Celá e-kniha Vlak z Paddingtonu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA PATNÁCTÁ
I
Inspektor Craddock si sjednal schůzku s Haroldem Crackenthorpem v jeho kanceláři a přesně se na ni se strážmistrem Wetherallem dostavil. Kancelář byla v čtvrtém poschodí velkého bloku domů, kde byly kanceláře obchodních firem City. Uvnitř všechno ukazovalo na prosperitu a vrchol moderního obchodního vkusu.
Elegantní mladá žena se ho zeptala na jméno, diskrétně zašveholila do telefonu, pak vstala a uvedla je do kanceláře Harolda Crackenthorpa.
Harold seděl za velkým psacím stolem s koží potaženou vrchní deskou a vypadal bezvadně a sebevědomě jako vždycky. Byl-li v úzkých, jak se inspektor Craddock na základě svých informací domníval, nebylo to vůbec vidět.
Vzhlédl s upřímným potěšením.
„Dobrý den, pane inspektore. Doufám, že to znamená, že konečně máte pro nás nějakou určitou zprávu?“
„To bohužel sotva, pane Crackenthorpe. Rád bych vám jen položil ještě několik otázek.“
„Ještě několik otázek? Už jsme přece odpověděli na všechno možné.“
„Máte asi ten dojem, pane Crackenthorpe, ale jde jen o naši obvyklou rutinu.“
„Dobrá, tak co je to tentokrát?“ zeptal se netrpělivě.
„Byl bych rád, kdybyste mi mohl přesně říct, co jste dělal odpoledne a večer 20. prosince minulého roku — řekněme mezi třetí hodinou odpolední a půlnocí.“
„Proč?“
„Protože by se tím pátrání trochu zúžilo.“
„Zúžilo? Máte tedy nějaké zvláštní informace?“
„Myslím, že jsme se dostali trochu blíž, pane.“
„Nejsem si vůbec jist, jestli bych měl na vaši otázku odpovědět. To jest bez přítomnosti svého právního zástupce.“
„To je ovšem zcela na vás,“ odpověděl Craddock. „Nejste povinen odpovídat na žádné otázky a máte naprosto právo mít tu právního zástupce, než budete odpovídat.“
„Aby bylo jasno — ehm — nevarujete mě nějak?“
„Ale ne, pane.“ Inspektor vypadal značně pohoršen. „Nic takového. Otázky, které vám položím, dávám mnoha jiným lidem. Není na tom nic přísně osobního. Je to prostě záležitost nutného vylučování.“
„No ovšem — rád vám v čemkoli pomůžu. Tak počkejte. Na takovou věc není snadno rovnou odpovědět, ale my jsme tady velmi systematičtí. Myslím, že nám může pomoct slečna Ellisová.“
Řekl něco krátce do jednoho z telefonů na svém stole a téměř okamžitě vešla aerodynamická mladá žena v dobře střiženém černém kostýmku se zápisníkem v ruce.
„Moje sekretářka slečna Ellisová, inspektor Craddock. Slečno Ellisová, inspektor by rád věděl, co jsem dělal odpoledne a večer — kterého dne jste říkal?“
„V pátek 20. prosince.“
„V pátek 20. prosince. Myslím, že o tom budete mít nějaký záznam.“
„Ano, prosím.“ Slečna Ellisová odešla z místnosti a vrátila se s kancelářským kalendářem. Obracela stránky.
„Dopoledne 20. prosince jste byl v kanceláři. Měl jste poradu s panem Goldiem o spojení Cromartieových podniků, obědval jste s lordem Forthvillem v Berkeley —“
„No ano, to byl ten den.“
„Vrátil jste se do kanceláře kolem třetí hodiny a nadiktoval jste asi půl tuctu dopisů. Pak jste odešel do Sothebyho aukční síně, protože jste měl zájem o nějaké vzácné rukopisy, které měly ten den přijít do prodeje. Už jste se do kanceláře nevrátil, ale mám tu poznámku, že jsem vám měla připomenout, abyste se ten večer zúčastnil slavnostní večeře v Klubu dodavatelů.“ Tázavě vzhlédla. „Děkuju vám, slečno Ellisová.“ Slečna Ellisová vyplula z pokoje. „Na všechno si jasně vzpomínám,“ řekl Harold. „Toho odpoledne jsem šel do Sothebyho síně, ale ty věci, které jsem chtěl, dosáhly příliš vysoké ceny. Vypil jsem si čaj v malé čajovně v Jermyn Street — Russellova čajovna se, myslím, jmenuje. Pak jsem zašel asi tak na půl hodinky do kina aktualit, potom jsem šel domů — bydlím v Cardigan Gardens 43. Večeře v Klubu dodavatelů byla v půl osmé v Sálu dodavatelů a pak jsem se vrátil domů a šel si lehnout. Tím je, myslím, zodpovězena vaše otázka.“
„To je všechno velmi jasné, pane Crackenthorpe. Kolik hodin to bylo, když jste se vrátil domů se převléknout?“
„Na to si přesně nevzpomínám. Řekl bych, že brzo po šesté.“
„A po večeři?“
„Bylo, myslím, půl dvanácté,…
