25
Podařilo se jim chytit noční letadlo do Říma. Saul po většinu letu spal, ale hodinu před přistáním se vzbudil. Něčí ruka mu sevřela rameno. Otevřel oči a spatřil Drewa, který prošel kolem něho a gestem mu naznačil, aby ho následoval. Saul si opatrně, aby neprobudil Eriku, odepjal bezpečnostní pás a vstal. Všiml si, že Arlena také spí, a následoval Drewa, který na něj čekal v úzké chodbičce mezi dvěma řadami toalet, skrytý před zraky ostatních pasažérů.
„Chtěl jsem s tebou mluvit,“ řekl Drew, „ještě než přistaneme.“
„Myslel jsem, že si promluvíme až v Římě.“
„Na to nebude čas. Musíme se s Arlenou ohlásit Bratrstvu. Svou část dohody jsme splnili. Zjistili jsme, co se stalo kardinálu Paveličovi a kdo se snaží sabotovat činnost řádu. Chceme to mít co nejrychleji za sebou a konečně volně vydechnout.“
„Věříš jim, že svůj slib splní?“
„To bych jim radil. Ale chci ti říct něco jiného. Jsem rád, že vám se ženou všechno vyšlo. Když vyšla z toho domu a postavila se tváří v tvář namířeným samopalům... Je obdivuhodná. Přeju vám oběma šťastnou budoucnost.“
„Bez vaší pomoci bychom s Erikou své problémy nevyřešili.“
„Ani my s Arlenou bychom to bez vás nezvládli. Jsme vám opravdu zavázáni.“
„Říká se mně to těžko, ale.“
Drew vyčkával.
„Ze začátku,“ pokračoval Saul, „jsem k tobě instinktivně cítil náklonnost. Kvůli svému mrtvému nevlastnímu bratrovi. Nejen že máš podobné životní osudy jako Chris, ale dokonce vypadáš jako on.“
„Co myslíš tím ,ze začátku'? Změnilo se něco?“
„Vzájemná podobnost s někým milovaným by byla jen ubohým základem přátelství. Já chci být tvým přítelem, protože jsi takový, jaký jsi.“
Drew se usmál. „To mi stačí.“
Oba přátelé si padli do náruče.
„Rád bych tě požádal o jistou laskavost,“ řekl Drew.
„Stačí říct.“
„Pokus se přesvědčit Gallaghera, aby po nás nepátral. Řekni mu, že jsme si práce pro rozvědku užili až až. Nepřejeme si, aby nás zase někdo verboval. Chceme zmizet ze scény a žít v klidu a míru.“
„Neboj, vysvětlím mu to.“
„A ještě něco,“ pokračoval Drew. „Nemůžeme se spojit s Bratrstvem, dokud agentura drží otce Dusseaulta.“
Saul pochopil. Kdyby Bratrstvo zjistilo, že kněze vyslýchala CIA, obvinilo by Drewa a Arlenu z ohrožení tajemství řádu a oni by místo svobody získali kulku do hlavy.
„Když jsme kardinálova tajemníka viděli naposled, byl úplně nadrogovaný,“ vysvětloval Drew. „Pochybuju, že by si pamatoval na cokoliv, co se s ním od oné noci ve vatikánských zahradách dělo. Neví ani o tobě, neví, že ho věznila agentura. Požádej Gallaghera, ať si zjistí, co potřebuje, a pak ať ho pustí někde nedaleko Vatikánu. Otec Dusseault bude hledat ochranu u Bratrstva, ale po mém hlášení ho řád určitě potrestá - za to, že zabil kardinála a poslal Avidanovu skupinu po stopách nacistů.“
„A tou dobou se už na Bratrstvo zaměří agentura. Jistě, to nebude problém,“ ubezpečoval Drewa Saul. „Gallagher je už beztak nervózní, že drží kněze v zajetí. Obává se, že překročil svou pravomoc. Jde mu pouze o informace, aniž by musel složitě vysvětlovat, jak se k nim dostal.“ Saul se odmlčel. „Ozveš se?“
„Hned, jakmile budeme s Arlenou volní.“
„Kde máte v plánu se usadit?“
„Ještě jsme se nerozhodli. Možná někde v Pyrenejích.“
„Nechcete zkusit poušť? Byli bychom rádi, kdybyste přesídlili k nám do Izraele.“
„V poušti jsem strávil celý rok, ale nějak jsem si s ní nerozuměl.“
Saul se rozesmál. „No jo, chápu.“ Úsměv na jeho tváři najednou znejistěl. „Já jen, že...“
„Tak se vyslov.“
„Také bych tě rád o něco požádal.“
„Stačí říct.“
„Před dvěma týdny, když tohle všechno začalo, někdo přepadl naši vesnici. Šlo jim zjevně o nás. Mysleli jsme, že útok má něco společného s Josephovým zmizením, že nám někdo chtěl zabránit, abychom vypátrali, co se s ním stalo. Jde o to, že nic z toho, co jsme se dozvěděli, tuto domněnku nepotvrzuje. Podle všeho za přepadem stojí někdo úplně cizí, kdo nám z neznámých důvodů usiluje o život. A obávám se, že nezůstane u jediného pokusu.“
Drew položil nově získanému příteli ruku na rame…
