3
Byl to pěkný projekční sál. Bokem po jedné straně byl docela prostorný bar s číšníkem. Projekční sál měl dokonce vlastního promítače. Danny Server tam nebyl.
U baru bylo sedm osm lidí. Neznal jsem z nich vůbec nikoho. Přesedlal jsem na velký vodky a Sarah pila cosi fialového či zeleného nebo snad zelenofialového. Jon byl mimo, chystal s promítačem film.
Z konce barového pultu na mě zíral nějaký chlápek. Donekonečna.
Konečně jsem se na něho podíval.
"Co děláte?" zeptal jsem se.
Chvíli byl zticha, napil se a ohlédl se:
"Stydím se až do kořínků nehtů na nohách, když vám to mám říct, ale já... točím filmy."
Měl jsem se dozvědět, že to je Wenner Zergog, významný německý filmový tvůrce. Byl tak trochu blázen, mimouš, jak se říká, který vždycky ve svém vlastním životě i v životech jiných volil nenormální možnosti.
"Měl byste dělat něco, co má cenu," řekl jsem mu.
"Já vím," odpověděl, "jenže nic jiného neumím."
Pak se objevil Jon.
"Pojďte, budeme začínat..."
Následovali jsme ho se Sarah do projekčního sálu. Někteří od baru, včetně Wennera a jeho společnice, šli s námi. Usadili jsme se a Jon nám pravil: "Ten u baru, to byl Wenner Zergog. Minulý týden po sobě se ženou stříleli z revolveru, vystříleli plný zásobník, ale nic netrefili..."
"Doufám, že ve filmech má lepší mušku..."
"To ano."
Sál potemněl a na plátně se objevila Usměvavá bestie.
Lido Mamin byl obrovský muž, co se týče postavy i ambicí, ale jeho země byla malá a chudá. S velkými zeměmi to hrál jak s levicí, tak s pravicí, s oběma frakcemi vyjednával a dohadoval se o peníze, jídlo i o zbraně. Ve skutečnosti to byl ale on, kdo chtěl vládnout světu. Byl to zkrátka kurevskej parchant s nádherným smyslem pro humor. Dospěl k závěru, že veškerý život, kromě jeho vlastního, nemá cenu. Kdokoli sebeméně podezřelý byl v jeho zemi rychle zavražděn a vhozen do řeky. Po řece plulo tolik mrtvol, že se krokodýli nadmuli a nemohli dál jíst.
Lido Mamin miloval filmovou kameru. Pinchot přiměl Lido Mamina uspořádat pro kameru zasedání státní rady. Jeho podřízení před ním seděli a třásli se, a Mamin kladl otázky a pronášel politická rozhodnutí. Bez přestání se usmíval a ukazoval velké žluté zuby. Když někoho nevraždil nebo nevydával rozkazy, aby někoho zavraždili, tak souložil. Měl tucet nebo kolik žen a dětí víc, než si mohl zapamatovat.
Chvílemi se během zasedání rady přestal usmívat, jeho obličej se stal ztělesněním Boží vůle, mohl a taky dělal úplně cokoli. Cítil strach svých kompliců, těšil ho a uměl ho využívat.
Zasedání rady skončilo, aniž byl kdokoli zavražděn.
Potom svolal schůzi všech lékařů z celé země. Shromáždil je v ústřední nemocnici, ve velkém operačním sále, seděli do kruhu nahoře na židlích a Mamin stál dole uprostřed a promlouval k nim.
"Vy jste lékaři, ale nejste nic, pokud já vám neřeknu, že něčím jste. Jste vycvičeni jen pro svou úzkou oblast. Nechť je váš cvik užitečný pro tuto zemi a ne pro váš prospěch. Žijeme ve světě, kde své schopnosti prokáží jen ti, kteří přežijí až do konce. Povím vám, jak zacházet s chirurgickým nářadím a s vlastními životy. Nebuďte, prosím, bláhoví a nezpěčujte se mým přáním. Nepřeji si, abyste zahodili své vzdělání a svou dovednost. Musíte mít vždy na paměti, že umíte jen to, co vás naučili. Já vím víc, než co se lze naučit. Budete vždy konat tak, jak já řeknu, chci, abychom v tomhle měli ÚPLNĚ JASNO. Rozumíte?"
Bylo ticho.
"Je zde, prosím, někdo," pokračoval Mamin, "kdo by chtěl oponovat tomu, co jsem právě řekl?"
Další ticho.
Mamin byl loutka, hrůzostrašná loutka, a svým způsobem se vám mohl líbit jeho hrubý a příšerný styl - dokud jste se nemuseli dívat na skutečné vraždy a mučení.
Dále předváděl Lido Mamin pro kameru své letectvo. Až na to, že žádné letectvo neměl. Zatím ne. Měl však letce a uniformy.
"Tohle," pravil Lido Mamin, "je naše letectvo."
První letec běžel po dlouhé řadě prken. Utíkal velmi svižně. Jakmile dosáhl konce ranveje z prken, vyskočil do vzduchu a roztáhl paže.
Potom přistál. Poto…
