Čtyřicet jedna
Strčil ruku Gilesovi pod ramena, zvedl ho do sedu a otočil ho tak, aby měl chodidla na podlaze.
„Odejdeme oknem,“ řekl a ukázal na otevřené okno pár kroků od sebe. Okamžitě ucítil, že Giles znovu ztuhl, a viděl, jak strachy třeští oči.
„Nebojte se,“ zašeptal Will a snažil se znít tak konejšivě, jak to jen při šeptání šlo. „Budete na laně. Vytáhneme vás do dalšího patra. Nebudete muset dělat vůbec nic.“
Mladý princ se zprudka nadechl.
„Ale já nemůžu – “ začal a hlas mu strachy nebezpečně zesílil. Will rychle přikryl mladíkovi rukou ústa a zavrtěl hlavou.
„Mluvte potichu!“ zašeptal naléhavě. „Baronovi muži jsou hned za dveřmi!“
Princ měl stále zrychlený dech, ale ztuhlé tělo se trochu uvolnilo. Podíval se na Willa a naznačil mu, aby dal ruku pryč. Will opatrně udělal, oč ho Giles žádal, připravený okamžitě mu ústa zase přikrýt, kdyby bylo třeba.
„Ale ta výška…,“ šeptal Giles. „Výšky nejsou nic pro mě.“
Will ho poplácal po rameni. „Vy jen zavřete oči a my uděláme všechno za vás,“ řekl mu. „Tak už pojďte.“
Položil mladíkovi paži kolem pasu, zvedl ho na nohy a vedl ho k oknu, kde čekala Maddie a natahovala k němu ruku. Giles k ní ustrašeně přistoupil a uchopil ji. Přitáhla si ho k sobě a opřela ho o zeď vedle okna. Will se otočil zpět k posteli a rychle z ní stáhl přehoz. Ten stočil do válce, položil ho na postel a přehodil přes něj přikrývku. Kriticky se na své dílo zadíval. Při zběžném pohledu by se zdálo, že v posteli někdo spí.
„To by mohlo stačit,“ usoudil. Pak se přidal k Maddii a Gilesovi u okna.
„Budete muset jít první,“ řekla mu Maddie. „Sama ho nahoru nevytáhnu.“
Přikývl a natáhl se z okna pro pohupující se lano. Když to udělal, Giles se při představě, že bude přivázán a vystrčen okna, vytrhl z Maddiina držení. U zdi stál stolek s nezapálenou svící ve svícnu. Vystrašený princ svícen převrhl, a než ho Maddie stihla zachytit, svícen se skutálel ze stolku a dopadl na podlahu s třesknutím, které jejich napjaté smysly téměř ohlušilo.
Will okamžitě přehodil přes Gilese svou pláštěnku a stáhl ho dolů pod okno. Maddie ztuhla u zdi a také se zabalila do pláštěnky.
Ode dveří se ozvalo zařinčení a kryt kukátka se nadzvedl. Do komnaty na chvilku proniklo světlo z chodby, které vzápětí zmizelo, když někdo ke kukátku přiložil oko.
Okno naštěstí nebylo v přímé lince proti kukátku. Bylo kousek stranou. Maddii bušilo srdce až do žeber, ale pak zaslechla, jak se kryt kukátka vrací na místo a nějaký hlas říká: „To nic nebylo. Pořád spí.“
Počkali dalších pár minut, aby se ujistili, že vojáci hlídkující na chodbě jsou spokojení. Potom se Will vyhoupl na parapet, popadl lano a začal šplhat.
Maddie sledovala, jak sebou konec lana škube v rytmu jeho pohybů. Pak zůstal volně viset a ona poznala, že Will už je v okně nad nimi. Asi po minutě lano několikrát zaškubalo nahoru a dolů jako signál. Vyklonila se z okna, popadla volný konec, vtáhla ho dovnitř a rychle ho Gilesovi uvázala pod pažemi kolem těla. Giles zaúpěl, vystrašeně se díval na okno a představoval si tu hloubku pod ním.
„No tak,“ pobídla ho a postrčila k oknu. On ale vrtěl hlavou, odtahoval se a něco nesrozumitelně mumlal.
Dala mu ústa k uchu a promluvila na něj tlumeně, ale naléhavě: „Pro smilování, chyťte se. Jestli budete pořád dělat hluk, přijdou sem a chytí nás. Tak už jděte!“
Giles ale opět zavrtěl hlavou a snažil se od otevřeného okna odtáhnout. Maddii nakonec došla trpělivost. Rychle vytáhla saxonský nůž, udeřila Gilese jílcem do spánku a omráčila ho. Když se mu podlomila kolena, chytila ho, ohnula přes parapet, aby nespadl na podlahu, a zuřivě zatahala za lano. Cítila, jak se napíná a Will začíná omráčeného prince tahat nahoru. Vysunula princovy nohy z okna a dívala se, jak pomalu stoupají v řadě drobných trhnutí.
Zdálo se jí to jako věčnost, než se lano objevilo opět prázdné před oknem. Popadla ho, navlékla si smyčku pod ramena, vysunula se z okna a začala lézt po zdi do nejvyššího patra. Tam se převalila po hlavě přes parapet, ud…
