Odrazový můstek (Tom Clancy)

Byty Hanging Garden Macao, Čína

Mayli ležela nahá a upocená v posteli a dívala se na Lockeho, jak se oblékal. Usmála se. „Víš, že by tě Wu asi zabil, kdyby se dozvěděl, že jsme to dělali?“

Locke jí úsměv oplatil. „Mě? To pochybuju. Navíc jsem si jistý, že to ví. Generál Wu se nedostal na svou současnou pozici tím, že by byl pošetilý. Myslím si, že tebe i mě sleduje, to bych aspoň na jeho místě udělal já. Předpokládám, že je mu jedno, co spolu děláme, dokud děláme svou práci.“

Její úsměv zmizel a změnil se v nasupený výraz.

Zasmál se. „Cože? Ty si myslíš, že tak lpí na tvých projevech náklonnosti, že by ze žárlivosti zabil svého partnera jen kvůli tomu, že si jich také dopřává? Wu je pragmatický. Nic z toho, co jsme dnes spolu dělali, neuškodí tomu, co budeš dělat zítra s ním. Ukázal jsem ti pár triků, které jsi ani ty neznala. Na tom může jen získat, no ne?“

Náhle se posadila a hodila po něm polštářem. „Mizero!“

Zasmál se, když se trochu natáhl a chytil polštář jednou rukou. „Takhles mi před chvílí neříkala.“

Usmála se. „Nedokážu se na tebe zlobit dlouho, viď?“

„Ne, jsem totiž tak roztomilý.“

„Ne, roztomilý není to slovo. Spíš něco… jiného.“

Locke na ni hodil polštář zpátky, jen lehce, a vrátil se k vázání kravaty. Slyšel to už tolikrát: Proč se mi líbíš? Nevím, těžko se to dá vyjádřit přesně…

Pokud jde o Wua, nejenže si byl Locke jistý, že ho sleduje, byl si hodně jistý, že tento byt, který Wu platil, byl prošpikován štěnicemi. Přinejmenším měl zvuk, možná i obraz. Locke se hledáním mikrofonů nebo kamer neobtěžoval, ale kdyby byl Wuem, byl by si určitě ověřil, co mu Mayli o Shingovi říká. Wu pravděpodobně měl nahrávku s muchlovačkou Mayli a Shinga v posteli; pokud něco takového existovalo, bezpochyby se na to už podíval.

A Lockeho vlastní výkon s Mayli? Určitě nešlo o nic, kvůli čemu by se měl zabývat Lockeho nepostradatelností, která byla rozhodně daleko větší než Shingova…

„Kdy zase přijdeš?“

Dokončil windsorský uzel a narovnal si svou šedou hedvábnou vázanku. K o něco světlejšímu tónu na míru ušité košile a tmavší hedvábné vestě mu kravata padla dokonale. V Hongkongu stále zbývá pár výborných krejčích. Od doby, co Britové odešli, bylo jednodušší si najít takového, jehož práce se vám zamlouvala. Většině oblek za pět tisíc dolarů nepřipadal až o tolik lepší než ten za tři tisíce dolarů, ale ti, co se vyznali, snadno odhalili rozdíl. Šaty možná nedělají člověka, ale mezi bohatými a mocnými jsou vizitkou, která vás prezentuje jako někoho, kdo má vkus a prostředky.

„Nevím,“ řekl, „ale možná ti potom zavolám. Pokud nenajdu někoho lepšího.“

Než na něj stačila znovu hodit polštář, byl už na cestě ke dveřím.