8
Faith původně chtěla zavolat po ránu Zoe, ale pak od toho raději upustila. Zoe se připravuje na zkoušky a navíc jí Faith nechtěla ze zcela sobeckých důvodů nasazovat brouka do hlavy. V každém případě bude mít doma alespoň ji. Mohla by si chtít taky vyrazit, třeba na lyže do Vermontu nebo s přáteli na Západní pobřeží – jenže je jí teprve osmnáct a do jejích plánů mají pořád co mluvit. Vánoce jsou Vánoce, tečka. Řekne jí o Ellie a Svatém Mořici později, pokud si ovšem z nějakého důvodu děvčata nezavolají dřív. Ale to se stávalo málokdy. Časový rozdíl věci komplikoval a navíc žily v naprosto rozdílných světech.
Faith byla ještě pořád rozčílená, že ji Ellie s otcem takhle obešli, a navíc si připadala odstrčená, jako by ti dva spolu uzavřeli komplot. Ostatně nebyla daleko od pravdy. Taky si uvědomila, že se zapomněla Ellie zmínit o těch přednáškách, samým rozrušením je úplně vypustila z hlavy. Možná jí to řekl Alex, i když o tom pochybovala. Nebyl rád poslem špatných zpráv. A Ellie by to určitě řádně okomentovala, nebo by vyjádřila nesouhlas. Byla to opravdu tatínkova holčička a teď to znovu prokázala.
Zbytek dne se Faith snažila dodělat resty. Koupila vánoční papír, aby mohla zabalit dárky, nějaké jídlo a celou hromadu věcí, které po ní chtěla Zoe. Ve čtyři se vrátila domů a zrovna byla ve vaně, když zavolal Brad. Při zvuku jeho hlasu se usmála. Takhle se vždycky cítila, když se ozval Jack.
„Ahoj, Fred. Jsem v hotelu, zrovna jsem dorazil. Tak co máme v plánu?“
„Nic, o čem bych věděla. Jsem ti plně k dispozici. Dopadlo to skvěle, Alex je v L. A. Mám ti uvařit večeři?“ Koupila pár dobrot, kdyby náhodou kývl, ale on se rozesmál. ^
„Co bych to byl za bráchu, kdybych nedopřál své malé sestřičce pořádný dlabanec? Jak by ses tvářila na večeři v SoHo nebo v něčem podobném? Nebo bys raději zůstala na předměstí?“
„Cokoli si budeš přát.“ S potěšením se usmála. Už to, že ho slyšela, bylo skvělé. „Nechci nic jiného než tě vidět.“
„Něco vymyslím. Vyzvednu tě v půl osmé. Kdysi jsem měl rád jednu italskou restauraci v East Village. Zeptám se svého majordoma, co si o tom myslí.“
„Už se nemůžu dočkat.“ Usmívala se, ještě když zavěsila, a s úlevou si uvědomila, že jejich nadcházející setkání svým způsobem obrousilo hrany Elliiny zrady. Teprve teď jí došlo, že Brad vlastně prožívá stejné, ne‑li ještě horší pocity, když má oba chlapce někde na konci světa v Zambii. Musel z toho být úplně na dně. Dny, kdy chystali pečivo a mléko pro Santu a věšeli punčochy do komína, jsou už jen krásným snem.
Ellie vyhnala tyhle úvahy z hlavy přesně ve chvíli, kdy Brad v půl osmé zazvonil u dveří. Oblékla si černé kalhoty a černý kašmírový svetr, mohutný červený kašmírový kabát a černé semišové střevíčky na vysokých podpatcích. Zářivé blond vlasy měla sčesané dozadu do úhledného ohonu a v uších se jí blýskaly velké zlaté náušnice.
„Páni, Fred! Vypadáš jako pomocník Santa Clause!“ Popadl ji kolem ramen jako medvěd, přitiskl ji k sobě a zvedl do výšky. Přesně tak to dělal, když byli ještě děti. Pak ji postavil, couvl o krok a radostně se usmál. „Vypadáš úžasně. Všichni kluci na právech se do tebe zamilují.“
„Těžko. Je mi tolik, že bych mohla být jejich matka.“ Taky vypadal skvěle. Mírné opálení z tenisu podtrhovalo zeleň jeho očí, tmavé vlasy měl husté a dobře sestřižené. Léta se jich ještě nedotkla. Ani kabát nezakryl jeho statnou, svalnatou postavu.
„Vůbec nevypadáš jako matka, Fred. Můžeme vyrazit? Rezervoval jsem stůl v podniku, který mi doporučil můj majordomus. Myslím, že se ti tam bude líbit.“
„Brala bych i párky v rohlíku někde v podzemce. Jsem prostě ráda, že tě vidím.“ Vzal ji za ruku a v povznesené náladě ji vyvedl na chodník, kde už čekal taxík. Taky byl šťastný, že jsou spolu.
Sedla si vedle něho a celou cestu do centra pusu nezavřeli. Večeřeli v SoHo. Vyprávěla mu o Ellie a o tom, co ji tak rozhodilo.
„Zavání to podrazem, co?“ řekl otevřeně. „Díkůvzdání bez Dylana s Jasonem mi připadalo hrozné. Byly to první svátky bez nich. Vánoce…
