Kde je Dedrick…
Bylo těsně po půlnoci, když jsme pěkně v řadě napochodovali k Brandonovi do kanceláře. Mary Jeromová, Francon, Paula, já – a na konci průvodu, jak se slušelo, rudolící Mifflin.
Brandon seděl za stolem a upřeně sledoval náš nástup. Nevypadal dneska jako ztělesnění dokonalosti. Mifflin ho vytáhl z postele, aby si přišel vyslechnout mou výpověď.
„Tak se posaďte,“ zavrčel Brandon a pokynul k židlím, rozestaveným před stolem do půlkruhu. Ztěžka se otočil a upřel pohled na Mifflina. „Co máte?“
„Dva kamióny narktotizovaného kuřiva a šestnáct mrtvol.“ hlásil Mifflin. „Barratt je nebožtík. Když jsme dorazili, žil z celé bandy jediný, a ten promluvil. Jenže to všecko zažil Malloy. Nechcete, aby vám tu historku vyprávěl radši sám?“
Brandon vytáhl zásuvku a vyndal z ní krabici s doutníky. Poctil mě přitom pohledem těžkým jako bouřkový mrak, vybral si doutník, nikomu nenabídl a zase se pohodlně opřel.
„Proto tu snad je,“ pravil, zapíchl tlustý prst směrem k Mary Jeromové a vznesl dotaz: „Kdo je to?“
„Manželka Lee Dedricka,“ vysvětlil jsem.
Škubl sebou a zůstal na mě civět.
„Kdo?“
„Manželka Lee Dedricka.“
Otočil se k Mary Jeromové.
„Je to pravda?“
„Ano,“ přisvědčila studeně a hluše.
„Kdy jste se za něj provdala?“
„Asi před čtyřmi lety.“
Položil doutník a zajel si pěstěnými prsty do husté bílé hřívy.
„Znamená to, že sňatek s Marshlandovou je bigamie?“ zeptal se přiškrceně.
„Znamená,“ přisvědčil jsem a s potěšením se pásl na jeho ohromení. „Přejete si, abych začal od začátku, nebo mi raději chcete klást otázky?“
Znovu chňapl doutník a divoce do něho píchal koncem sirky.
„Paní Dedricková – Serena Marshlandová o tom ví?“
„Už ano.“
Otráveně svěsil koutky, odevzdané nadhodil sádelnatá ramena a mávl rukou.
„Spusť, ale nemaluj si, že ti uvěřím.“
„Jsou to většinou dohady,“ začal jsem a poposedl si na kraj židle. „Některé mohou být prokázány; většina ne. Nevíme s určitostí, jestli byl Barratt hlavou pašerácké tlupy. Lee Dedrick a Lute Ferris byli pomocníci. Dedrick měl na starosti pařížský kanál a Ferris pašoval zboží z Mexika. Na to máme důkazy. Víme taky, že se Dedrick oženil s touto dívkou“ – pokynul jsem k Mary Jeromové – „která neměla ponětí, jaký je to čachrář. Opustil ji, uzavřel sňatek se Serenou Marshlandovou a vrátil se do New Yorku. Jediné, co chtěl, byly Sereniny peníze. A tady se začínám domýšlet. Šouki Dedricka odhalil. Snad ho zkoušel vydírat. Nevím. Ale je docela možné, že Dedricka ohrozil. A když Dedrick viděl, že se mu plány na ovládnutí Serenina bohatství sypou pod rukama, jednoduše Soukiho umlčel. Aby zakryl vraždu a zároveň dostal ze Sereny co nejvíc, sehrál tu komedii s vlastním únosem. Nápad vyšel. Nikdo ho nepodezříval, že zabil Soukiho, a nikdo nepochyboval, že byl unesen. Barratt mu pomohl. Ukryl ho u sebe v bytě, převzal výkupné a falešně obvinil z únosu Perelliho. Bylo to snadné. Perelli bydlel hned naproti a Barratt ho z duše nenáviděl. Schoval prut, část výkupného a pistoli v Perelliho pokoji a upozornil policii. Policie tu byla jedna dvě a Perelliho zatkla.“
Brandon sklouzl pohledem na Mifflina a zasupěl.
„Víš, jak mi to připadá?“ Probodával mě očima a bušil do stolu. „Jako typická Malloyova fantasmagorie. Snažíš se vytáhnout Perelliho z rejže. Ale ještě mě nic z tvých povídaček nepřesvědčilo, že Dedricka neunesl. Co máš dalšího?“
„Recepční Grace Lehmannová, zaměstnaná v domě, kde Barratt bydlí, viděla Barratta s prutem. Zkoušela ho vydírat. Dedrick ji navštívil a zabil.“
Brandon se posměšně zachechtal.
„Kdo říkáš, že ji zabil?“
„Dedrick, muž ve světlehnědých šatech. Muž, kterého s Grace Lehmannovou viděla Joy Dreadonová.“
„Pohádka jedna radost. Lehmannová spáchala sebevraždu. Jediný tvůj svědek je náhodný chodec. Myslíš, že jí uvěřím? Vůbec se jdi se všemi svědky vycpat.“
Pokrčil jsem rameny.
„Jak víš, že ten chlap ve světlehnědých šatech byl Dedrick?“ naléhal.
„Poznal jsem ho po hlase. Jestli si vzpomínáte, mluvil se mnou telefonicky, když předstíral únos. Jeho…
