12
V kanceláři hotelu Breakwater na mne čekal naléhavý vzkaz od Alessie, abych jí okamžitě zavolal. Což jsem učinil.
"Miranda je úplně zničená..., ona prostě šílí," řekla Alessia a já jí na hlase poznal, že sama nemá daleko k hysterii a že ztrácí trpělivost. "Už mi třikrát telefonovala, strašně plakala a prosila mě, abych tě donutila něco podniknout."
"Moje milá Alessie, třikrát se zhluboka nadechni a pokud stojíš, tak si prosím sedni."
"Já...," vydechla překvapeně a skoro pobaveně. Po chvilce se znovu ozvala. "Dobře. Tak já už sedím. Miranda má veliký strach. Zní to takhle líp?"
"Jistě," řekl jsem s úsměvem. "Tak co se děje?"
"Vrchní komisař Rightsworth a John Nerrity něco chystají a nechtějí o tom s Mirandou vůbec diskutovat, a Miranda se zoufale snaží je od jejich plánů odradit. Chce, abys je přesvědčil, aby od toho, co chystají, ustoupili."
"A co vlastně chystají?"
"John hodlá předstírat, že uposlechne pokyny těch únosců. Bude předstírat, že shání ty peníze. Pak jako ty peníze bude předávat a v tom okamžiku do toho vpadne Rightsworth a donutí prý únosce, aby vyzradili, kde je Dominik." Vzdychla. "Ale to je přece právě..., tím se to tehdy se mnou v Bologni pokazilo, ne?"
"Ano. Přepadení na M. P. je podle mého příliš riskantní."
"Co je M. P.?"
"Promiň. Místo předávačky, místo, na kterém se předává v určenou dobu výkupné."
"Víš, Miranda tvrdí, že John prostě žádné výkupné platit nechce a že ho Rightsworth ubezpečuje, že platit nebude."
"Hm. V tom případě chápu, že je Miranda rozčilená. Odkud ti volala? Z domova?"
"Prosím? Ach jé! Oni jim to odposlouchávají..., já si to neuvědomila, policie musela slyšet každé naše slovo."
"To jistě," podotkl jsem suše.
"Volala seshora, z ložnice, asi ji to vůbec nenapadlo... A taky říkala..., to se tedy povedlo..., říkala, že John lituje, že se vůbec s vaší firmou spojoval, protože mu radíte, aby něco zaplatil. Rightsworth mu tvrdí, že se policie o všechno dokáže postarat sama a že je zbytečné do věci zatahovat nějaké outsidery."
To na Rightsworthe vypadalo.
"Miranda říká, že se její muž chystá vaší firmě oznámit, že už vaši pomoc nepotřebuje. Tvrdí, že by to byly zbytečně vyhozené peníze... a Miranda z toho šílí."
"Hm. Prosím tě, kdyby se ti zase ozvala, nějak ji budeš muset upozornit, že má napíchnutý telefon. Jestli má aspoň kousek rozumu, tak ti potom zavolá odjinud. A ty ji můžeš ubezpečit, že udělám všechno, co je v naší moci, abychom jejího muže přesvědčili, že nejedná dobře."
"Jak to chceš zařídit?" zeptala se Alessia nešťastně.
"Požádám našeho předsedu, aby ho jaksepatří vystrašil. A tohle nikomu neříkej, to je jen mezi námi."
"Myslíš, že to pomůže?" zeptala se pochybovačně.
"Nezapomeň, že jsou na světě vyšší šarže, než je Rightsworth."
"To je vlastně pravda." Ulevilo se jí. "Mám vyřídit Mirandě, aby ti zavolala do kanceláře?"
"Ne, to jí nevyřizuj. Já budu poletovat z místa na místo. Až se s ní domluvíš, nech mi tady vzkaz a já ti zase zavolám."
"Dobře." Mluvila unaveně. "Víš, já celý den myslím jen a jen na tu záležitost. Chudák Miranda. Chudák chlapeček. Víš, já vlastně teprve teď pochopila, co tatínek kvůli mně vytrpěl."
"Kvůli tvým únoscům a kvůli své lásce k tobě," opravil jsem ji.
Chvíli mlčela. "Ty mi chceš říct, že se nesmím cítit provinilá."
"Nejsi o nic víc provinilá než Dominik, uvědom si to."
"Ono to ale není tak jednoduché."
"Jednoduché to možná není, ale zato je to nezbytně nutné."
Zeptala se mne, jestli v neděli přijedu na oběd. Řekl jsem, že se pokusím, ale napevno aby se mnou nepočítala.
"Ale vrátíš se doufám živý?" zeptala se nešťastně. Řekl jsem že ano, a taky jsem tomu pevně věřil.
"Tak zatím na shledanou..."
"Na shledanou, a pozdravuj Popsy."
Položil jsem s povzdechem telefon. Liberty Market má sice v případech, kterých se ujme, z devadesáti pěti procent úspěch, ale John Nerrity dělá, co může, aby se dostal do těch tragických pěti procent neúspěchů. Možná je opravdu přesvědčený, že obklíčení a přepadení únosců na místě …
