Celá e-kniha Vlak z Paddingtonu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II
Lucy odvezla slečnu Marplovou domů. Když se vracela zpátky, vystoupila ze tmy postava a stoupla si do světla reflektorů, právě když Lucy chtěla zahnout na zadní cestu. Muž zvedl ruku a Lucy poznala Alfreda Crackenthorpa.
„Tady je lépe,“ poznamenal, když nasedl do vozu. „Brr, to je zima! Myslel jsem, že si udělám pěknou procházku, ale přešla mě chuť. Dovezla jste starou paní v pořádku domů?“
„Ano. Moc pěkně se pobavila.“
„To bylo vidět. Zvláštní, jak staré dámy mají rády společnost, i tu sebenudnější. A opravdu nic není nudnějšího než Rutherford Hall. Dva dni tady jsou tak akorát, co snesu. Jak to, že to vydržíte, Lucy? Nezlobíte se, když vám říkám Lucy, že ne?“
„Vůbec ne. A mně se to tu nudné nezdá. Ale já tu samozřejmě nejsem natrvalo.“
„Pozoroval jsem vás — jste chytré děvče, Lucy. Jste příliš chytrá, abyste ztrácela čas vařením a uklízením.“
„Děkuju vám, ale dávám přednost vaření a uklízení před kancelářským stolem.“
„To bych taky udělal. Ale jsou ještě jiné způsoby, jak si vydělávat na živobytí. Mohla byste být na volné noze.“
„To taky jsem.“
„Nemyslím takhle. Mohla byste pracovat pro sebe, použít své inteligence proti —“
„Proti čemu?“
„Proti autoritám! Proti všem těm hloupým malicherným nařízením a předpisům, které nám v dnešní době stojí v cestě. Je zajímavé, že je vždycky jde obejít, když je člověk dost chytrý, aby přišel na to jak. A vy chytrá jste. Tak co, líbí se vám ten nápad?“
„Snad.“
Lucy zajela s vozem do stáje.
„Nechcete se do toho pustit?“
„To bych o tom musela slyšet víc.“
„Upřímně řečeno, děvče zlaté, mohl bych vás potřebovat. Vy máte ten neocenitelný způsob vystupování — který vzbuzuje důvěru.“
„Chcete, abych vám pomáhala prodávat zlaté cihly?“
„Nic tak riskantního. Jen trochu obejít zákon — nic víc.“ Vsunul ruku pod její paži. „Vy jste zatraceně přitažlivé děvče, Lucy. Chtěl bych vás mít za společnici.“
„To mi lichotí.“
„Chcete říct, že se nedá nic dělat? Přemýšlejte o tom. Představte si, jaká by to byla legrace, jaká by to byla radost převézt všechny ty důstojné pány. Potíž je v tom, že člověk na to potřebuje kapitál.“
„Obávám se, že ho nemám.“
„Ale tak jsem to nemyslel. Já už brzo nějaký mít budu. Můj drahý papá nebude žít věčně, ten starý sprostý lakomec. Až natáhne bačkory, tak shrábnu pěkné peníze. Co vy na to, Lucy?“
„A jaké jsou podmínky?“
„Manželství, jestli o ně stojíte. Ženy o ně zřejmě stojí, ať jsou sebevíc moderní a nezávislé. Kromě toho vdané ženy nemůžou svědčit proti svým manželům.“
„To už není tak lichotivé!“
„Nechte toho, Lucy. Copak si neuvědomujete, že jsem se do vás zamiloval?“
K svému značnému překvapení Lucy pociťovala podivné okouzlení. Alfred měl své kouzlo vyplývající snad z pouhé živočišné přitažlivosti. Zasmála se a vyklouzla zpod jeho objímající paže.
„Teď není čas na laškování. Musím se postarat o večeři.“
„To jistě, Lucy, a vy jste moc hezká kuchařka. Copak bude k večeři?“
„Počkejte a uvidíte! Jste jako ti chlapci!“
Vešli do domu a Lucy spěchala do kuchyně. Byla hodně překvapena, když jí do vší práce přišel Harold Crackenthorpe.
„Slečno Eyelesbarrowová, mohu si s vámi o něčem promluvit?“
„Nešlo by to později, pane Crackenthorpe? Mám už dost zpoždění.“
„Jistě, jistě. Tak po večeři?“
„Ano, to by šlo.“
Večeře byla na stole včas a sklidila pochvalu. Lucy domyla nádobí a vyšla do haly, kde na ni Harold Crackenthorpe už čekal. „Tak prosím, pane Crackenthorpe.“
„Co abychom šli sem dovnitř?“ Otevřel dveře salonu a vedl ji dál. Pak za ní dveře zavřel.
„Zítra ráno odjíždím,“ vysvětloval, „a chtěl bych vám říct, jak velký dojem na mě udělaly vaše schopnosti.“
„Děkuju vám,“ řekla Lucy trochu překvapena.
„Mám dojem, že tu promarňujete svůj talent — zcela určitě ho promarňujete.“
„Myslíte? Já si to nemyslím.“
V každém případě mě nemůže požádat, abych si ho vzala. Ten už ženu má, pomyslela si Lucy.
„Velice laskavě jste se o nás starala v této politováníhodné kritické době, a já bych vám rád navrhl, abyste mě v Londýně navštívila. Jestli …
