Kapitola druhá
Winters stál na palubě sám a klidně kouřil. Nebyl to velký člun, tahle předělaná rybářská loď původně určená k vlečení sítě, ale velmi rychlý. Nevyjeli z doku dřív než po čtvrté a už téměř svou kořist dostihli. Podplukovník si protřel oči a zívl. Cítil únavu. Vyfoukl kouř nad vodu. Na východním obzoru se objevil slabý náznak svítání. Wintersovi připadalo, že na západě, směrem k měsíci, vidí člun.
Ti mladí lidé musejí být všichni blázni, uvažoval, když se zamýšlel nad událostmi předcházejícího večera. Proč herdek odešli? Shodili Todda ze schodů, aniž o tom věděl? Bylo by to mnohem snadnější, kdyby tam zůstali, až se vrátíme.
Vzpomněl si na výraz, který měl v tváři poručík Ramirez, když přerušil telefonní rozhovor, který Winters vedl se svou ženou Betty. „Promiňte, podplukovníku,“ řekl Ramirez. Sotva popadal dech. „Musíte rychle přijít. Poručík Todd je zraněný a naši vězni utekli.“
Řekl ženě, že nemá potuchy, kdy se dostane domů, pak se připojil k Ramirezovi a šli pěšky k menší administrativní budově. Winters po cestě přemýšlel o Tiffani, o těžkostech, které měl při vysvětlování sedmnáctileté dívce, proč nemůže prostě všeho nechat a setkat se s ní na oslavě. „Ale pracovat můžeš každý den nebo noc, Vernone,“ řekla mu. „Tohle je naše jediná příležitost být spolu.“ Vypila už příliš moc šampaňského. Když jí později v rozhovoru Winters objasnil, že večírek téměř určitě vůbec nestihne a asi požádá Melvina a Marka, aby ji vzali domů, stala se Tiffani nedůtklivou a vzteklou. Přestala mu říkat Vernone. „Dobrá, podplukovníku,“ prohlásila. „Myslím, že se uvidíme v úterý večer v divadle.“
Ozvalo se zaklapnutí telefonu a Winters cítil, jak mu bolest rozdírá srdce. Ach donerveter, pomyslel si na okamžik, je to v trapu. Představil si, jak sedá do auta, zapomíná na Todda, Ramireze a řízenou střelu Panther a jede na večírek, aby sevřel Tiffani ve svém objetí. Ale neudělal to. Přestože po tom neuvěřitelně toužil, nedokázal se odtrhnout od svých povinností. Jestli se to má stát, utěšoval se, tak tyhle plameny vášně opět vzplanou. Ale ani se svou omezenou romantickou zkušeností si nic nenamlouval. V milostném vztahu znamená načasování všechno. Když se v kritické chvíli, zvláště spěje-li rytmus vášně k vyvrcholení, zlomí rozlet, nikdy se to nevrátí.
Ramirez už přivolal na základnu lékaře, který dorazil k přístavbě těsně za oběma důstojníky. Když tam spolu stáli, Ramirez tvrdil, že to muselo být něco nekalého, že Todd by tak tvrdě nedopadl, kdyby ho někdo neshodil se schodů. Poručík se během lékařského vyšetření začal vrtět. „Má těžký otřes mozku,“ prohlásil lékař po prvním prohlédnutí pacientových očí. „Bude asi v pořádku, ale ráno bude mít velké bolesti hlavy. Zatím ho vezmeme do nemocnice a zašijeme mu tu ránu.“
Wintersovi to nedávalo smysl. Když trpělivě čekal ve vedlejší místnosti, až lékaři a sestry dokončí stehy na poručíkově hlavě, snažil se přijít na to, jaký mohli mít Nick, Carol a Troy motiv, aby Todda napadli a utekli. Ta Dawsonová je chytrá a úspěšná ženská. Proč by tohle dělala? Uvažoval, jestli snad trojice nemůže být zapletena do nějaké velké drogové transakce. To by aspoň vysvětlilo všechno to zlato. Ale Todd a Ramirez nenašli nic, co by ukazovalo na drogy. Tak co se k sakru děje?
Poručík Todd byl během ošetření na ambulanci při vědomí. Dostal pouze místní umrtvení, aby ho to tak nebolelo. Na lékařovy jednoduché otázky však neodpovídal dost jasně. „To se někdy při otřesu mozku stává,“ řekl potom vojenský lékař Wintersovi. „Možná bude den nebo dva mluvit nesouvisle.“
Přesto však se podplukovník Winters a poručík Ramirez rozhodli zeptat Todda, co se v přístavbě stalo. Bylo to kolem druhé, hned jak mu oholili hlavu, zašili ránu a obvázali ho. Podplukovník nemohl přijmout Toddovu odpověď, přestože poručík ji dvakrát doslovně zopakoval. Todd tvrdil, že se v koupelně schovávala metr osmdesát vysoká mrkev se svislými zářezy na tváři a že ho napadla, když se přišel vymočit. Prvnímu útoku unikl, ale obří mrkev …
