Vlak z Paddingtonu (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

IV

Asi tři hodiny nato lékař a Lucy, oba trochu vyčerpaní, usedli za kuchyňský stůl k velkým šálkům černé kávy.

Dr. Quimper dopil kávu do dna, postavil s cinknutím šálek na talířek a řekl: „Tak tohle jsem potřeboval. A teď si to, slečno Eyelesbarrowová, rozebereme.“

Lucy na něj pohlédla. Na jeho tváři se jasně ukázaly rýhy z únavy, které ho činily starším, než bylo jeho čtyřiačtyřicet let, tmavé vlasy měl na spáncích postříkané šedí a pod očima vrásky.

„Pokud to můžu odhadnout, mělo by jim už být dobře,“ řekl doktor. „Ale jak se to stalo? To chci teď vědět. Kdo vařil večeři?“

„Já,“ odpověděla Lucy.

„A co to bylo? Povězte mi to podrobně.“

„Houbová polévka. Sekané kuře na kari s rýží. Dezert ze šlehačky s vínem. A nakonec kuřecí játra na slanině.“

Canapés Diane,“ řekl neočekávaně dr. Quimper.

Lucy se slabě usmála.

„Ano. Canapés Diane.“

„Dobrá — tak si to projdem. Houbová polévka — asi z konzervy, ne?“

„Samozřejmě že ne. Dělala jsem ji sama.“

„Dělala jste ji. Z čeho?“

„Dala jsem čtvrt kila hub, vývar z kuřete, mléko, jíšku a citrónovou šťávu.“

„Aha, takže člověk by měl říct: ‚To musely být houby.‘“

„Houby to nebyly. Vzala jsem si sama trochu polévky a je mi úplně dobře.“

„Ano. Vám je úplně dobře. Zapomněl jsem na to.“

Lucy se zarděla.

„Jestli si myslíte —“

„Nemyslím. Vy jste moc inteligentní děvče. Teď byste nahoře úpěla taky, kdybych myslel, co jste si myslela, že si myslím. V každém případě vím o vás všechno. Dal jsem si tu práci a zjistil jsem si to.“

„Proč jste to proboha dělal?“

Rty dr. Quimpera se sevřely v tvrdou čáru.

„Protože jsem si vzal za úkol všechno zjišťovat o lidech, kteří sem přijdou a zůstávají tu. Vy jste důvěryhodná mladá žena, která tuto práci dělá jako zaměstnání, a zdá se, že jste předtím, než jste sem přišla, nikdy nebyla ve styku s rodinou Crackenthorpových. Takže nejste přítelkyně ani Cedrika, ani Harolda, ani Alfreda — která by jim pomáhala v jejich špinavém díle.“

„Vy si opravdu myslíte —?“

„Myslím si dost věcí,“ odpověděl dr. Quimper. „Ale musím být opatrný. Lékař to má těžké. Tak jděme dál. Kuře na kari. Jedla jste je také?“

„Ne. Když děláte maso na kari, tak se najíte už té vůně. Ochutnala jsem je — samozřejmě. A měla jsem polévku a šlehačku.“

„Jak jste šlehačku podávala?“

„Ve sklenicích.“

„Tak a teď, kolik toho je už pryč?“

„Jestli myslíte, co je umyté, tak umyté je všechno a zbytky jsou vyhozené.“

„Přílišná horlivost škodí,“ zasténal dr. Quimper.

„Ano, to vidím, když se tohle stalo, ale bohužel, už je tomu tak.“

„Co ještě máte?“

„Zbylo mi kousek kuřete v kari omáčce — je v míse ve spíži. Měla jsem v úmyslu použít ho dnes večer do rýžové polévky. Taky zbylo trochu houbové polévky. Ale žádná šlehačka a žádná játra.“

„Vezmu si to kuře a polévku. A co kompot? Měli k tomu kompot?“

„Ano. Je v míse.“

„Tak si taky trochu vezmu.“

Vstal. „Teď půjdu nahoru a znova se na ně podívám. Můžete je do rána ohlídat? Trochu se na ně na všechny mrkněte. Kolem osmé vám poslu sestru s přesnými instrukcemi.“

„Ráda bych, kdybyste mi to řekl přímo. Myslíte si, že je to otrava z jídla — nebo — nebo — no, že byli otráveni jedem?“

„Už jsem vám to řekl. Lékaři nesmí myslet — musí si být jisti. Jestli se něco dozvím z rozboru jídel, tak to budu moct říct. Jinak —“

„Jinak?“ opakovala Lucy.

Dr. Quimper jí položil ruku na rameno.

„Dejte pozor zvlášť na dva,“ řekl. „Dejte pozor na Emmu. Nedovolím, aby se Emmě něco stalo…“

V jeho hlase bylo dojetí, které nemohl zakrýt. „Ještě ani nezačala žít. A víte, lidé jako Emma Crackenthorpová jsou solí země… Emma — tedy Emma pro mě znamená moc. Nikdy jsem jí to neřekl, ale řeknu.

A dejte pozor na starého pána. Nemůžu říct, že by to byl můj nejmilejší pacient, ale můj pacient je, a ať se propadnu, jestli ho nechám zprovodit ze světa jen proto, že jeden z těch jeho protivných synů — nebo možná všichni tři — ho chtějí odstranit z cesty, aby mohli dostat jeho peníze.“

Náhle na ni vrhl zvláštní pohled.

„No, řekl jsem víc, než jsem chtěl. Mějte oči otevřené, buďte tak hodná, a mimochodem, ústa mějte zavřená.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024