26
Týden nebo tak nějak se nic moc nedělo. Hrál jsem si zrovna s kočkou na koberci, když zazvonil telefon. Vzala to Sarah.
"Ano? Ale, ahoj, Jone. Ano, je tady. V pondělí a v úterý nejsou žádné dostihy. Cože? Panebože, co je to za šílenost... Podívejte, já vám předám Hanka..."
Vstal jsem z koberce a vzal si telefon.
"Ahoj, Jone..
"Hanku, tak to padlo...
"Co?"
"Ta věc s Edlemanem. Obcházejí nás a za našimi zády se snaží Tanec Jima Beama prodat za sedm miliónů. Lidi, které jsem najal, aby v době, kdy jsme byli u Firepower, potají hledali jiného sponzora, mi právě řekli, že Edlemanova skupina jim nabídla, že jim prodají práva k filmu za sedm miliónů."
"Ale oni ta práva ještě nemají..."
"Tvrdí, že ano. Nabízejí celý balík: scénář, herce, rozpočet. Za právo k produkci filmu chtějí sedm miliónů. Až by potají uzavřeli smlouvu, tak by od nás koupili práva laciněji..."
"Ježíši..."
"Jsme obětí zase jiné bandy zlodějů. Takže je to v tahu. S Edlemanem jsme skončili. Takže se teď pokusíme získat jiného producenta. Nechtěl jsem tě s tím vším otravovat, ale myslel jsem si, že ti přece jen raději dám vědět."
"Samozřejmě. Tak jak to vypadá?"
"Telefonujeme různým lidem. Říkáme jim to po telefonu a oni všichni říkají: 'Prima, prima, my to uděláme.' A pak když vidí scénář, tak řeknou ne. Celý město říká ne. Ve chvíli, kdy mají v ruce scénář, řeknou ne. Je tady film s dvěma skvělými herci a s tak nízkým rozpočtem, že se na něm nedá prodělat. Ale celý město přesto říká ne. To je neslýchané."
"Nelíbí se jim scénář," řekl jsem.
"Nelíbí."
"A mně se nelíbí oni. Vůbec se mně nelíbí."
"No, budeme na tom pracovat dál. Určitě musí existovat nějací lidé, na které jsme to ještě nezkusili."
"To zní hrozivě."
"Nějak už to uděláme."
"Obdivuji tvoji viru."
"Neboj."
"Tak dobře..."
Vrátil jsem se na koberec a hrál si s kočkou. Kočka ráda honila kousek provázku.
"S tím filmem to zase nikam nevede," řekl jsem Sarah. "Nikomu se nelíbí scénář."
"Tobě se líbí?"
"Myslím, že je lepší než většina scénářů, které jsem kdy viděl, ale možná se pletu. Hlavně je mi líto Jona."
Kočka minula provázek, ale sklouzla packou po hřbetě mé dlaně. Začala mi téct krev. Šel jsem do koupelny a nalil si na ránu kysličník. V zrcadle se objevil můj obličej: prostě starý člověk, který napsal scénář. Do prdele. Šel jsem odtamtud pryč.
Když jsou dostihy, nikdy nemám žádné špatné zprávy, protože nejsem doma a nikdo mě nemůže zastihnout.
No, dostihy zase začaly a já tam chodil každý den, užíval jsem si, pak jsem přišel domů, a jak bylo mým zvykem, pojedl jsem, podíval se chvilku se Sárou na televizi a šel nahoru k láhvi vína a psacímu stroji. Pracoval jsem na básni. Z básní nebylo moc peněz, ale zase to bylo obrovské pole působnosti.
Pár týdnů od svého posledního telefonátu se Jon znovu ozval.
"Všechno je zase v prdeli," začal. "Jsme na tom hůř než kdy dřív!"
"Co je?"
"Poslyš, našli jsme jednoho producenta, a ten řekl, že se mu to všechno líbí, dokonce i scénář. Řekl mi: 'Dobře, tak my to uděláme. Přineste papíry, já je podepíšu, a hned se pustíme do natáčení.' Takže jsme už na podpis dohodli termín, jenže než jsem tam šel, ten člověk mi zavolal. Povídá: 'Já ten film nemůžu dělat'. Patrně existuje jeden slavný režisér, který prohlašuje, že má všechna práva na dramatizaci jakéhokoli díla o Henrym Chinaskim. 'S tím já nemůžu nic dělat,' povídá mi.'Máme po smlouvě.'"
Henry Chinaski bylo jméno, které jsem použil pro hlavní postavu v několika svých románech. Ve scénáři jsem jméno použil znova.
"Co je to za kecy?" zeptal jsem se.
"To nejsou kecy. Prodals práva na postavu Henryho Chinaskiho."
"To není žádná pravda," řekl jsem, "ale i kdyby to pravda byla, stačilo by jenom změnit jméno."
"Ne, ta smlouva mluví o postavě, bez ohledu na to, jak se bude jmenovat. Navždycky!"
"To nemůže být pravda..."
"Obávám se, že když prodals román Úředník v expedici režiséru Hectoru Blackfordovi, prodal jsi také ta práva na dramatizaci."
"Ano, prodal jsem filmová práva. By…
