VIII. ZPĚV VZDÁLENÉ ZEMĚ
50. LEDOVÝ ŠTÍT
Dopravení poslední ledové vločky na orbitální dráhu se mělo stát radostnou událostí, nyní však vyvolalo jen střízlivé uspokojení. Třicet tisíc kilometrů nad Thalassou vmanévrovali poslední ledový šestihran na své místo a štít byl kompletní.
Poprvé po téměř dvou letech spustili kvantový pohon, ačkoli jen na minimální výkon. Magellan se zvedl z parkovací oběžné dráhy a nabíral rychlost, aby vyzkoušel, jestli je umělý ledovec, který měl vynést ke hvězdám, celistvý a rovnovážně usazený. Neobjevily se žádné problémy, odvedli dobrou práci. Pro kapitána Beye to znamenalo nesmírnou úlevu, nebol stále nemohl zapomenout, že Owen Fletcher (nyní pod přiměřeně přísným dohledem na Severním ostrově) byl jedním z hlavních projektantů štítu. A teď by se byl rád dozvěděl, co se Fletcherovi a ostatním vypovězeným Sabrům honilo hlavou, když sledovali slavnostní ceremoniál.
Začínal retrospektivním videopořadem, zachycujícím budování mrazíren a dopravu první ledové vločky na orbitální dráhu. Potom se objevil fascinující, zrychlený kosmický balet předvádějící, jak jsou ohromné bloky ledu manévrovány na svá místa a včleňovány do neustále se rozrůstajícího štítu. Snímek začínal v reálném čase, ale potom se prudce zrychloval, takže poslední bloky byly připojované v několika málo sekundách. Přední lassanský skladatel zkomponoval duchaplnou doprovodnou hudbu začínající volnou pavanou a kulminující divokou polkou – zpomalující zase do normálního tempa na samém konci, když zavedli na místo poslední ledový blok.
Potom se obraz proměnil na živý záběr kamery, vznášející se ve vesmíru kilometr před Magellanem. Kamera ukázala loď, jak letí po oběžné dráze ve stínu vrhaném planetou. Ohromná protisluneční clona, chránící led během dne, byla odsunuta, takže se štít dal poprvé vidět v celé své kráse a velikosti.
Obrovitý nazelenalý disk chladně zářil ve slavnostním osvětlení. Brzy se však ochladí mnohem víc, až zamíří do končin galaktické noci, kde panuje teplota jen několik stupňů nad absolutní nulou. Zahřívat jej bude jen vzdálené světlo hvězd, tepelné vyzařování unikající z lodi – a občasné vzkypění energie po řídkých nárazech kosmického prachu.
Kamera zvolna klouzala přes umělý ledovec a doprovázel ji nezaměnitelný hlas Mosese Kaldora.
„Lidé z Thalassy, děkujeme vám za krásný dárek. Doufáme, že pod ochranou tohoto ledového štítu budeme bezpečně cestovat až na planetu, která nás očekává sedmdesát pět světelných let odsud, ode dneška za tři sta roků.
Když se nám všechno podaří, až dospějeme k planetě Sagan 2, poneseme ještě přinejmenším dvacet tisíc tun ledu. Led na ni shodíme, třením se promění v první déšť, který ten mrazivý a pustý svět kdy poznal. Na zlomek chvíle, dříve než znovu zmrzne, stane se zárodkem ještě nezrozených oceánů.
A jednoho dne se naši potomci dočkají moří, jako máte vy, i když ne tak bezbřehých a hlubokých. Voda z obou našich planet se smísí a dá život našemu novému domovu. A my na vás vzpomeneme s láskou a s vděčností.“
