Washington, D. C.
Jay očekával něco mnohem luxusnějšího, jenže nebylo důležité, jak vypadá kancelář, nýbrž proč tam jsou. On, plukovník Kent a velitel Thorn seděli u konferenčního stolu a dívali se na záznam výslechu. Holoprojekce byla ostrá a čistá.
U stolu seděl muž. Jmenoval se Shing. Byl velice dobře oblečený do žlutých hedvábných kalhot a pastelově modré košile od Izoda, a pokud byl fyzicky týrán nebo nadrogován, nijak se to neprojevovalo. Někdo mimo záběr kamery kladl anglicky otázky a mladý muž, který se zřejmě nebál, protože se usmíval a hodně přikyvoval, odpovídal bez jakéhokoli váhání, které by Jay postřehnul.
Na druhé straně ohvězdičkovaný generál Hadden ukázal na projektor a řekl: „Teď přijde část, kterou považujeme za nejzajímavější.“
„A jméno člověka, který vám zaplatil, abyste se zabýval tou činností?“
„Generál Wu z Čínské lidové armády,“ řekl Shing.
Hadden se dotkl jednoho tlačítka a holoprojekce se zastavila. Řekl: „Současné pověření soudruha generála Wua je bezpečnost bývalé portugalské kolonie Macaa. Je to starý příznivec tvrdé linie, přežil Maa a kulturní revoluci a má dobrou pozici a respekt u armádních i komunistických pohlavárů. Patriot.“
Thorn přikývl. „Vy nepředpokládáte, že najal toho Shinga, aby se vrtal v amerických vojenských počítačích jen tak pro legraci?“
Hadden se usmál. „Zasévat zmatek do řad nepřátel není samo o sobě špatná věc, ale obvykle je to předehra k něčemu jinému.“
„Ale nečekáte, že v nejbližší době uvidíte čínskou armádu pochodovat doky v San Francisku,“ řekl Thorn.
„To by bylo pro turisty na molu 39 jistě zajímavější než pozorovat přístavní lachtany, to určitě, ale – ne.“
Plukovník Kent se vmísil do hovoru: „Takže si položme otázku, proč by si soudruh generál Wu hrál s americkými vojenskými počítači?“
„Ano, to máte pravdu. A je tu něco, co v nás probouzí opravdovou zvědavost. Agenti CIA v Asii nám poslali jednu lahůdku, která s tím může, ale nemusí mít něco společného: někdo se poflakoval v několika bývalých sovětských republikách a snažil se koupit taktické jaderné hlavice. Samo o sobě to není nic zvláštního, protože agenti z třetího světa to zkoušejí od chvíle, co se ta Říše zla rozpadla, ale tentokrát se říká, že by možný zákazník mohl mít vazbu na Čínu.“
„No tohle.“
Jay se zamračil. „Já tomu nerozumím. Proč by to Číňané dělali? Vždyť už atomovky mají.“
„To je dobrá otázka,“ odpověděl generál. „Ano, mají je.“
„Stejně mi to pořád nedochází,“ přiznal se Jay a zavrtěl hlavou.
Kent řekl: „Dejme tomu, že máte souseda, který vás tak štve, že byste mu nejraději hodil do okna cihlu. A vy máte hromádku červených cihel hned na své příjezdové cestě. Ale o pár domů dál na ulici je jiný soused, který má na dvorku hromádku bílých cihel.“
„Jo tak,“ řekl Jay, kterému to došlo. „Takže vy si vypůjčíte jednu cihlu od souseda a tu hodíte. Chlapík najde v obýváku bílou cihlu, takže se nepožene do vašeho domu.“
„Přesně.“
Thorn řekl: „Ale skutečnou otázkou je, za předpokladu, že to spolu souvisí, jestliže chce Wu hodit cihlu, komu ji chce hodit do okna? A kdy?“
Jay zamrkal a zavrtěl hlavou.
„Ani nevíme, zda je to tenhle případ,“ podotkl Hadden, „ale víme to, že je Wu velký příznivec Sun Cu a Mijamota Musašiho a ti oba byli mistři manipulace a lží.“
„Wu jde po něčem neoficiálním,“ konstatoval Kent.
Hadden přikývl. „Tady náš Shing ví jen to, za co dostal peníze, a jsou to všechno jen počítačové kecy. Nemá ponětí, proč Wu chtěl, aby to udělal.“ Podíval se na Jaye. „Pošlu ten záznam vám. Shing později přechází k technickým věcem a já potřebuji, abyste to projel a všechno ověřil – naši lidé vám pomohou, bude-li třeba.“
Jay přikývl. „Ano, pane.“
Hadden řekl: „To vyřeší ten problém se softwarem, ale hádám, že to je jen špička nějakého odporného ledovce. Jinak čínské úřady díky panu Changovi sebraly pana Leigha a my nevíme, co vůbec Leigh ví a co prozradí a co ne. Takže máme trochu dilema. Wu strašně riskuje tím, že nás dráždí, a přitom nemluvíme o partě kamarádů na tahu, kteř…
