Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Na základě soudního rozhodnutí je z Pendletonské nápravní farmy předán do psychiatrické léčebny pětatřicetiletý tulák a hazardní hráč Randle Patrick McMurphy. Už na příjmu způsobí problémy svým svérázným chováním – nic si nenechá líbit a nahlas se směje, což je v ústavu značně neobvyklé. Při příchodu prohlásí, že „má ve zvyku bejt všude jednička a tudíž i tady bude magor číslo jedna“. Do léčebny byl poslán na pozorování a případnou léčbu, protože je podezírán z toho, že předstírá blázna, aby na farmě nemusel pracovat. Svým chováním dává jasně najevo, že se nemíní nikomu podřídit, dokonce ani vrchní sestře Ratchedové, které pacienti říkají Velká sestra. Velká sestra řídí celé oddělení a je patřičně hrdá na to, že během několika let zavedla na oddělení dokonalý řád, který se nikdo neodváží narušit, protože každý, kdo se o to někdy pokusil, byl poslán na šokovou terapii („Naprosto bezbolestná operace. Jen jediný záblesk a v mžiku jste v bezvědomí. Žádný plyn, žádná jehla, žádná palice. Absolutně bezbolestné. Ale jednou toho máte dost. Navždycky. Prostě… se změníte. Spoustu věcí zapomenete. Je to jako když vám ta petarda roztočí v hlavě pouťové osudí představ, emocí, vzpomínek. Znáte přece ta pouťová kola štěstěny. Možná vyhrajete, možná prohrajete, možná to zkusíte ještě jednou.“) nebo jinou léčbu, ze které se buď nevrátil vůbec anebo jen jako úplná troska.
McMurphy se brzy seznámí se všemi pacienty: s Hardingem, Cheswickem, Billy Bibbitem, který trpí závislostí na své matce, i s obrovským poloindiánem Bromdenem, který je v ústavu nejdéle. Všichni si o něm myslí, že je hluchoněmý, ale McMurphy za pár dní zjistí, že Náčelník Bromden svoji hluchotu jen předstírá.
McMurphy se odmítá řídit nesmyslnými příkazy sestry Ratchedové a brzy přesvědčí i ostatní pacienty, aby dali svou nespokojenost alespoň trochu najevo. Jednoho dne se dokonce rozhodne vydat se skupinou pacientů na ryby. Po dlouhém vyjednávání se nakonec výlet uskuteční a McMurphymu se tak podaří dostat pacienty i sebe alespoň na jeden den pryč z blázince. Na výletě zjistí, že Billy Bibbit ještě nikdy neměl žádnou dívku, a tak požádá svoji známou prostitutku Candy, aby přišla za týden v noci na jejich oddělení. Přesně za týden uspořádá noční party, které se zúčastní i podplacený hlídač pan Turkle. McMurphy je rozhodnutý, že po skončení večírku s Candy uteče. Oslava se jim však trochu vymkne z rukou, protože po vypití několika lahví vína a obrovské lahve sirupu proti kašli všichni usnou. Ráno přijde Velká sestra do služby a jediný pohled jí stačí na to, aby zjistila, co se na jejím oddělení v noci dělo. Když objeví nahého Billiho Bibbita s Candy v náručí, pohrozí mu, že to všechno řekne jeho matce. Billy se okamžitě zhroutí a za pár minut si podřeže krk. Když McMurphy zjistí, že sestra Ratchedová dohnala Billiho k sebevraždě, rozhodne se ji uškrtit. Téměř se mu to podařilo, ale na poslední chvíli je Velká sestra zachráněna dvěma zřízenci. McMurphy je jako nebezpečný psychopat poslán na lobotomii – operaci, při které je mu odstraněna část mozku.
Po několika týdnech je převezen na vozíku zpět na oddělení. Zpočátku ho nikdo nepoznává a všichni si myslí, že je to další trik Velké sestry, jak je vystrašit. Teprve když spatří jeho tetování, uvěří, že ta troska před nimi je skutečně McMurphy. Náčelník Bromden nemůže připustit, aby McMurphy takhle skončil.
„Přemýšlel jsem, co by asi McMurphy udělal. Jedno jsem věděl na beton: určitě by nedovolil, aby něco takového dvacet nebo třicet let vysedávalo pod jeho jménem v denním pokoji a sloužilo Velké sestře za příklad, jak dopadnete, když se postavíte na odpor systému. To jsem věděl tutově.“
Proto v noci McMurphyho zadusí polštářem a sám uteče pryč z ústavu, aby se vrátil zpět do svého rodného kraje, kde vyrůstal a kde žili jeho předci než je odtud vytlačila americká vláda.
„Ale hlavně jsem chtěl znova vidět ten kraj kolem vodopádů, abych si ho zas osvěžil v paměti. Dlouho jsem byl pryč.“

Ken Kesey ve svém románu upozorňuje na nebezpečí moderní civilizace, která se snaží odstranit individualitu člověka. Prostředí ústavu pro choromyslné, které Ken Kesey poznal z osobní zkušenosti, když v něm na čas pracoval, je v knize zobrazeno jako svět, kde je s lidmi manipulováno tak, aby fungovali jako dokonale seřízený stroj. Všudypřítomný mocenský systém dostává přesný tvar v představách vypravěče Bromdena, který ho vidí jako Kombajn – monstrum v podobě mechanického pavouka, jenž svými chapadly mění lidi na nesamostatné a závislé roboty. Vyprávěním příběhu se prolínají Bromdenovy halucinační vize, proto je někdy obtížné nalézt hranici mezi halucinací a skutečností. Hned na začátku knihy totiž Bromden říká, že je to pravda, i když se to třeba nestalo.

— 1 —


Slavný román z prostředí amerického ústavu pro duševně choré líčí dramatický zápas irského rváče a karbaníka s odlidštěným a sadistickým vedením léčebny.

Hrdina knihy (zfilmováno pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem), typický americký beatnik, se předstíraným šílenstvím chce vyhnout práci na nápravné farmě. Po nástupu do ústavu brzy pronikne do otřesných místních poměrů a v zájmu ostatních skutečně nemocných chovanců se pustí do absurdního a beznadějného boje se sadistickým, naprosto odlidštěným vedením léčebny. V průběhu osamoceného zápasu sice hrdina pomůže najít ztracenou lidskou důstojnost většině svých spolupacientů, sám ale nakonec po mnoha dílčích vítězstvích podléhá jako oběť této nelidské mašinérie.

Román, který v sobě nese prvky téměř antické tragédie, vyniká zároveň osobitým černým humorem a je vynikající, třebaže s příchutí hořké společenské satiry.

Filmové zpracování

Keseyho román Vyhoďme ho z kola ven převedl v roce 1975 bravurně na filmové plátno režisér českého původu Miloš Forman. Do hlavní role Randalla Patricka McMurphyho obsadil samotného Jacka Nicholsona, roli zarytě mlčícího náčelníka si zahrál Will Sampson, skutečný příslušník indiánského kmene Maskogiů. Film má 133 minut a nese název Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest).

Stručný obsah

Vypravěčem celého příběhu je indiánský náčelník Bromden. Dělá, že neslyší, ale jen pro své dobro. Stává se svědkem rozhovorů.

Hlavní postavou je McMurphy, jenž se nechal do psychiatrické léčebny zavřít úmyslně, jen aby se vyhnul nuceným pracím. Vede válku se sestrou Ratchedovou, přezdívanou Velká sestra, kterou nenávidí a snaží se nabourat její řád.

McMurphy si uvědomuje, že by mu špatné chování mohlo oddálit propuštění na svobodu. Proto přestane dělat naschvály. Ovšem když si uvědomí rozdíly mezi ním a ostatními pacienty, začíná řádit nanovo. Ukradne třeba autobus a vydává se s ostatními k moři na ryby. Jeho kousky vrací chuť do života ostatním klientům léčebny.

McMurphy a náčelník Bromden se porvou s ošetřovateli. Jsou zavřeni na oddělení pro narušené, kde jim dávají elektrošoky.

Jednoho dne si McMurphy převede na oddělení dvě ženy a uspořádá oslavu. Toho dne přijde mladý Billy o panictví. Jenže ráno po party jsou nalezeni personálem a Billy si posléze ze strachu podřeže žíly.

McMurphyho pošlou na operaci mozku a udělají z něj chodící, nereagující mrtvolu. Náčelník Bromden se s tím nemůže smířit, a tak McMurphyho raději udusí polštářem. Potom uteče zpět do své země.

— 2 —

Ukázky

Ukázky z knihy:

Něco tím spustila, nějaké akustické zařízení ve stěnách, neštelované na pouhý zvuk těchhle slov pronesených jejím hlasem. Akuťáci se probudili. Unisono otevřeli ústa. Její přebíhající pohled se zastavil na prvním muži u zdi. Ústa se mu rozhýbala. “Vykradl jsem pokladnu v autoservisu.” Přejela k sousednímu chlapovi. “Zkoušel jsem dostat do postele vlastní sestru.” Oči jí sklouzly na dalšího chlapa; vyskakovali všichni jako automatické terče na střelnici. “Já jsem - jednou – chtěl dostat do postele bráchu.” “Já zabil svou kočku, když mi bylo šest. Panebože, odpusť mi to, umlátil jsem ji kamenem a sved jsem to na souseda.” “Lhal jsem, že jsem to jen zkoušel. Vyspal jsem se se sestrou.” “Já taky! Já taky!”

str. 48

— 1 —


Viděl jsem to stejně, jako vidíte změnu na člověku, co byl dlouho pryč, ale kdo ho vidí denně, den za dnem, ten si ničeho nevšimne, protože změna probíhá postupně. Po celou cestu k pobřeží jsem viděl známky úspěchu, kterého v tomhle kraji dosáhl Kombajn od té doby, co jsem tu byl naposledy – když například na stanici zastavil vlak a vytlačil ze sebe šňůru dospělých mužů v nachlup stejných oblecích a kloboucích, snes je jako snůšku ve všem všudy stejného hmyzu, položivé výrobky, které pěkně jeden po druhém, prd-prd-prd, vypadávaly z posledního vagónu, a potom vlak zahoukal na elektrickou píšťalu a pokračoval v cestě zpustošenou krajinou, aby zas někde dál vyklopil novou várku. Nebo takové věci jako pět tisíc domů stejných do poslední mrtě, dokonale vyražených nějakým obřím strojem, a natažených po kopcích za městem, tak čerstvě vyrobených, že byly pořád ještě spojené jako uzenky, tabule s nápisem: ZALOŽTE SI U NÁS HNÍZDO – VÝHODNÉ SPLÁTKY PRO VÁLEČNÉ VETERÁNY, dětské hřiště za drátěným plotem pod kopcem a další tabule, na které stálo: CHLAPECKÁ ŠKOLA SV. LUKÁŠE – a kde pět tisíc děcek v zelených manšestrových kaťatech a bílých košilích pod zelenýma pulovrama proplétalo hada na akru drceného štěrku. Šňůra dětí se vlnila, kroutila a cukala sebou jako opravdický had, a při každé prudké obrátce se z jejího konce utrhlo malé děcko a koulelo se k plotu jako pejří. Při každé otočce hada. A pořád to samé děcko, pořád to samé. Všech těch pět tisíc děcek žilo v těch pěti tisících domech, které patřily těm chlápkům, co vystoupili z vlaku. Domy si byly podobné jako vejce vejci a děcka si to občas spletla a vrátila se do cizích domů a k cizím rodinám. Nikdo si toho nevšimnul. Najedla se a šla spát. Všímali si akorát toho malýho děcka z konce hada. Vždycky bylo tak uválené a potlučené, že ať přišlo kam přišlo, nikam nezapadalo. Nedokázalo se ani uvolnit a zasmát. Těžko se můžete smát, když cítíte tlak těch signálů, co na vás vyzařují z každého nového auta, které jede kolem, z každého nového domu, který vidíte cestou.
str. 202

— 2 —

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023