Celá e-kniha Kóma ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Čtvrtek
26. února 17.47
Těžký vinylový stropní panel zvolna klouzal Susan z rukou. Zaťala zuby. Ruce už necítila, jak jen špičkami prstů držela panel a tlačila jej ke kovovému rámu, do nějž byl po celé své stoosmdesáticentimetrové délce zasazen. Slyšela, jak dole vrátný mluví do vysílačky. Kdyby panel spadl, našel by ji. Zavřela co nejpevněji oči, aby nemyslela na prsty a bolavá předloktí. Klouzalo to. Spadne to. Strážný vypnul vysílačku. Pak se zavřelo okno. Susan už nemohla. Neslyšela strážného odcházet, ale panel jí náhle vyklouzl z rukou a s tupým žuchnutím, které otřáslo celým sníženým stropem, zapadl na své místo. Susan napjatě poslouchala a do ztuhlých prstů se jí s bolavým šimráním vracela krev. Dole se nic neozvalo. Zhluboka se nadechla.
Byla nahoře ve stropním prostoru nad tkáňovou laboratoří. Byla to ironie, že před svým pátráním na operačních sálech v Memoriálu neměla o existenci stropních prostor ani zdání. Teď jí zachránily život. Díkybohu za tu kartotéku, na kterou si stoupla, aby mohla panel zvednout.
Susan vyndala své plány podlaží a pokusila se je v chabém světle pronikajícím škvírami u okrajů stropních panelů prozkoumat. Zjistila, že to nejde, i když oči přivykly tmě. Rozhlédla se v šeru a všimla si dost výrazného kužele světla vycházejícího z nějaké větší štěrbiny ve stropě, asi šest metrů od ní. Za pomoci svislých pilířů, vyznačujících stěnu tkáňové laboratoře a sousední kanceláře, se jí podařilo projít až ke zdroji světla a zaujmout takovou pozici, aby viděla na plány. Chtěla najít hlavní šachtu, jako byla ta, kterou viděla v Memoriálu. Napadlo ji, že kdyby byla dost velká, mohla by se tudy snad dostat ven. Šachta ale nebyla ve vysvětlivkách uvedená. Našla nicméně čtvercový uzavřený prostor, nakreslený vedle výtahové šachty. Susan usoudila, že by to podle všeho mohlo být to, co hledá.
Postupovala podél obvodové stěny tkáňové laboratoře, přidržovala se svislých břeven, až dorazila ke schodu nahoru, na pevný strop chodby. Byl z betonu, aby udržel kolejničky pro troleje. Jakmile se na něj dostala, šlo se jí mnohem snáz. Mířila k výtahové šachtě.
Čím blíž se k ní dostávala, tím obtížněji se jí postupovalo, protože byla čím dál větší tma, a také jí vadil rostoucí počet trubek, drátů a rour směřujících tam, kam šla i ona. Musela postupovat po hmatu, krůček za krůčkem, pomalu, poslepu. Několikrát se dotkla parního potrubí a popálila se. Do nosu jí pronikl pach spáleného masa.
V naprosté temnotě dorazila k výtahové šachtě a nahmatala vertikální betonovou plochu. Obešla její roh, sledovala rukama trubku a nahmatala, jak se stáčí dolů v devadesátistupňovém úhlu. Stejně tak tomu bylo i u všech ostatních rour. Nahnula se přes ně a podívala se dolů do tmy. Daleko zdola pronikalo slabé světlo. Rukama určovala rozměry šachty. Mohla mít tak sto dvacet na sto dvacet centimetrů. Stěna společná s výtahovou šachtou byla z betonu. Vybrala si trubku o průměru asi pěti centimetrů. Spustila se do šachty, opřela se zády o betonovou stěnu a oběma rukama se chytla trubky. Pak se nohama vzepřela o ostatní trubky a pevně zapřela záda proti betonové stěně. Tímto způsobem se po centimetrech posouvala dolů šachtou jako horolezec v komíně.
Nebylo to snadné. Postupovala po kousíčcích a snažila se – ne vždy úspěšně – vyhýbat parnímu potrubí, které jí způsobovalo bolestivé popáleniny. Za chvíli už dokázala rozeznat trubky před sebou. Ve tmě bylo vidět jakési mlhavé obrysy a ona si uvědomovala, že dorazila ke stropním prostorám přízemí. Postupovala, a to jí do jisté míry zvedlo náladu. Tu však zase zhoršovala myšlenka, že pokud ona může postupovat šachtou dolů, může jí někdo jiný současně postupovat nahoru. A v tu chvíli si uvědomila, jak relativně snadno se někdo mohl dostat k ventilu na kyslíkovém potrubí v Memoriálu.
Susan pokračovala centimetr po centimetru směrem dolů. Zezdola pronikalo trošku víc světla. Také bylo čím dál hlasitěji slyšet zvuk strojů. Když se dostala na úroveň přízemí, uvědomila si, že tady pod n…
