Repatriace
Pod smaragdově zeleným oceánem klidně spočívá kosmická loď. Podivná stvoření podobná rybám plují kolem, pozorují návštěvníka z nebes a pak pokračují ve své pouti. Probíhá poslední kontrola před vysazením. Až kontrola skončí, dveře u dna lodi se otevřou a objeví se zlatá kovová koule o průměru asi třinácti centimetrů. Koule je připevněna nahoře na dlouhé úzké plošině. Nitky pod plošinou ji pohánějí po malé rampě a pak po písčitém dnu oceánu.
Plochý dopravní prostředek a jeho náklad mizí v dáli. Po dlouhém čekání se podivná pohyblivá plošina navrací ke kosmické lodi, bez zlaté koule. Rampa se zasune do lodi, dveře se uzavřou a kosmická loď je připravena ke startu. Brzy nato se velká loď počne zvedat, dokud se nedostane těsně pod povrch smaragdového oceánu. Pak změní konfiguraci, přidá si křídla, řiditelné klapky a další ovládací zařízení a vyrazí z vody. Nějakou dobu vypadá jako letadlo. Stoupá do modré oblohy naplněné světlem dvou sluncí tak rychle, až se z toho tají dech. Orbitální rychlosti dosáhne téměř ihned. Jakmile se dostane na dráhu nad atmosférou, stáhne aerodynamické plochy a vydá se na poslední cestu kolem planety Canthor. Když na své dráze dorazí do skutečného bodu anomálie, náhle zrychlí a vyřítí se k chladu a temnu mezihvězdného prostoru. Třetí dodávka skončila. Zbývá jich ještě devět, než její šedesát milicyklů trvající poslání skončí.
Uplynou tři milicykly. Další cílová planeta je jen šest soustav daleko, jiná oceánická planeta obíhající kolem osamoceného žlutého neobvykle stabilního slunce. Čtvrtou kolébku odloží zde, na třetím tělese od hvězdy, planetě, jejíž oběžná doba kolem středového slunce je tak krátká, že v jednom milicyklu udělá čtrnáct otáček.
Než kosmická loď dosáhne terče, zajede si. Ponoří se hluboko do atmosféry největší planety v nové soustavě bohaté na vodík a dosáhne tak dvou cílů. Změnou kinetické energie na vyzářené teplo sníží značně svou rychlost vzhledem k centrální hvězdě a částečně si doplní zásoby čistých prvků a jednoduchých chemických sloučenin, z nichž výrobní zařízení na palubě vytváří všechny záložní a náhradní díly. Po ukončení ponoru v husté atmosféře urazí mezihvězdný cestovatel konečnou vzdálenost ke svému terči za šest set nanocyklů.
Během přibližování prochází automatický software centrálního počítače dobře odzkoušenou sekvencí, která je navržena tak, aby zjistila, zda se některá z podmínek na terčové planetě od poslední úplné série systematického pozorování před třemi cykly nezměnila. Protože obsah každé kolébky byl navržen jedinečně na základě životního prostředí na dané planetě, kde zygoty musejí vyrůstat a prospívat, jakákoliv velká změna tohoto prostředí by mohla drasticky ohrozit pravděpodobnost přežití repatriovaného druhu. Na příkaz z počítače se použije soubor pokročilých přístrojů k dálkovému průzkumu, aby se potvrdily původní specifikace návrhu pro planetu.
Navzdory předpokladům však přístroje nepotvrzují množinu předpokladů návrhu. Životní prostředí se změnilo. Ne značně, ne jako by je v masivním měřítku přepracovala pokročilá inteligence za určitým cílem. Počáteční údaje silně naznačují, že během posledního cyklu či dvou se vytvořila jakási domácí inteligence, která nezanedbatelným způsobem ovlivnila povrch planety i její atmosféru.
Když přístroje k dálkovému průzkumu pokračují ve zkoumání planety, objeví se ještě něco neobvyklejšího. Kolem tělesa obíhají umělé satelity. Jsou jich tisíce. Tato planeta je nyní domovem kosmoplavců. V centrálním počítači kosmické lodi se rozezní poplach. Zygoty a systém kolébky nejsou navrženy tak, aby se vypořádaly s nějakým jiným pokročilým druhem.
Brilantní inženýři Kolonie však předpokládali, že alespoň jedna z tuctu terčových planet se mohla během tří cyklů od posledních pravidelných pozorování podstatně změnit. Do přibližovací sekvence naprogramovali nouzový postup pro vypořádání se s novými situacemi. Tento postup v podstatě vyžaduje pečlivou analýzu nových podmínek na planetě, určení vlivu těchto p…
