PTÁK OHNIVÁK
Tunel ústil do zahrady pod dřevěným mostkem klenoucím se nad jezírkem, které se jako tmavý sametový šál vinulo před domem inženýra Chandry Chattergheeho. Sheere oba chlapce vedla po úzkém jílovém břehu, do nějž se jim bořily nohy, až na druhý konec jezírka. Tam se zastavila a zadívala se na dům, o kterém snila celý svůj život. Teď ho poprvé viděla na vlastní oči, pod klenbou hvězd a plujících mraků, Ian a Ben mlčky stáli po jejím boku.
Budova měla dvě patra a po obou stranách se tyčily dvě vížky. V jeho vzezření se mísilo několik architektonických stylů, od edvardiánských reliéfů až po palladiánské výstřelky a prvky, které jako by sem zabloudily z nějakého zámečku ztraceného v bavorských kopcích. Celý dům si ale zachovával střízlivou eleganci, která lahodila kritickému oku pozorovatele. Vyzařovalo z něj jakési svůdné kouzlo, které po prvním, trochu rozpačitém dojmu dávalo tušit, že ta neskutečná změť stylů a prvků byla navržena tak, aby k sobě harmonicky ladily. Ukrytý v husté džungli divokých rostlin v samém srdci Černého města, palác inženýra Chattergheeho se domýšlivě tyčil nad jezírkem jako ohromná černá labuť, shlížející na svůj odraz v obsidiánovém zrcadle.
„Vypadá tak, jak ho tvůj otec popsal?“ zeptal se Ian.
Sheere okouzleně přikývla. Došla až k patě schodiště, jež vedlo k vchodovým dveřím. Ben a Ian ji s odstupem pozorovali a v duchu se sami sebe ptali, jak se Sheere do té pevnosti chce dostat. Zdálo se však, že Sheere se v tomhle tajemném místě vyzná, jako by jí bylo domovem odmalička. Překážkám, které byly skryté pod příkrovem noci, se vyhýbala s takovou přirozeností, že měli oba chlapci podivný pocit, že jsou jen nezvanými hosty při setkání, o němž Sheere snila během svých toulavých let. Sledovali ji, jak stoupá po schůdcích ke dveřím a pochopili, že ten opuštěný, přízračnou aurou obklopený dům je jediný pravý domov, který Sheere kdy poznala.
„To tam chcete stát celou noc?“ zeptala se dívka, když došla až nahoru.
„Jen jsme přemýšleli, kudy se dostaneme dovnitř,“ odpověděl Ben a Ian přikývl na znamení, že sdílí Benovy pochyby.
„Já mám klíč,“ odvětila jeho sestra.
„Klíč?“ opakoval Ben. „A kde?“
„Tady,“ usmála se Sheere a poklepala si ukazováčkem na spánek. „Zámky na tomhle domě se neodemykají obyčejnými klíči, ale kódem.“
Ben a Ian se se zájmem přiblížili. Došli až ke dveřím, v jejichž středu se nacházela osa se soukolím, v němž bylo každé kolo menší než to před ním. Po obvodu kol byly do kovu vyryté různé symboly, jako čísla po obvodu hodinového ciferníku.
„Co mají znamenat tyhle symboly?“ zeptal se Ian a snažil se je ve tmě rozluštit.
Ben vytáhl z kapsy krabičku zápalek, kterou s sebou pro všechny případy neustále nosil, vyndal sirku a škrtl jí o dveře vedle ozubených koleček zámku. Světlo plamínku se odrazilo od lesklého kovu.
„To jsou abecedy!“ zvolal. „Na každém kole je vyrytá abeceda. Řecká, latinská, arabská a sanskrt.“
„Paráda,“ vzdychl poraženě Ian. „Tak to bude hračka.“
„Žádný strach,“ vložila se do toho Sheere. „Ten kód je jednoduchý. Musíme z těch čtyř abeced vybrat symboly, které dají dohromady jedno slovo.“
Ben ji bedlivě pozoroval.
„A jaké je to slovo?“
„Didó,“ odpověděla dívka.
„Didó?“ opakoval Ian. „Co to znamená?“
„Je to jméno jedné královny z fénické mytologie,“ vysvětloval Ben.
Sheere kývla a Iana bodnul osten žárlivosti při pohledu na jiskru, která mezi oběma sourozenci přeskočila.
„Pořád to nechápu,“ řekl. „Co mají Féničané společného s Kalkatou?“
„Královna Didó se v Kartágu vrhla do pohřební hranice, aby zmírnila hněv bohů,“ vysvětlovala Sheere. „Symbolizuje očistnou sílu ohně… I Egypťané měli podobný mýtus, o fénixovi.“
„Legenda o ohnivém ptáku,“ dodal Ben.
„Pták Ohnivák? Nejmenoval se tak ten vojenský projekt, co o něm mluvil Seth?“ ptal se Ian.
Jeho kamarád přikývl.
„Začíná mi z toho všeho naskakovat husí kůže,“ otřásl se Ian. „Vážně chcete lézt dovnitř? Co tam budeme dělat?“
Ben a Sheere si vyměnili odhodlaný pohled.
„To je prosté,“ řekl Ben…
