Svazek noci a mlhy (David Morrell)

16

Procházeli poměrně hustým lesem. Sluneční paprsky jen zřídka pronikaly hustým baldachýnem listoví. Vzduch kolem voněl vlhkou hlínou. Drew sledoval klikatou stezku, kterou si vyšlapala zvěř. Překročil vyvrácený kmen a zamířil do ještě prudšího zalesněného svahu. Ohlédl se na Arlenu a zatajil dech obdivem nad ladnými pohyby, které prozrazovaly, že se v obtížném terénu cítí jako doma. Musíme si zase někdy vyrazit do hor, napadlo ho. Několik týdnů v divočině, jen sami dva...

Až tohle všechno skončí.

Drew se v myšlenkách vrátil do přítomnosti a stoupal mezi stromy stále výš. Nahoře počkal, až se k němu Arlena připojí, a láskyplně jí položil ruku na rameno. Před nimi se v křoví krčili Saul s Erikou. Za mýtinou se v průseku mezi stromy rýsoval dům, ležící vpravo na hřebenu kopce.

I na vzdálenost dobré stovky metrů Drew před budovou zřetelně rozeznal půl tuctu ozbrojených strážců. Jejich pozornost byla upřena ke vjezdu na pozemek. U domu parkovalo deset automobilů různých značek. Ze dveří vyšel muž v modrém sportovním obleku a zůstal jako opařený, když spatřil rychle se blížící náklaďák, který na příjezdové cestě zvedal oblaka prachu.