7
Musel jsem změnit program dne.
Všichni až na Moncriefa se vrátili do stájí. Moncriefa jsem posadil za volant vozu s kamerou a přikázal mu, že s autem nesmí pohnout, i kdyby se na něho přiřítili rozzlobení pánové, kteří dozírají na to, aby po pláních nejezdila auta. Vysvětlil jsem Moncriefovi, že jsem se těžce provinil, když jsem vjel na posvátnou cvalovou dráhu, ale on přesto nesmí autem pohnout ani o centimetr.
"Proč ne?"
Vysvětlil jsem mu to.
"Nůž?" tvářil se nechápavě.
"Někdo skutečně chtěl Nashovi ublížit."
"To není možný!" vydechl Moncrief. Ne že by mi nevěřil.
"Tenisté, krasobruslařky, John Lennon. Všichni jsou ohrožení."
"Do prdele."
Nedalo se nic dělat, musel jsem zavolat na policii. V duchu už jsem viděl palcové titulky: "Newmarketský film pronásleduje smůla." Do prdele. Vskutku. Sešel jsem se s policisty na dvoře stájí. Stájníci tam postávali ve skupinkách a čekali na další události, zatímco Ivan se smiřoval s tím, jak málo chybělo a přišel k úrazu.
Přijeli jiní policisté než ti, kteří byli u Dorotei. Napadlo mne, jak dlouho asi potrvá, než policii dojde, že v průběhu dvaceti čtyř hodin došlo ke dvěma incidentům s nožem, zdánlivě zcela nezávisle na sobě. Taky mne napadlo, kdy jim dojde, že jsem se vyskytl u obou případů.
Nash na Edův nátlak vyšel z domu v kostýmu a nalíčený. Stoupl si vedle Ivana. Policisté se dívali z jednoho na druhého a učinili stejně jako my jednoznačný závěr. Ve stejných rajtkách, tvídové bundě a velké bezpečnostní helmě vypadali ti dva na deset kroků stejně. Ivana ale člověk snadno poznal podle rozpárané bundy.
Řekl jsem Nashovi: "Tohle může natáčení nadobro zastavit."
"Nikomu se nic nestalo."
"Někdo ale po vás šel."
"Bezúspěšně," namítl.
"Jste sakra klidný."
"Tome, já už podobné situace zažívám roky. My všichni to známe. Svět se hemží bláznivejma fanatikama. Kdyby si s tím člověk dělal starosti, nevyšel by vůbec z baráku." Zadíval se na policisty, vyslýchající stájníky. "Tak co, budeme točit dál?"
Váhal jsem. "Jak se zachová Silva?"
"Je tvrdá."
Měl jsem co dělat, abych se neusmál. "Nechcete si se mnou vyjet na pláně a podívat se, co do vás ten někdo chtěl vrazit? Uvědomujete si, že od téhle chvíle musíte mít ochranku?"
"Ne. Nikdy nemívám ochranku."
"Bez ochranky se točit nebude. Ono se možná stejně nebude točit, až se o tomhle dozvědí v Hollywoodu."
Zadíval se na hodinky. "Ted je tam půlnoc."
"Chcete tedy pokračovat?"
"Samozřejmě."
"V tom případě čím dřív začneme, tím lip," řekl jsem vděčně.
Přistoupil k nám Ed a řekl, že si policisté přejí mluvit s člověkem, co to všechno řídí. Šel jsem za nimi. Oba policisté byli starší a očekávali, že šéfem bude taky někdo v jejich věku. Zřejmě jsem neodpovídal jejich představě o člověku ve vedoucím postavení. O'Hara by se jim líbil.
Stájníci policistům vypověděli, že se k jejich skupině přidal cizí jezdec, když jezdili v kruhu po třetí jízdě do kopce. Řekli, že jim to nepřipadlo nijak divné, protože při natáčení se běžná pravidla dostihových stájí nedodržují. Cizí stájník, který se mezi ty naše vmísil, měl na sobě džíny, prošívanou větrovku a helmu. Stájníci si všimli, že se něco děje, teprve když Ivan začal křičet a když spadl z koně. Zablýsknutí nože neviděl nikdo.
Popsat toho člověka stájníci nedokázali. Měl helmu s řemínky a nebylo mu pořádně vidět do obličeje. Taky se rozpomněli, že měl ochranné brýle, jaké si jezdci brávají, aby jim od kopyt nelítala do obličeje hlína. Snad prý měl taky rukavice. To taky nebylo nic neobvyklého.
Policisté se zeptali mne, jestli nemůžu něco doplnit. "Je to dobrý jezdec," řekl jsem.
Zdálo se jim to nedůležité, protože v Newmarketu to je běžné. Mně to nicméně připadalo významné.
"Žokej to ale nebyl," dodal jsem. "Na to byl příliš mohutný, příliš těžký."
Jestli prý bych ho dovedl popsat. Zavrtěl jsem hlavou. Vůbec jsem ho neviděl zepředu, jen zezadu, jak se vzdaluje.
Počkal jsem, až se všichni jezdci a lidé ze štábu rozejdou a až budou bezpečně z doslechu. Pak jsem teprve polic…
