tvrdit, že za všechno můžou Bělouši. Ptali…
