23
Bouře dosáhla svého vrcholu, ale Drew si deště, který ho bičoval s omračující silou, nevšímal. Plížil se lesem, obcházel kořeny a spadlé stromy a mířil k temnotě protějšího kopce.
Sekeru svíral tak silně, až ho rozbolely prsty. Došel k úpatí pahorku a v půlkruhu ho obešel. Na odvrácené straně pak vystoupil nahoru. Do tváře ho šlehaly větve ohýbající se pod nárazy větru.
Zachytával se mladých stromků, větví, křovin, všeho, co mu pomohlo vyprostit nohy ze sevření mazlavého bláta.
Konečně byl nahoře. Nedělal si starosti, jestli způsobuje nějaký hluk, protože rachot bouře dokázal přehlušit každý zvuk, dokonce i zlostný výkřik. Svezl se k zemi a začal se plazit, využívaje krytu houští a svěšených větví.
Dorazil k první mýtině, ale dospěl k přesvědčení, že tady se v porostu nikdo neukrývá. Vrátil se mezi stromy a postoupil k druhé mýtině. Pod kopcem probleskovala v příkrovu deště světla z kláštera. Budova možná vypadá stejně jako každou jinou noc. Jenže teď už to není klášter. Někdo z něj udělal příbytek smrti.
Drew si pozorně prohlížel okraj druhé mýtiny a usoudil, že ani tady nikdo není. Otočil se, aby postoupil dále, když vtom upoutalo jeho pozornost nepřirozené zavlnění mezi stromy. Nervy měl napjaté k prasknutí. Přimhouřil oči před oslepující září blesku, v níž zahlédl temnou nylonovou plachtu zavěšenou ve výši hlavy jako provizorní stan. Její boky se skláněly k zemi, a tvořily tak úkryt před deštěm. Čtyři rohy byly přivázány ke kmenům stromů a lana se ve větru divoce napínala. Uprostřed byla plachta podepřena tyčí. Muž na hlídce by se samozřejmě nenamáhal, aby sem nahoru vláčel pro případ špatného počasí stan, ale nylonová plachta zabere v tlumoku jen málo místa. Není to tak pohodlné jako stan, ale pohodlí bylo asi to poslední, na čem hlídači záleželo.
Drew musel počkat na další záblesk světla. Blesk zazářil jen na zlomek vteřiny, ale to stačilo, aby Drew v prostoru mezi plachtou a zemí spatřil nohy a boky skrývajícího se člověka. Měl na sobě pohorky, džínsy a u pasu v pochvě nůž.
Tma. Drew se sklonil, aby při dalším rozjasnění viděl pod přístřešek.
Blesk, a teď spatřil celé tělo. Muž byl vysoký a svalnatý. Na hlavě měl pletenou čapku, jakou s oblibou nosívají noční hlídači, a oblečený byl do flanelové košile s podšívkou a prošívané nylonové vesty nevýrazné barvy, splývající s pozadím lesa. Muž hleděl dolů ze svahu směrem ke klášteru. U očí měl infračervený dalekohled, lehce rozeznatelný podle dlouhého širokého tubusu. Ale dalekohled byl uchycen na ostřelovačské pušce připevněné pomocí otáčecího kloubu na trojnožce. Při dalším zablesknutí muž ucukl od okuláru a odvrátil se. Protřel si oči a napil se z termosky, kterou uložil spolu s ruksakem do vidlice stromu.
Drew ustoupil. Déšť bičoval jeho tvář. Zrak mu padl na sekeru, kterou držel v ruce. Nemůže zaútočit tak, že vběhne pod nataženou plachtu. Taková pozice by byla pro útok příliš nevhodná. Hrozilo nebezpečí, že uklouzne v blátě nebo strhne plachtu, a předčasně tak nepřítele vyplaší.
Ne, pomyslel si Drew, musím vymyslet něco lepšího.
Chvíli pozoroval plachtu třepetající se ve větru a pak spokojeně přikývl. Odplazil se vpravo k lanu, které přidržovalo jeden konec plachty ke stromu. Nahmatal uzel a rozeznal, o jaký typ se jedná. Klouzavá smyčka. Pevná a spolehlivá, ale když se prudce škubne za volný konec provazu, lehce se uvolní.
Drew trhl lanem. Měl v úmyslu polapit muže pod plachtou a omráčit ho tupým koncem sekery. Plachta se však nesvezla k zemi. Zachytil ji vítr a strhl ji stranou. Muž pod ní se náhle ocitl v přívalu deště. Blesk uhodil do nedalekého stromu a rozštípl ho. Muž se překvapeně otočil a spatřil Drewa.
Sekera teď nebyla Drewovi k ničemu. Příliš těžká, příliš neohrabaná. Drew ji odhodil a vrhl se na protivníka. Výhoda překvapení byla stále na jeho straně. Zdálo se, že soupeř je vyděšen nejen náhle strženou plachtou, ale zejména postavou, která se před ním zjevila - oči mnicha planoucí spravedlivým hněvem, jeho asketická tvář ztělesněním…
