Půlnoční palác (Carlos Ruiz Zafón)

Vzpomínám si, že to květnové ráno s sebou přineslo první náznak bouře, která se kolem nás neúprosně stahovala, aby změnila běh našich životů, narůstala za našimi zády, bobtnala ve stínu naší nevinnosti, té blažené nevědomosti, díky níž jsme věřili, že jsme hodni zvláštní milosti osudu. Neměli jsme přece žádnou minulost, a proto jsme se domnívali, že se nemusíme bát ani budoucnosti.

Nemohli jsme vědět, že ten šakal nejde po nebohém panu Carterovi. Jeho tesáky lačnily po jiné krvi, mladší a poznamenané stigmatem kletby, která se před ním nemohla skrýt ani v rámusu kalkatských pouličních tržišť, ani v útrobách opuštěných paláců.

Následovali jsme Bena do hlavního sídla Chowbar Society, v jehož skrytu jsme si mohli vyslechnout, co má náš kamarád na srdci. Nikdo z nás si ještě ani v koutku duše nepřipouštěl, že po té podivné nehodě a roztřesených slovech, která si Ben vyslechl z ohněm políbených rtů ředitele Cartera, by nad námi mohla viset horší hrozba než ta, že se budeme muset rozloučit a prázdné stránky naší budoucnosti popsat sami. Netušili jsme, že ďábel stvořil mládí k tomu, abychom se dopouštěli chyb, a Bůh stvořil dospělost a stáří, abychom za ně mohli platit.

Také si pamatuji, že když jsme poslouchali Benovo vyprávění o tom, co mu sdělil Thomas Carter, všichni jsme pojali podezření, že nám něco tají. Vybavuji si ty znepokojené výrazy, které se rozprostřely na tvářích mých kamarádů i mé vlastní, když jsme si uvědomili, že Ben se poprvé za celé ty dlouhé roky rozhodl nám neprozradit celou pravdu, ať už k tomu měl jakýkoli důvod.

O pár minut později prohlásil, že si potřebuje o samotě promluvit s Sheere, a já začal mít dojem, že můj nejlepší kamarád právě Chowbar Society uštědřil poslední ránu a zpečetil tak osud spolku. Události, které měly následovat, mi ukázaly, že jsem se v Benovi opět zmýlil a že jsem podcenil oddanost, jež v jeho duši zakořenily přísahy našeho tajného spolku.

V tu chvíli mi však stačil jediný pohled na jeho tvář, když mluvil s Sheere, aby mi bylo jasné, že kola osudu se začala otáčet v opačném chodu. Náš protivník byl připraven hrát o všechno a souboj, který nás čekal, byl nad naše možnosti.