Bratrstvo růže (David Morrell)

16

Eliot vstoupil do skleníku doprovázen Kastórem a Pollukem a strnul.

Nemohl se dočkat, až bude dostavěn. Dychtivě, jako milenec, přistoupil ke svým růžím.

Vevnitř byl však ještě někdo. Na druhém konci se zpod stolu vynořil nějaký muž a zadem zmizel.

Eliot se zamračil.

„Moment! Co tady...?“

Vrhl se ke dveřím, otevřel je a spatřil, jak Saul přechází běžeckou dráhu a míří k budově.

„Vrať se!“

Saul se rozběhl.

„Co tady dělal?“ Eliot se obrátil na Kastóra a Polluka. „Prohledejte to pod tím stolem.“

Kastór si zmateně klekl. Chvíli šmátral a pak zamumlal:

„Dráty.“

„Cože?“

Eliot se vylekaně sklonil a hleděl pod stůl. Dva dráty, červený a černý, visely z dírky v desce stolu. Vycházely ze záhonu růží.

„Ježíšikriste.“

„To může být bomba. Tady ne,“ řekl Pollux.

„Takto zabil Landishe.“ Eliotovi se zaleskly oči. „Na co čekáte? Zavolejte ochranku. Kdyby se pokusil uniknout, nechte ho zadržet.“

Eliot vyskočil a málem se roztančil.

„Tak už ho mám. Teď mohu dokázat, že mě chce zabít.“

Kastór se vrhl k telefonu.

„Představuje si asi, že už mě má - a to nebyl ani dost rychlý, aby skončil ještě před mým příchodem.“ Eliot se rozesmál. „Zvítězil jsem.“

Otočil se a zavolal na Kastóra u telefonu. „Řekni řediteli, ať sem ihned přijde!“

„A kde by vzal trhavinu?“ zeptal se Pollux.

„Tam, kde byste si ji sehnali i vy. Rozhlédněte se. Hnojivo, rašelina, mech. Mohl zajít do drogerie a namíchat si libovolnou směs! Jediné, co potřebuje, jsou baterie a...!“ Eliot zabořil ruce do záhonu růží. „Pomozte mi to najít!“

Pollux jen ohromeně zíral.